Vít Rozehnal: Akutní pomoc eventovému businessu stále nedorazila!

Pojďme se vrátit na konec srpna. Tehdy jste prezentovali výsledky studie, kterou jste si s přispěním agentury CzechTourism nechali zpracovat u společnosti Economic Impact a která popisovala dopady pandemie covid-19 na segment MICE v České republice. Mimo jiné ukázala, že oboru hrozí zhruba 70procentní propad spotřeby. Situace se ale od té doby, kdy byla studie zpracovávána, dost podstatně změnila. Troufnete si na aktualizaci číselného vyjádření dopadů pandemie na váš obor?

Máte pravdu, že se situace změnila k horšímu, ale nemyslím, že by najednou byl propad třeba devadesátiprocentní. Výsledky prezentované ve studii stále zhruba odpovídají skutečnosti.

To, čeho jsme od března svědky, samozřejmě pro většinu firem v našem oboru znamenalo radikální snižování nákladů a propouštění zaměstnanců. Tím pádem došlo k znatelnému odlivu kvalifikovaných pracovníků do jiných oborů a pochopitelně vyvstává riziko, že už se nebudou chtít do kongresového a eventového businessu vrátit a že bude třeba vychovávat nové talenty. Ale to je věc, na kterou neumíme dohlédnout, protože stále ještě nevidíme konec pandemie a opatření k jejímu zmírnění. Momentálně ještě ani nemůžeme říct, že to začíná končit… V podstatě stále čekáme na to, až zafungují současná opatření. My už ostatně máme delší dobu připravena pravidla, za jakých by mělo být možné hromadné akce pořádat, aniž by to znamenalo zvýšení rizika šíření onemocnění covid-19. Najdete je na webu Nocovid.cz. Poptávka po eventech se totiž podle mého názoru nezačne vracet do doby, než bude znám alespoň střednědobý plán protiepidemických opatření. To, že jsou dnes eventy na bodu mrazu, způsobuje v první řadě nejistota, jestli a za jakých podmínek je možné je pořádat. Úkolem nás všech, kteří se v oboru pohybujeme, je uvést v život pravidla, která budou dlouhodobá.

A mají úřady ochotu o těchto pravidlech jednat?

Máme signály, že skupina složená z hygieniků a dalších odborníků, která se má na upřesnění a následné implementaci pravidel podílet, by měla začít v nejbližších dnech pracovat. V každém případě nám nejde o nějaká krátkodobá vítězství, ale o dlouhodobý výhled. Je do určité míry jedno, jestli bude například povoleno zpívat za týden nebo za měsíc, podstatné je, aby podnikatelé působící v našem oboru věděli, za jakých podmínek bude možné pořádat akce za dva či tři měsíce. To je minimální doba potřebná na přípravu menších akcí. Samozřejmě to nevyřeší problém mezinárodních vědeckých konferencí, které se připravují v řádu let.

Jedna věc jsou pravidla fungování, druhou přímá pomoc státu subjektům v oboru. Jakou konkrétní pomoc byste si představovali?

Jsou to pochopitelně finance. Tak jako se dostalo alespoň nějaké pomoci hotelům, kulturním institucím či lázním, bylo by potřeba, aby stát pomohl i nám. A abych byl fér, musím dodat, že se podle všeho už také připravuje dotační program zaměřený na firmy v eventovém, konferenčním a veletržním businessu. Podle mých informací by v tomto programu mělo být k dispozici asi 750 milionů korun. V tuto chvíli probíhají jednání o konkrétních podmínkách čerpání. Vím, že se někomu může zdát, že tato pomocná ruka přichází relativně pozdě, ale zároveň chápu, že po zkušenostech s programem COVID kultura, kde na pomoc dosáhla jen malá část subjektů, se ministerstvo snaží vyvarovat podobných chyb. Abych to shrnul: akutní pomoc firmám z eventového businessu, které byly zasaženy koronavirovou krizí, je podle všeho na cestě. Věřím, že do konce roku bude v tomto směru jasno. Pochopitelně nikdo neočekává, že ta pomoc ze strany státu bude z ekonomického hlediska znamenat černou nulu nebo dokonce nějaké zisky. Všichni chápeme, že půjde o snížení ztráty. Není co si závidět.

Druhá věc, kterou budeme potřebovat, je příslib toho, že pokud by měl vývoj v oblasti pandemie a s ní souvisejících opatření pokračovat nežádoucím směrem, bude pokračovat i tato státní pomoc. Rádi bychom docílili toho, co funguje v některých jiných zemích v Evropě – subjekty z našeho oboru mohou požádat o pomoc s úhradou nájmů a některých dalších fixních nákladů, mohou jim být odpuštěny daně… U nás zatím mohli podnikatelé požádat jen o kompenzaci v programu Antivirus, který jim pomohl s pokrytím alespoň menší části mzdových nákladů.

Co ale bychom uvítali, to by byl jakýsi fond určený pro restart trhu. Ten si totiž sám nepomůže, nebo alespoň ne dostatečně rychle. Něco se v tomto směru připravuje na evropské úrovni a my jen doufáme, že bude pamatováno i na eventový business. Tušíme totiž, že dostat se na dřívější úroveň je bez investic velmi těžké, ne-li nemožné. Nejde o to, jestli eventový trh bude nebo nebude existovat. On existovat bude. Pokud se ale v ostatních evropských zemích nastartuje dříve než u nás, většina eventů se přesune tam. Co by to znamenalo pro zaměstnanost a návazná odvětví, netřeba dodávat.

Myslím, že už asi nikdo nepochybuje o tom, že se obor do budoucna promění. Jakým směrem se bude ubírat podle vás?

