V době, kdy jsem se živil výukou angličtiny, jsem měl studenta, který pracoval v jedné malé stavební firmě. Jmenoval se Honza a byl horolezec. S tím, jak se jeho angličtina zlepšovala, začal mi vyprávět příhody ze svých výstupů ve Vysokých Tatrách, Dolomitech a Julských Alpách. Ty historky byly strašidelné, ale zároveň fascinující. Podle všeho měl Honza zvláštní schopnost přivádět sám sebe do vzrušujících a často neuvěřitelně nebezpečných situací.
Tak mi například vyprávěl o jedné své půtce se zubatou, když on a jeho kamarád zjistili, že výstup je mnohem obtížnější, než předpokládali. Když se setmělo, byli nuceni bez veškerého vybavení a přípravy strávit noc na úzké římse s tisícimetrovou propastí pod sebou, kolena přitisknuta k hrudi. Vypadali spíše jako holoubci na bidýlku. Konečně se rozednilo a mohli se se skálou rvát dále. Nějakou dobu jsem pak o té příhodě přemýšlel a představoval si, jaké to muselo být. Honza byl dobrý vypravěč. Jindy popisoval, jak visel na stěně celou vahou na dvou prstech jedné ruky, zatímco se druhou pokoušel vrazit do spáry excentr, na který pak fixoval jisticí lano. Jednoduše řečeno, Honza byl podle mého názoru tak trochu šílenec, ale výraz jeho dychtivé tváře, jako by se díval na další štít, na který má vylézt, a jeho pusa od ucha k uchu mě vždycky okouzlovaly.
Většina z nás asi nikdy nebude takovým bláznem jako Honza, ale mnozí z nás, zvláště pak milovníci hor a zejména Alp, toužili alespoň ochutnat, co takový zážitek obnáší. Těm, kteří jsou přiměřeně v kondici a mají všech pět pohromadě, dnes nabízí takovou příležitost Via Ferraty, tedy zajištěné stezky v Dolomitech – jihovýchodní části severoitalských Alp. Ale aby bylo jasno, i když je Via Ferrata na hony vzdálena Honzově představě o tom, jak má vypadat zábava, je nutná opatrnost a není to nic pro bázlivá srdce.
Via Ferrata v italských Dolomitech jsou vysokohorské stezky, vybavené fixními pomůckami pro lezení, které představují ocelová lana, skobové stupy, kolíky, žebříky a mosty.
Vybavování horských stezek lezeckými pomůckami začalo na sklonku 19. století. Mělo se jím docílit snížení počtu obtížných úseků populárních výstupů. 1. světová válka a armádní potřeby vedly k tomu, že poté, co Itálie vstoupila r. 1915 do války, byly tyto lezecké pomůcky ještě zdokonaleny a posíleny. Italové měli v horách všeobecně převahu a snažili se přerušit strategickou rakouskou železniční trať na severu Itálie. Bojovali v extrémně těžkých podmínkách a plně využívali své elitní alpské jednotky. Nikdy ale nebyli schopni prolomit rakouskou obranu, dosáhnout kolejí a celá fronta se ustálila ve statické pozici. Po válce začali zajištěné cesty jako například Alpskou stezku využívat horolezci. Od začátku třicátých let a později po 2. světové válce se budovala Bochettova stezka v brentské části Dolomit. Měla zkrátit časově náročný přístup k oblíbeným výstupovým trasám v Brentě. Tuto trasu rychle objevili horolezci, kteří si uvědomili, že po zajištěných cestách jim to půjde mnohem rychleji.
Po úspěchu Bochettovy stezky byly v Dolomitech vybudovány další a opraveny ty starší z dob 1. světové války. V současné době existuje v regionu Dolomit zhruba osmdesát tras různé délky a obtížnosti, vybavených patřičnými zajišťovacími pomůckami.
Kdy vyrazit a co si vzít s sebou
Za nejlepší období roku se všeobecně považuje červenec a srpen. Červen
může být velmi často nevhodný, protože leckde ještě leží sníh a nejsou stálé povětrnostní podmínky.
Znovu opakujeme, že k tomu, abyste si užili Via Ferratu, nemusíte být jako šílenec Honza, ale musíte mít určité zkušenosti s horami a s lezením po skalách. Je nutné mít na paměti, že na většině těchto zajištěných stezek existuje vysoký stupeň rizika a výstupy jsou vedeny často po vysokých, hladkých nebo nechráněných skalních stěnách a je potřeba, abyste na to byli připraveni. Často se potkáte i se sněhem a ledem. Velmi se doporučuje vzít si s sebou na cestu přílbu kvůli padajícímu kamení, sedací a prsní úvazek, absorbér kinetických šoků, dvě karabiny se zámkem, pokud možno samozamykací, cepín, mačky, teleskopické hůlky pro chůzi, mapu, kompas a horolezecké lano.
Pokud se týká oblečení, pohybuje se od šortek a trička až po téměř kompletní zimní vybavení v závislosti na počasí a nadmořské výšce. Vždycky musíte být připraveni na změnu počasí a ve větší výšce i na studený vítr. Honza mi povídal, že v noci, kterou strávili na římse, byla pekelná zima. Když vyrazili, bylo slunečno a teplo, ale pak přišla změna počasí a teplota klesla pod nulu, takže ta noc byla velmi, velmi dlouhá.
Podle těch, kteří už nějakou tu Via Ferratu prošli, čekají na lezce ohromující výhledy. Pro ty, kteří se nebojí lézt a potrpí si na bezpečnost o trochu více než šílenec Honza, jsou Via Ferraty to pravé ořechové.
Zdroj: Paul Benham, Andrew Lavigne a Kip Bauersfeld