Největší osobností Pardubického kraje je podle názoru východočeských čtenářů Bedřich Smetana. Získal nejvíce hlasů v anketě, kterou u příležitosti týdne knihoven vyhlásila v minulém roce Krajská knihovna Pardubice. Na největší osobnosti kraje se shodli nejen návštěvníci Krajské knihovny v Pardubicích, ale i knihoven v dalších městech.
Na anketních lístcích podle ní převažovala jména osobností z historie. Anketní lístky měli čtenáři k dispozici v krajské knihovně a v městských knihovnách v Chrudimi, Ústí nad Orlicí, Svitavách a v jejich pobočkách. Hlasovat mohli i na internetu. Této možnosti ale podle Markéty Bošinové z krajské knihovny využilo jen pár lidí. „I z jiných akcí máme zkušenost, že jsou naši čtenáři konzervativní, a pokud mají možnost si vybrat, dávají přednost papírové podobě před elektronickou,“ konstatovala Bošinová.
Bedřich Smetana byl mimořádný člověk, a to nejen pro svoje umělecké dílo, ale i kvůli pohnutému osudu. Narodil se 2. března 1824 v Litomyšli v rodině pivovarského sládka a studoval v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a Plzni. Nebyl studentem nijak výborným – například svoje pražská studia přerušil prostě tím, že přestal chodit do školy a věnoval se spíše kulturnímu a společenskému životu. V Praze byl žákem slepého profesora Josefa Proksche, u něhož studoval kompozici a hru na klavír. Z existenčních důvodů dočasně emigroval do Švédska, kde se věnoval pedagogické činnosti a odkud se vrátil až po skončení Bachova absolutismu. Po návratu do Čech se stal členem Měšťanské besedy, sbormistrem pěveckého spolku Hlahol, předsedou hudebního sboru Umělecké besedy a v roce 1866 i kapelníkem opery Prozatímního divadla.
V roce 1874 Bedřich Smetana ohluchl. Příznaky jeho onemocnění i způsob léčby naznačují, že příčinou byla lues a že k ohluchnutí došlo ve druhém stadiu choroby (Emanuel Vlček: Bedřich Smetana – fyzická osobnost a hluchota). Lues byla v minulém století poměrně rozšířená, ovšem byla-li příčinou Smetanova ohluchnutí, jednalo se o vzácnou komplikaci a osud byl vůči němu obzvláště krutý a nemilosrdný. Nicméně případ Bedřicha Smetany je dokladem toho, že existují případy, kdy choroby a životní rány umocňují tvůrčí proces. Po ohluchnutí totiž nepolevil ve své kreativitě a neutrpěla ani kvalita jeho děl. V této době napsal i jeden z vrcholů své tvorby, cyklus symfonických básní Má vlast. Zemřel v Praze 12. května 1884.
Bedřich Smetana bývá označován za zakladatele české národní hudby, geniálního mistra melodie, skladatele, kterému se podařilo vyřešit stránku národnosti a vlastenectví v hudbě a mistrného syntetika klasicismu a romantismu. Na jeho počest se v Litomyšli každoročně pořádá festival vážné hudby s názvem Smetanova Litomyšl. Je to po Pražském jaru druhý nejstarší hudební festival a zároveň největší festival pod širým nebem, který se v České republice pořádá. Koná se zpravidla počátkem léta a jeho centrem je litomyšlský zámek (jinak národní kulturní památka, zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO). Páteř dramaturgie festivalu tvoří česká a Smetanova díla, v nichž dominuje vokální složka (opery, kantáty, oratoria, pěvecké koncerty), ale prostor tu existuje pro každou dobrou hudbu bez ohledu na její původ a žánr.
Není ovšem obecně známo, že stačilo málo a Bedřich Smetana se mohl narodit někde úplně jinde, z čehož by dnes měli nepochybně radost Královéhradečtí. Do Litomyšle se totiž Smetanovi přestěhovali zhruba tři měsíce před Bedřichovým narozením z Nového Města nad Metují, kde Bedřichův otec František Smetana pracoval v místním pivovaru jako sládek. Ostatně, k Novému Městu si pozdější slavný skladatel zachoval úzký vztah – zamiloval se tam do své sestřenice Luisy, které věnoval Luisinu polku. Pivovar byl v roce 1934 zbořen a na jeho místě byla roku 1954 vztyčena socha Bedřicha Smetany. Jejím autorem je novoměstský rodák akademický sochař Josef Marek.
Text a foto: Dean Valášek