Mnozí z nás Čechů mají ve víně a všem, co se k němu pojí, ještě stále tak trochu zmatek. Myslím, že názorně to ilustruje následující reálná – nedávno odposlechnutá – konverzace:
„Dobrý den, vítejte u nás, co vám mohu nabídnout?“
„Víno.“
„A jaké, prosím? Červené, nebo bílé?“
„Asi bílé.“
„Ze sušších bych tady měl třeba excelentní sauvignon, z polosuchých doporučuji tento výtečný Tramín červený.“
„Červený? Ale já říkal bílé!“
Statistiky sice říkají, že v Česku se rok od roku vypije víc vína, ale že bychom se v tomto nápoji nějak extra vyznali, to se rozhodně říci nedá. Mnozí stále ještě rozlišujeme víno na červené, bílé a „šáňo“. Edukovanější přidají ještě burčák, svatomartinské a růžové. A žertéři dodají speciální kategorii – „pro Pražáky“. V zájmu objektivity je ale třeba říci, že situace se postupně zlepšuje a v národě pivařů roste skupina milovníků vína, kterým záleží na kvalitě tohoto nápoje, zajímají se o jeho příběh, pokoušejí se proniknout do tajů snoubení vína s jídly a za dobrým vínem neváhají cestovat. Zásluhu na tom mají mimo jiné i sommelieři tuzemských restaurací.
Jenže, jak už to bývá, není sommelier jako sommelier. Ne každý, kdo to o sobě tvrdí, skutečně sommelierem je. Majitelé vinných barů, restaurací a další gastronomických podniků tak při výběru kvalitního sommeliera řeší pořádný oříšek. Navíc oříšek, na jehož správném rozlousknutí závisí ekonomický úspěch daného podniku – podle některých odborníků má dobrý sommelier „na svědomí“ asi čtyřicet procent obratu a až šedesát procent zisku. I o tom si můžete přečíst v hlavní tematické rubrice tohoto vydání, které je věnováno vinařství, vinařské turistice a gastronomii vůbec. Tedy otázkám veskrze příjemným a vpravdě letním.
Kromě příjemného a inspirativního počtení vám proto přeji i krásné léto, pohodovou dovolenou a úspěšnou sezonu. Vydáte-li se za vínem, pak jen samé pozitivní zkušenosti s vinaři a jejich produkty. A těch sommelierů se nebojte, jsou tu přece pro nás…