Váží si Česko svého světového dědictví?

 
Památky zapsané na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO představují v každé zemi to „nej“ z nabídky historických či přírodních památek. Díky příslušnosti k této elitní skupině pamětihodností vábí tyto památky turisty z celého světa jako světlo lampy hmyz. Dané státy si proto své „UNESCO skvosty“ náležitě opečovávají. Je to i případ České republiky?

Česko se prvních zápisů na Seznam UNESCO (pro účely tohoto článku pracujme s tímto zjednodušeným označením) dočkalo v roce 1992 – tehdy se této pocty dostalo historickým centrům Prahy, Telče a Českého Krumlova. V průběhu dalších 25 let se výčet českých hmotných památek UNESCO rozrostl na současných 12, mimo to se může Česko pochlubit i pěti zápisy v kategorii nehmotného kulturního dědictví. A na všechny je náležitě hrdé a právem se jimi pyšní – zmínka o památkách UNESCO chybí jen v málokterém propagačním materiálu, kterým se země prezentuje v zahraničí. Jenže představitelé UNESCO měst mají pocit, že by stát neměl své klenoty jen dávat na odiv, ale také je více podporovat. Zejména pak finančně. „Zmínka v propagačním materiálu samozřejmě nestačí. Fakt, že má Česká republika tolik památek na Seznamu UNESCO, a navíc tak blízko u sebe, je pro ni konkurenční výhodou, která ale podle našeho názoru není příliš využívána,“ uvedla na květnové COTakhle snídani věnované problematice památek UNESCO Michaela Severová, výkonná ředitelka dobrovolného svazku obcí České dědictví UNESCO. A Radomil Kašpar, starosta Litomyšle a předseda tohoto sdružení, dodal: „Značka UNESCO je pro každou obec lákadlem pro návštěvníky, zároveň ale také závazkem. A na nedávné valné hromadě jsme se shodli, že symbióza mezi samosprávou na jedné straně a státem reprezentovaným ministerstvy pro místní rozvoj a kultury na straně druhé trochu kulhá.“

Přeloženo do laického jazyka to znamená, že členové sdružení by uvítali větší podporu ze strany ministerstev kultury a pro místní rozvoj. Pochopitelně zejména finanční, neboť o peníze jde vždy až na prvním místě. A peněz na cestovní ruch, památkovou péči a podobné disciplíny nebude dost zřejmě nikdy. Výjimkou je metropole, která si na nedostatek financí příliš stěžovat nemůže. „Praha je relativně bohaté město, které má poměrně dost vlastních prostředků,“ uvedl na COTakhle snídani ředitel Odboru památkové péče pražského magistrátu Jiří Skalický. Přesto Praha ostatní UNESCO města v jejich nárocích podporuje – už proto, že centrum metropole je již turisty přesy­ceno a město řeší, jak turisty nasměrovat i jinam, mj. do regionů. Skalický připomněl, že v uplynulých měsících proběhla řada jednání s ministerstvem kultury, která by mohla situaci změnit.

Plní ministerský program svoji funkci?

Jednou z možností, jak mohou památky UNESCO získat prostředky z veřejných zdrojů, je od roku 2008 program s názvem Podpora pro památky UNESCO na Ministerstvu kultury ČR. „Hlavní myšlenkou, která stála za vznikem programu, byla finanční podpora pro vznik tak základního instrumentu, který je třeba pro náležitou správu statků UNESCO, jakým jsou management plány,“ připomněla na diskusní snídani náměstkyně ministra kultury Anna Matoušková. „A musím s velkým potěšením říci, že pokud se programu něco skutečně podařilo, pak je to to, že dnes mají všechny UNESCO statky svoji řídicí dokumentaci v pořádku,“ dodala.

Podle zástupců Českého dědictví UNESCO však zmíněný program svoji funkci poslední dobou příliš neplní. Michaela Severová poukazuje hned na několik problémů. Prvním z nich je údajný nedostatek prostředků v programu. Je pravda, že když projekt v roce 2008 odstartoval, byl vybaven částkou 18 milionů korun, poté začala výše financí určených z rozpočtu ministerstva na tento program klesat. Dna bylo dosaženo v roce 2013, kdy ministerstvo do programu odvedlo jen 5 milionů korun. Od té doby se podle Anny Matouškové daří výši prostředků v programu opět navyšovat. Pro úplnost dodejme, že za dobu jeho fungování získala UNESCO města a jejich příspěvkové instituce z uvedeného programu asi 20 milionů korun (cca čtvrtinu všech prostředků), z tohoto 7,753 mil. korun čerpalo na své PR aktivity sdružení České dědictví UNESCO. A že roční rozpočet tohoto dobrovolného svazku obcí, který zajišťuje propagaci svých členů, je zhruba 1 milion korun.

