Vinařství, gastronomie a právo

K cestovnímu ruchu patří i vinařství a gastronomie, vzrůstající roli hraje vinařská turistika i gastroturistika. Tyto dvě otázky spolu nemálo souvisejí, ale jejich právní řešení je odlišné. Zatímco jasným základem jinak poměrně rozsáhlé právní úpravy vinařství, která je výrazně ovlivňována také právem EU, je zákon o vinohradnictví a vinařství č. 321/2004 Sb., tak k právní úpravě gastronomie lze řadit různorodou a nepřehlednou tříšť předpisů, např. hygienických.

Klíčový je pro vinařství zákon z 29. dubna 2004 č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, a o změně některých souvisejících zákonů, který byl již mnohokrát novelizován. Zákon odkazuje na řadu přímo použitelných předpisů Evropské unie. Upravuje podmínky a požadavky v oblasti vinohradnictví a vinařství, je však třeba upozornit, že se nevztahuje např. na vinné hrozny určené k přímé spotřebě nebo hroznovou šťávu (§ 1). Patří sem ale i částečně zkvašený hroznový mošt, který smí být nabízen k přímé spotřebě pod označením burčák jen mezi 1. srpnem a 30. listopadem (§ 15). Při výkladu vinařského zákona je obecně nezbytné nepřehlížet řadu jemných nuancí a držet se přesných definic. Obecně v právním řádu mnoho definic zcela chybí nebo je právní vymezení jen rámcové, což mj. umožňuje přizpůsobovat výklad právních norem aktuální potřebě, ale často vede i k nejasnostem, dokud se nestabilizuje zejména rozhodovací činnost soudů (jako je tomu nyní u výkladu nového občanského zákoníku). Právní úprava vinařství je naopak poměrně důkladná a detailní – v právním jazyce kazuistická. Vložení poměrně velkého množství technických detailů přímo do zákona může dokonce vyvolávat rozpaky, jako je tomu u rozsáhlé Přílohy – Tabulka přepočtu stupňů normalizovaného moštoměru na přirozený obsah alkoholu (v % objemových). Takovéto podrobnosti by patřily spíše do prováděcích předpisů.

Státní kontrola nad vinařstvím je značná, jak ukazuje třeba nutnost souhlasu s opětovnou výsadbou vinic (§ 9). Možnosti dozoru jsou široké a právní řešení kontroly může až překvapit – např. podle § 12 odst. 5: „V prostorách určených k výrobě, plnění nebo zpracování produktu nesmí být uchovávány látky, které jsou svým složením vhodné k tomu, aby byly užity k falšování produktu…“ Úprava je přímo v zákoně detailní, nalezneme zde např. vymezení vína zemského § 17, jakostního § 18, šumivého § 20, perlivého § 21, přičemž paragrafy jsou nejednou až pozoruhodně rozsáhlé.

Na zákon navazuje řada norem: nařízení vlády (např. č. 142/2014 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhů se zemědělskými produkty v oblasti vinohradnictví a vinařství) a vyhlášek zejména od ministerstva zemědělství (např. č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství, nebo č. 254/2010 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí). Pro vinařství mají význam i jiné zákony týkající se zemědělství jako zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci.

Vinaři jsou s právní úpravou vcelku spokojení. Ta ostatně v zásadě navazuje na tradice a konkrétní znění českého zákona ovlivňují nemálo i samotní vinaři, což nebývá v řadě oborů zvykem. Aktuálním problémem jsou hlavně podvody se sudovým vínem. Po dohodě s vinaři připravuje Ministerstvo zemědělství novelizaci zákona o vinařství – podle vyjádření ze 14. 4. 2015 „… černý trh se sudovými víny v posledních letech dosáhl nebývalých rozměrů, společně s vazbou na problém daňových úniků a ztrát pro veřejné rozpočty a sudové víno se stalo jedním z nejvíce falšovaných zemědělských produktů“. Vinařství je oborem tradičním a jasně vyhraněným, kde funguje i řada respektovaných organizací. Například ústřední Svaz vinařů České republiky
(www.svcr.cz) vydává mj. i Vinařský věstník. Ten se věnuje i právním problémům, kdy např. v čísle 04/2015 podal informaci o plánované novelizaci vinařského zákona. Organizací vinařů je ale celá řada jako např. Cech českých vinařů (www.cechcv.cz).

U gastronomie je situace jiná. Obor je v mnohém nevyhraněný, právní úprava nejasná. I organizační zajištění gastronomie je menší než u vinařství, kde je řada organizací či internetových stránek na odborné úrovni. Obecné informace ke gastronomii se shánějí mnohem hůře a na internetu objevíme spíše odkazy na řadu (obvykle středních) škol nebo dílčích akcí.

Pokud jde o právní úpravu, tak zmínky o gastronomii nalezneme např. v normách upravujících vzdělávání, ale třeba i ve stavebních předpisech, z dílčích prvků lze uvést odpovědnost provozovatele ubytovacího zařízení nebo restaurace za škody způsobené ztrátou osobních předmětů hosta dle občanského zákoníku. Hlavní je pro gastronomii zřejmě úprava hygieny a výroby potravin, která je ovšem sama o sobě nepřehledná. Klíčové jsou zákony č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, dále vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných. Spíše jako kuriozitu lze zmínit, že gastronomie je zmiňována i v řadě mezinárodních dohod o spolupráci v cestovním ruchu, ale význam těchto dokumentů nelze přeceňovat. Například článek 4 dohody s Chorvatskem (č. 66/2007 Sb.m.s.) stanoví: „Smluvní strany si budou usnadňovat vzájemnou účast na výstavách a veletrzích cestovního ruchu, zvláště pak na veletrhu Holiday World v České republice a Dnech gastronomie a cestovního ruchu v Chorvatské republice.“ Článek 11 dohody s Rakouskem (č. 92/2004 Sb.m.s.): „Smluvní strany přijmou v rámci svých možností příslušná opatření k dosažení zlepšení specifického vzdělání pro cestovní ruch v oblasti hotelových služeb, gastronomie a cestovních kanceláří,…“ Nahlédnutí na právní úpravu vinařství a gastronomie ukazuje, že právní řešení i blízkých oborů se mohou až pozoruhodně lišit.

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz