V dubnu letošního roku oslavil Viliam Sivek životní jubileum. Asi málokdo z vás by mu hádal 60 let. Je příkladem toho, jak věk je relativní. Pozvání na oslavu jeho jubilea přijala 5. dubna řada významných osobností z politické, kulturní, sportovní i profesní sféry. Bylo by velmi snadné udělat povrchní fotoreportáž a v ní ukázat, kdo všechno přišel Vildovi (jak mu přátelé říkají) popřát. A možná také kdo nepřišel, protože každý úspěch s sebou přináší nejen příznivce. Rozhodli jsme se ukázat vám Viliama Siveka z trochu jiného pohledu, jak jej možná neznáte.
Představovat na stránkách COT business Viliama Siveka jako předsedu představenstva a generálního ředitele společnosti EuroAgentur Hotels & Travel by bylo asi nošením dříví do lesa.
Nás zajímalo, jaký je Viliam Sivek člověk, co jej nejvíce formovalo, proč chodí na zasedání poradního sboru primátora se sparťanskou šálou…
Co a nebo kdo vás v životě nejvíce ovlivnil? Jaké momenty byly pro vás zlomové?
V dětství a v mládí mě asi nejvíce formovala skutečnost, že jsem měl v období kultu osobnosti zavřenou maminku a vychovávala mě babička. Já jsem ji poznal až v 5. třídě. Museli jsme se vystěhovat ze Slovenska až do Sudet. Maminka byla původně profesorkou jazyků. Když ji propustili, stahovala závory, bydleli jsme ve sklepě. Nedostal jsme se nikam do školy, v osmé třídě jsem šel pracovat do dolů, kde jsem strávil 4 roky. Po důlním neštěstí, kde zahynulo přes 100 horníků, mnohé z nich jsem velmi dobře znal, jsem dělal posunovače u dráhy, házel jsem uhlí na lokomotivě. Jako 12letý kluk jsem nakládal v lomu vozíky s kamením, abych si přivydělal. Pak maminku rehabilitovali. To byla doba, kdy jsem mohl začít studovat a v 25 letech jsem mohl najít lepší práci. Začal jsem studovat střední pedagogickou školu, nastoupil jako vychovatel, následně jako vedoucí mimoškolní výchovy na internátu. Také jsem dělal inspektora odboru kultury pro přírodu, památky, lidově technickou zábavu a muzea. Šest let jsem studoval institut pro pracovníky národních výborů.
Pak přišla nabídka dělat ředitele kulturního domu v Novém Městě nad Metují. Ta práce se mi velmi líbila. Vymysleli jsme mnoho zajímavých akcí – filmový festival veselohry, dělali jsme různé akce v panelácích atd. Byli jsme vyhodnoceni jako nejlepší kulturní dům.
Možná právě proto jsem dostal pracovní nabídku, která v mém profesním životě patří asi k těm zlomovým. Měl jsem za úkol koncepčně řídit stavbu největší odborové zotavovny, dnešního hotelu Pyramida. Nebyl to snadný úkol. Tehdy zotavovny ROH nevěděly nic o pokladním systému, o hotelovém účtování, o počítačích a já se snažil odboráře přesvědčit, aby tato stavba byla hotelem, a ne zotavovanou ve smyslu té doby. Z valné části se mi to podařilo. Hotel byl otevřen v roce 1985. Avšak v roce 1987 jsem byl nucen z tohoto hotelu odejít, protože jsem nebyl prověřen na státní tajemství. Krátce jsem dělal náměstka Filmového podniku hl. města Prahy a přitom jsem studoval AMU, dramaturgii, kde jsem dokončil 7 semestrů. Mezitím mě ale zaměstnal generální ředitel CKM, pan Šutka, abych mu pomohl rozjet hotel v Jasné pod Chopkom, následně hotel Globus v Praze na Roztylech.
Pak již přišla revoluce, AMU jsem nedostudoval a začal jsem podnikat – založil jsem společnost Euroagentur, v nedávné době transformovanou na akciovou společnost. Velkou oporu ve firmě mám ve svých dětech, zejména ve Viliamovi a Leoně. Michal je sice členem dozorčí rady, ale v současné době ho živí především profesionální hokej. Svoji kariéru v Euroagentur plánuje až po skončení té sportovní. Do rodinného podniku se zařadí také druhá dcera – Jana, která doposud podnikala v jižních Čechách.
Co dělá Viliam Sivek, když se nevěnuje expanzivní společnosti Euroagentur?
Musím přiznat, že času mám méně, než bych si přál. V listopadu loňského roku jsem usedl do křesla generálního manažera hokejové Sparty. V té době byla Sparta na dně. Byla předposlední v tabulce extraligy a na utkání chodilo v průměru 2600 diváků. Sponzoři byli naštvaní. V té době nikoho ani nenapadlo, že by Sparta mohla hrát finále play off. Co s tím?
Já jsem 12 let stavěl a řídil svoji firmu a myslel si, že jen já zaměstnávám ty nejlepší lidi. Je pro mě obrovskou zkušeností řídit ještě jinou společnost, v tomto případě Spartu. I zde jsou perfektní lidé, dobrý tým, ať už je to ekonomický ředitel, marketingový ředitel či sportovní ředitel. Mně se s nimi dělá velmi dobře. Šlo jen o to, dát jim pravomoci, možnost uplatnění a samozřejmě odpovědnost. Oni sami pak své práci věnují maximum a na celkovém výkonu je to hned znát.
Sparta měla vždy dobrý hráčský tým, byl potřeba jen malý impulz v podobě drobného doplnění hráčského kádru i trenérů a všichni museli pocítit oporu v kvalitním, fungujícím zázemí. A letargický spánek byl pryč. Neuvěřitelné se stalo skutečností – Sparta Praha se stala vítězem extraligy a mistrem republiky pro sezonu 2005/2006.
Mnoho úsilí jsme museli věnovat práci s fanoušky. I to se daří, protože na posledních 7 utkání přišlo více než 100 tisíc lidí. O Spartu je opět zájem. Nikdy jsem nedostal tolik děkovných e-mailů, SMS i dopisů. Názor na hokejovou Spartu se mění. Na zápasy přichází nejen skalní fanoušci, ale řada významných osobností. To znamená, že jedeme správnou cestou.
Text a foto: Eva Frindtová