O problematice památek UNESCO se diskutovalo na květnové COTakhle snídani

NPÚ prý ubírá peníze památkám UNESCO

Druhým problémem je podle Michaely Severové fakt, že z onoho mála prostředků se podstatná část vrací zpět státu, konkrétně Národnímu památkovému ústavu. „Byli bychom rádi, kdyby peníze, které NPÚ spotřeboval, byly přímo v jeho rozpočtu, a neodebíraly tak prostředky dalším žadatelům,“ řekla Severová. To ale podle Vlastislava Ourody, náměstka pro řízení sekce kulturního dědictví MK ČR, není možné. Podpora pro památky UNESCO je dle jeho slov transparentní dotační program, v kterém se odehrává svobodná soutěž v oblasti kvality jednotlivých projektů usilujících o podporu. A z ní není možné žádného žadatele a priori vyloučit nebo nějakým způsobem znevýhodnit. „Ve světle nedávných událostí si jistě dokážete představit, že se ministerští úředníci nechystají nad rámec svých kompetencí ovlivňovat výsledky rozhodování nezávislé komise, ani její složení,“ uvedl Ouroda. A právě složení komise je dalším aspektem, který je trnem v oku zástupců Českého dědictví UNESCO. „Máme pochybnosti, zda je složena z opravdových odborníků, protože například v doporučení komise je uvedeno, že v každém projektu má být popsána jeho odlišnost od již realizovaných projektů podobného druhu. To je podle našeho názoru naprosté nepochopení marketingu!“ řekla Severová a dodala, že sdružení České dědictví UNESCO by uvítalo navrácení svého zástupce mezi členy komise, aby mohlo do rozhodování o alokaci prostředků alespoň částečně zasáhnout. „S tím nikdy nebyl problém. Navrhněte někoho, budeme se o tom bavit,“ reagoval Jiří Vajčner, vrchní ministerský rada a ředitel Odboru památkové péče MK ČR, který se ale zároveň důrazně ohradil proti úvaze o možné neodbornosti členů komise. „A pokud jde o poznámku ohledně podobnosti projektů – ano, některé projekty, které se pravidelně opakují, jsou si velmi podobné. To je prostě fakt. Musíme se ohlédnout a říci si, co od projektu očekáváme. Jestli stojíme o změny, progresi a velkou (v dobrém slova smyslu) fluktua­ci projektů, nebo budeme donekonečna dělat stále to samé,“ naznačil Vajčner.

Spor o podporu čekatelů

Zástupci UNESCO měst a představitelů ministerstva se různí i v názoru, zda by měla být spíš podporována města na Seznam již zapsaná, nebo naopak čekatelé. „Seznam akcí, které byly v posledních pěti letech podpořeny, silně vypovídá ve prospěch čekatelů na zápis na Seznam UNESCO a Národního památkového ústavu,“ konstatoval Jiří Skalický, podle kterého by bylo dobré zamyslet se mimo jiné i nad relevantností jednotlivých zápisů na tzv. indikativním seznamu. Tedy na seznamu subjektů, které se nacházejí v různých fázích kandidatury na zápis mezi památky UNESCO. Města zapsaná na Seznam UNESCO jsou podle Skalického oproti čekatelům znevýhodněna, čelí totiž z důvodu ochrany veřejného zájmu větším omezením. A ta jsou mnohdy taková, že samosprávy dotčených měst čelí v řadě případů nespokojenosti obyvatel, kteří by leckdy uvítali další rozvoj města, namísto přísné ochrany památek. V debatách občas zaznívají hlasy zpochybňující přínos statusu UNESCO pro některá z měst.

To ostatně na COTakhle snídani názorně ilustroval starosta Českého Krumlova Dalibor Carda. „Všichni jsme si dobře vědomi, že nám značka UNESCO přináší obrovskou příležitost pro rozvoj turistického průmyslu, stěžejní je pro nás nicméně to, že musíme zabezpečit památkovou ochranu a s tím máme často problémy. A mohu odpovědně prohlásit, že pro možná polovinu občanů Českého Krumlova představuje zápis na Seznam UNESCO prokletí. Vyčítají nám například, že se vůbec s ministerstvem bavíme o otáčivém hledišti – točna je jim přednější než status UNESCO památky.“ Podobně pak hovořil o situaci s českokrumlovskými kláštery. Na jejich rekonstrukci město získalo podporu ve výši 324 milionů, dnes ale naráží na problém s možným využitím těchto prostor – nesmí na nich totiž vydělávat. „Těžko se nám vysvětluje občanům, proč jsme oněch deset milionů, které jsme prodělali na provozu klášterů v prvním roce, raději neinvestovali třeba do rekonstrukce některé z ulic,“ poznamenal Carda.

