V prosinci minulého roku byl Rupprechtu Queitschovi, generálnímu řediteli pražských hotelů Marriott, Renaissance a Marriott Executive Apartments, udělen Národní federací hotelů a restaurací České republiky čestný titul „Hoteliér roku 2002“. Tato pocta vyjádřila uznání, jež si zasloužilo úsilí pana Queitsche o zlepšení stavu pohostinského průmyslu v České republice a jeho nevyčerpatelné pokusy svést k sobě hráče ve veřejném a soukromém sektoru tak, aby spolu úžeji spolupracovali na propagaci Prahy a České republiky v zahraničí. Posadil jsem se s panem Queitschem do elegantního komfortu lobby baru v hotelu Prague Marriott a poslouchal jeho vyprávění o tom, co jej přivedlo do Prahy, jak se za posledních pár let změnilo město a pohostinský průmysl a co přinese budoucnost.
Co vás přivedlo do Prahy? Hledal jste tu práci nebo vám ji někdo nabídl?
To je opravdu podařená historka, protože moje rodina a já jsme s tím nápadem bojovali před čtyřmi lety. Myslím si, že problémem Prahy a České republiky je to, že o ní lidé moc nevědí. A ani my jsme o ní moc nevěděli. Slyšeli jsme, že je to stále ještě dost dobrodružná země a takové věci, jako že člověk nikdy neví, o co vlastně jde. Proto jsem svému šéfovi řekl, že ani náhodou. Několikrát mě laskavě požádal, abych se sem přestěhoval, takže jsem skončil tady a miluju to tu. Moc bych si přál, abych tu mohl zůstat déle. Nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, jeden telefon mě do Prahy povolal a jiný mě může poslat někam jinam. Toto město mám opravdu velmi rád. Vždycky vtipkuji, že ho mám rád do té míry,že jsem ještě neměl čas naučit se česky. Myslím, že tak pět večerů ze sedmi trávíme mimo domov. Moje žena ráda chodí do společnosti. Já ostatně také. Ty čtyři roky utekly.
Můžete mi říci, jaké změny v pohostinském průmyslu jste zpozoroval od svého příchodu do Prahy?
Před čtyřmi nebo před čtyřmi a půl roky jste stále ještě měli velmi málo hotelů, které by byly mezinárodní. Měli jste Hilton a Inter.Continental, ale to byly franšízy. V České republice nebyly žádné opravdu mezinárodní řetězce, a to mělo své důsledky. Bylo to vidět na vedení, na přístupu ke službám, bylo to vidět na tak jednoduchých věcech, jako je jazyk. Když jsem sem přijel, někteří barmani nebo portýři uměli sotva jiný jazyk než češtinu, a to se pak těžko prodává pivo, když s vámi barový personál nekomunikuje. Pořád jste cítili nedávnou historii této země. Myslím, že se to za poslední čtyři roky úžasně změnilo – a to všechno bez dobrého plánování, vzdělávání, hotelových a jazykových škol. V našem podnikání musíte mít opravdu přístup orientovaný na službu zákazníkovi a ten nepřijde přes noc. To se musí naučit. A stále mám dojem, že se to neučí s takovým úspěchem, s jakým by se to učit mělo.
Jaké byly nejvýznamnější změny za poslední čtyři roky, pokud se týká dynamiky trhu?
V první řadě na trh vstoupily zahraniční operátoři a zahraniční marketingové techniky. Na trhu jsou značkové firmy. Začínáme se vzdalovat od toho, čemu se říkávalo masová turistika, nebo spíše od situace, kdy jste měli prodejce turistických produktů ve velkém nebo velkooperátory, kteří si sedli s nějakými aerolinkami, udělali dohodu. To byl způsob, jakým se dělal byznys. Teď je byznys mnohem individuálnější, máte individuální marketingové techniky, individuální značky a individuální důvody, proč sem přijet. Poněkud nešťastnou součástí této individuality je to, že každý individuální operátor, který sem přichází, má svoji vlastní ideu, takže tu zatím nepůsobí žádná opravdová synergie. Je tady hotelová federace, ale má jiný význam, není tak orientovaná na marketing, jak by měla být. Je tu Česká centrála cestovního ruchu, která nikdy nikoho nevedla – ani aerolinie, ani cestovní kanceláře, ani hotely, ani veřejný sektor – nikdy nedala všechny tyto nové, dobré síly dohromady, aby se řeklo – tak tímhle směrem teď půjdeme.
Když mluvíme o marketingu země jako destinace, je spolupráce cestou vpřed?