Vnímám dvě hlavní cesty. Jedním směrem je adaptace. Spousta akcí se přesunula do virtuálního respektive on-line prostředí. To ale samozřejmě některé věci nedovolí, na druhou stranu to umožní věci, o kterých se nám dřív pomalu ani nezdálo. Právě dnes se například koná on-line konference asi třiceti řečníků z mnoha významných českých firem. Propojují se mezi sebou, akce má panelové diskuse apod. Stručně řečeno se jedná o klasickou konferenci překlopenou do on-line prostředí. Je to samozřejmě extrémně náročné z technického hlediska, ale ukazuje to, že takové věci jsou možné. Je nepochybné, že část trhu už v on-line světě zůstane. Nejeden pořadatel si prostě řekne, že platit letenku a ubytování v pětihvězdičkovém hotelu na pětidenní kongres stojí tolik peněz, že osobní kontakt prostě raději oželí.

Ale pak je tady druhý přístup – počkat si, až bude umožněno pořádat akce naživo. Jsou zkrátka věci, které jinak než naživo přenést nejdou. A pro budování vztahů je osobní kontakt prakticky nenahraditelný. Odjakživa. Troufám si tvrdit, že provozujeme druhé nejstarší řemeslo na světě…

Akcí asi do budoucna bude méně, neustále se bude hledat rovnováha mezi tím, kdy ještě stojí za to se potkat, a kdy už ne. Rozhodně si ale nemyslím, že by se lidé přestali vídat a vyměňovat si zkušenosti. Přenos inspirace a myšlenek jednoduše přes e-mail nebo videokonferenci nefunguje tak efektivně. Na živých konferencích je to vidět naprosto zřetelně. A to už vůbec nemluvím o budování vztahů na baru, to je naprosto jiná kapitola… Jsem zkrátka přesvědčen, že hromadné akce včetně veletrhů jsou nenahraditelné. Ukázat světu třeba nový traktor na fotografiích nestačí, ten lidé potřebují vidět naživo, osahat si ho, vyzkoušet.

Rozumím tomu dobře, že pokud jde o budoucnost eventového a konferenčního businessu, jste optimista?

Určitě. Myslím, že je to jako s bouří – přijde bouře, některé stodoly smete, jiné zůstanou stát. Poničené lidi opraví, nebo místo nich postaví třeba pětipatrové budovy. A život jde dál. Je samozřejmě otázka, kdy se situace normalizuje, ale věřím, že náš business bude opět vzkvétat.

Spousta lidí na současné situaci úpěnlivě hledá alespoň nějaká pozitiva. Dají se najít i v tomto businessu?

Já myslím, že ano. Například v oblasti technologií se toho za poslední půlrok odehrálo víc než za uplynulých pět let. Ještě nedávno prakticky neexistoval hardware na propojování lidí do skupin, takže se to různě obcházelo. Dnes už s ním běžně pracujeme. A už se to nikdy nevrátí zpátky – technologie, které vznikly v reakci na poptávku z krizových měsíců letošního roku, tu s námi budou i nadále. A krize také ukázala, že mnohé firmy jsou opravdu flexibilní a dokázaly svůj business přizpůsobit nové situaci. Vím třeba o firmě, která se z eventového businessu přeorientovala na výrobu dávkovačů dezinfekce. To potvrzuje, že lidé s otevřenou myslí se dokážou chopit i na první pohled nezajímavé příležitosti a udělat z ní zajímavou. Kdo jen sedí s nataženou rukou, ten si počká. A možná se vůbec nedočká. Kdo naopak přemýšlí a hledá cesty, tomu se může leccos povést.

A v neposlední řadě minulé měsíce přispěly k sjednocení subjektů v oboru. Dřív si většina firem hleděla svého a s ostatními ani nepřišla do styku. Dnes jsme i na půdě naší asociace svědky toho, jak i přímí konkurenti, kteří si dřív nemohli přijít na jméno, spolupracují na tom, aby nastavili podmínky, názvosloví, definice apod. Najednou jsme zjistili, že si máme co říct, že máme podobné zkušenosti a že se vzájemně respektujeme a můžeme spolupracovat. To našemu oboru chybělo.

Tím mi nahráváte k asi poslední otázce. Co je vlastně Česká eventová asociace, kdy a proč vznikla a čemu se přesně věnuje?

Asociace vznikla před třemi lety, když jsme Norbert Pýcha z Event Areny, Jan Kubinec z AV MEDIA EVENTS a já, tehdy ještě za MVP events, usoudili, že by bylo dobré založit funkční asociaci eventového průmyslu. Zakládajících členů bylo nakonec devět, nyní máme členů 26 a k tomu pětici partnerů. Stručně řečeno nám jde o rozvoj trhu, kterému se někdy říká event marketing. Tedy trhu s eventy sloužícími k businessovým účelům. Měli jsme pocit, že je třeba si začít povídat o tom, co tento trh potřebuje, jaký je význam eventů v marketingovém mixu, jaké jsou možnosti vzdělávání odborníků v této oblasti. Spustili jsme kromě jiného také soutěž Výroční ceny České eventové asociace, jejíž třetí ročník letos proběhl ve virtuálním prostředí a která má za cíl vyzdvihnout přínosy eventů. Žádný investor totiž podle nás nebude pořádat eventy, aniž by byl přesvědčen o jejich přínosech. Eventy totiž nejsou žádné večírky s chlebíčky, jedná se opravdu o marketingový komunikační nástroj, který je potřeba znát a umět. Z mého pohledu je to komplexní a někteří by řekli, že i královská disciplína.