Myšlenku, že by se větší pozornosti mělo dostávat subjektům z indikativního seznamu, na druhé straně podpořil Vlastislav Ouroda: „Stát už přece těm, kteří jsou dnes na Seznamu UNESCO uvedeni, na jejich cestě v minulosti významně pomohl. Naši pomoc potřebují spíše ti, kteří na této cestě aktuálně jsou, případně se na ni teprve chystají.“ Jiří Vajčner pak zopakoval úvodní myšlenku Anny Matouškové, tedy že účelem programu bylo a je podporovat zejména tvorbu management plánů, bez kterých již dnes kandidatura na Seznam UNESCO není možná. „Nebráníme se tomu, aby z programu byla financována tvorba management plánů čekatelských subjektů, ale nelíbí se nám, že jde tolik peněz do propagace subjektů z indikativního seznamu. Přílišná propagace může být i kontraproduktivní a ve finále může kandidaturu zhatit,“ upozornila Michaela Severová.

Možnosti jsou také v IROP

V zájmu objektivity je třeba konstatovat, že zmíněný program Ministerstva kultury ČR není pro památky UNESCO jedinou šancí, jak získat podporu z veřejných zdrojů. Z nástrojů obhospodařovaných Ministerstvem pro místní rozvoj ČR se nabízí Integrovaný regio­nální operační program a jeho prioritní osa nazvaná „Dobrá správa území a zefektivnění veřejných institucí“, resp. investiční priorita Zachování, ochrana, propagace a rozvoj přírodního a kulturního dědictví. V roce 2015 si touto cestou na evropské finance sáhla čtyři z tuzemských měst zapsaných na Seznam UNESCO. Martina Fišerová z Ministerstva pro místní rozvoj ČR na květnové snídani připomněla, že v 52. výzvě, která byla vyhlášena na podzim loňského roku, mohli vlastníci a správci památek žádat o podporu svých projektů sloužících k revitalizaci památek. Pro národní kulturní památky a památky zapsané na Indikativní seznam světového dědictví UNESCO bylo připraveno celkem 123 282 000 korun, pro památky zapsané na Seznam UNESCO pak dokonce 246 565 000 korun. Příjem žádostí byl ukončen v březnu tohoto roku a řada z nich přišla právě z UNESCO měst či od kandidátů na zápis. Jak už to v případě evropských fondů bývá, došlo k výraznému převisu poptávky nad disponibilními zdroji…

I u tohoto zdroje financí však některé památky UNESCO narazily na problémy vyplývající z jejich velikosti. Minimální výše celkových způsobilých výdajů na jeden projekt je 5 mil. Kč, což se ukázalo jako nepřekonatelná barié­ra pro jihočeské Holašovice. „Částka 5 milionů korun bez DPH na jednoho žadatele představuje náš roční rozpočet. To pro nás znamená, že pro projekty, které máme připraveny, nejsme schopni toto kritérium naplnit. Finanční předpoklad je na tyto projekty řádově nižší, cca 2,7 – 3,3 mil. Kč bez DPH, a v případě předložení a naplnění kritérií GP bychom museli udělat např. ‚pozlacené chodníky‘, abychom na alokaci dosáhli,“ vysvětlil na snídani Jan Jílek, starosta obce Jankov, pod kterou Holašovice spadají. Proto Holašovice projekty do této výzvy IROP nepodávaly. Bez šance na podporu přesto nejsou – vzhledem k členství v mikroregionu Blanský les a jeho prostřednictvím v MAS Blanský les – Netolicko mohou uspět v 55. výzvě IROP nazvané „Kulturní dědictví – integrované projekty CLLD“. V ní totiž žádný minimální limit výše způsobilých výdajů stanoven nebyl.

Nejde jen o peníze

Kromě větší finanční podpory volají zástupci UNESCO měst třeba i po zjednodušení legislativních podmínek týkajících se památkové ochrany a dalších oblastí. Památkový zákon sice nezná pojem „památka UNESCO“ a v teoretické rovině by v těchto místech mělo platit to samé, co v ostatních národních kulturních památkách, v praxi je ale mnohdy výklad některých situací v UNESCO městech přísnější. Někteří památkáři mají pocit, že památka UNESCO by měla podléhat přísnější ochraně a starostové těchto měst s tím mívají problémy při stavebních a dalších řízeních.