Spolupráce je naprosto klíčová. Myslím si, že to také souvisí s tím, proč mě federace poctila titulem Hoteliér roku. Bylo to od nich velmi milé. V posledních čtyřech letech jsem se více nebo méně úspěšně pokoušel uspořádat několik setkání s Českými aeroliniemi a zahájit jednání s některými dalšími řediteli hotelů, s hotelovou federací a s Českou centrálou. Teprve minulý rok se mi opravdu podařilo posadit několik lidí k jednomu stolu a myslím si, že tento fakt federace ocenila. Sedli jsme si společně po povodních, kdy byla urgentní situace a lidé uznali, že musíme něco podniknout. Bylo to opravdu poprvé, kdy se daly dohromady veřejný sektor, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a centrála cestovního ruchu. Předtím byl vždycky přístup veřejného sektoru takový, že Karlův most je příliš rušný, že na něj nemůžeme přivést ještě více lidí, že žádné další lidi nepotřebujeme a že máme jiné problémy, než sem nalákat více turistů. Jenže jsou tu samozřejmě ještě jiné věci, než je Karlův most. Je tu Česká republika, letoviska, hrady, lázně, zimní sezona, mimosezona, kulturní sezona a spousta dalších aspektů, které se musí poslat na trh. Jsem také členem představenstva Americké obchodní komory, kde máme speciální tým, který se rovněž zabývá zvýšením turistických toků do České republiky. Znásobili jsme úsilí, abychom toho dosáhli. Vždycky říkám, že nejdůležitější je marketing a prodej. A také opakuji, že když stoupá úroveň, mají z toho užitek všichni. V minulosti vždycky vládl názor, že můj prospěch automaticky znamená neprospěch někoho jiného, a to absolutně není pravda. Když roste celý trh, máme z toho prospěch všichni.
Co si myslíte, že nás čeká v příštím roce, pokud jde o kolektivní snahu dát na trh Českou republiku? Co je na obzoru?
Myslím si, že tento rok uvidíme více jednoty. Dějí se nové, nevídané věci. Novým prezidentem Národní federace hotelů a restaurací se stal Roman Vacho z Grand Hotelu Pupp, je to marketingově orientovaný člověk, mladý, horlivý a ctižádostivý. Jeho pravou rukou je Klaus Pils, což je také marketingově orientovaná osobnost. Máme tu nového šéfa České centrály cestovního ruchu, pana Gladiše. Jestliže se realizuje jen polovina jeho nápadů, bude to úžasné. Většina generálních ředitelů má společnou řeč a jsou tu lidé z aerolinií, kteří mají zájem zasednout k jednacímu stolu, protože jim teče do bot. Poslední kousek do mozaiky, který nám chybí, je sféra cestovních kanceláří. V tomto sektoru vládne stále ještě velmi konkurenční duch a potřebujeme je dostat na naši úroveň. Ale myslím, že toho letos uvidíme ještě více. Národní federace hotelů a restaurací má jasný mandát k marketingu této země a hlavního města. Ten mandát je klíčový. Samozřejmě jsou tu další věci, jako jsou nové zákony, integrace do Evropské unie a tak dále. Rozhodně se však domnívám, že letos budeme svědky mnohem většího marketingového úsilí.
Když vezmeme výslovně hotely Marriott a Ranaissance, co je odlišuje od ostatních pětihvězdičkových hotelů v České republice? Co máte v plánu udělat, abyste zvýšil jejich konkurenceschopnost?
Jsem přesvědčen, že to, co nás jasně odlišuje, je atmosféra, která v našich dvou hotelech vládne. Scházejí se v nich přátelé, probíhají obchodní jednání, někdy se objeví špičkoví bankéři, jindy se tu sejdou vrcholoví manažeři českých podniků. Znamená to, že tu lidé v pohodě dělají byznys, baví se, setkávají se tam, kde se cítí dobře. A my opravdu chceme, aby se u nás lidé dobře cítili. Každý z těchto hotelů je silný sám o sobě. Oba se navzájem doplňují. Celkem máme k dispozici více než 600 pokojů, 20 banketních a tři taneční sály, takže představujeme docela slušnou kombinovanou sílu na českém trhu větších skupin, kongresů a zasedání. Usilujeme o to, přitáhnout sem velký kongresový trh. A to je pro tuto zemi a pro Prahu dobré, protože když sem lidé přijedou, mohou se setkat také někde jinde, podívají se do místních restaurací, půjdou na výstavy. Má to dobré vedlejší účinky pro všechny.
Jakým způsobem chcete proniknout na kongresový trh?
Velmi důležité je značkové jméno. Po světě máme 2 500 hotelů a 15 různých značek. Pracuje pro nás obstojně velká marketingová mašinérie. Ve Spojených státech jsme domácí značka, takže když přijedeme do USA a řekneme, pojeďte do Prahy, je to mnohem jednodušší, než když tam přijde jakýsi hotelový operátor XYZ a musí nejdříve vysvětlovat, co obnáší XYZ. Tím vším my procházet nemusíme. Do prodeje a marketingu hodně investujeme. Tady v Praze máme okolo 25 lidí, kteří nedělají nic jiného než marketing. Většina našeho byznysu přichází samozřejmě ze zahraničí. V tom případě využíváme zdrojů jiných Marriottů, které jsou na místních trzích, a tím dochází ke slušné synergii. Ale na prodej a marketing vynakládáme miliony korun. A to není nic proti tomu, kolik milionů vynakládají na totéž dohromady všechny Hiltony, Inter.Continentaly a České aerolinie. Když zkombinujeme jakožto průmysl své síly, dosáhneme úžasného multiplikačního efektu.
Kip Bauersfeld