Zápis na Seznam UNESCO proto mnohde znamenal významný útlum investičních aktivit, omezení podnikání apod. Města jako Praha nebo Český Krumlov jsou (i v důsledku statusu UNESCO) natolik turistifikována, že se potýkají s vylidněností svých historických center. „My jsme město o 13 000 obyvatel a ročně k nám zavítá podle posledních měření až 1,6 mil. turistů a návštěvníků. Tedy víc než stonásobek! To s sebou pochopitelně nese náklady a problémy, mj. i vysídlování centra,“ uvedl starosta Českého Krumlova Dalibor Carda a vylíčil, s jakými se město potýká problémy, když se snaží v oněch 25 domech v centru, která mu dosud patří, udržet provozovny, které by sloužily nejen turistům, ale i rezidentům. „Za současné legislativní úpravy výběrových řízení to není vůbec jednoduché,“ poznamenal Carda. Informoval rovněž o tom, že město ve snaze udržet lidi v centru i ve večerních hodinách usiluje o posun začátku nočního klidu na 12. hodinu. „Zkuste třeba hudebníkům v Cikánské jizbě říct, že mají v deset hodin ukončit produkci,“ řekl Carda. Tento posun nočního klidu by však údajně znamenal, že by město muselo pro každý den samostatně vysvětlovat, co se kde koná za akci. „To je ale přece naprosto nereálné! Proto jsme napsali na ministerstvo vnitra, že celý prostor historického centra města je specifický a že nelze zhodnotit, jaká v něm bude který den probíhat akce. Je ale možné, že se dozvíme, že naše vyhláška neodpovídá standardům a že ji máme zrušit,“ řekl Carda a dodal: „My jako UNESCO města máme tolik starostí, že bychom si zasloužili podporu formou speciální sazby daně. Už proto, že do státní kasy přinášíme víc prostředků než většina ostatních měst.“
 

 
Podle Jiřího Vajčnera by však dotyčná města měla tyto problémy i bez statusu UNESCO. „Výbor světového dědictví nemluví státům do toho, jaké mají mít zákony a jak se mají chovat. Vyžaduje pouze jediné – aby byla zachována výjimečná hodnota každého jednotlivého místa zapsaného na Seznam UNESCO.“

Výše popsané problémy souvisejí mimo jiné se zastaralostí tuzemské legislativy upravující památkovou péči. Památkový zákon vznikl v roce 1987, tedy za zcela jiných podmínek. Nová právní norma, která má podle záměru ministerstva kultury zefektivnit péči o tuzemský památkový fond, se již delší dobu připravuje a její návrh zpracovaný ministerstvem kultury se setkává s řadou připomínek. Kupříkladu Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví a Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče na předloze kritizovaly to, že nechrání historická města jako nejcennější a zároveň nej­ohroženější část tuzemského kulturního dědictví. Dolní komora parlamentu měla o předloze jednat v červnu, do uzávěrky tohoto vydání se tak ale nestalo.

Dá se žít i bez UNESCO?

Z hlediska budoucnosti je podstatné, aby uvedené problémy nepřerostly přes únosnou mez. Zastupitelstvo měst se mění každé čtyři roky a čistě hypoteticky se může stát, že nespokojení zastupitelé přestanou chápat status UNESCO jako přínos a vzdají se ho. Snazší by to samozřejmě bylo ve městech, která si již vybudovala mezinárodní renomé (i díky značce UNESCO), zároveň ale nejsou na turismu s ohledem na svoji velikost a ekonomickou sílu zcela závislá. Pro příklad netřeba daleko – stačí se podívat na Drážďany. Pro ty ani vyškrtnutí ze Seznamu UNESCO kvůli kontroverzní stavbě přes Labe nebylo katastrofou. Tento risk si ale samozřejmě nemůže dovolit každý, pro města typu Českého Krumlova by dopad mohl být fatální.

V současné době v žádném z tuzemských měst zapsaných na Seznam UNESCO není situace tak vážná, aby zastupitelé hodlali otázku případného odstoupení od úmluvy otevírat. A nezbývá než doufat, že v jejich myslích budou i nadále výhody plynoucí z členství převažovat nad negativy, resp. že těchto negativ bude ubývat. Pokud budou všechny zainteresované strany tak vstřícné a ochotné k diskusi o problémech, resp. k jejich společnému řešení, jako toho byli svědky účastníci květnové ­COTakhle snídaně (kde se představitelé MK ČR a ČDU mj. shodli na potřebě rekapitulace dosavadního fungování a případného přenastavení podmínek programu Podpora pro památky UNESCO), šance na zlepšení tady rozhodně je.

Foto: -pmu- a Shutterstock.com
 

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz