již jednou jsem se na tomto místě věnoval olympijské kandidatuře našeho hlavního města. A sice v úvodníku, v němž jsem se zamýšlel nad některými megalomanskými projekty a někdy až nekriticky vysokými ambicemi některých z nás. Přiznávám, že tehdejší úvahy o možnosti uspořádat v Praze olympiádu jsem bral jako trochu přitažené za vlasy, víceméně jako jedno z předvolebních témat, na kterém se někteří ambiciózní jedinci snažili nahnat kladné body. Letošní březen ale ukázal, že jak jsem starý, tak jsem naivní. Pražští radní rozhodli o tom, že město se o olympiádu skutečně ucházet bude.
Je zajímavé sledovat, jak rozhodnutí pražského magistrátu rozdělilo českou veřejnost. A také jaký mediální kolotoč se kvůli tomu roztočil. Různí odborníci i „odborníci“ se na stránkách novin a časopisů přou o to, zda olympiádu v Čechách a na Moravě (hry by se totiž nejspíš nekonaly jen v Praze) potřebujeme, kde by měla vyrůst olympijská sportoviště a další zázemí a zda by výnosy z her převážily mnohamiliardové náklady. Do diskuze se zapojily dokonce i regiony, které se již nyní „přetahují“ o to, jaké disciplíny by se měly odehrávat v tom kterém městě. Argumentem většiny příznivců olympiády v Čechách je přitom rozvoj cestovního ruchu, ke kterému by měly hry přispět.
Je pravda, že český, respektive pražský incoming oživující injekci potřebují. Chápu proto nadšení, které rozhodnutí o olympijské kandidatuře vzbudilo mezi pražskými hoteliéry. Hotelových lůžek je již dnes v Praze nadbytek a každá taková akce může přispět k jejich využití. Rozumím i podpoře, kterou proolympijským aktivitám města vyjadřují představitelé cestovních kanceláří. Jenže na druhé straně stále vidím oněch 136 miliard, které by nás ona „komorní“ olympiáda minimálně stála. A to nejsou zrovna malé peníze. Navíc je dost pravděpodobné, že sekyru bychom v tomto případě museli zatnout ještě mnohem hlouběji. Je proto otázka, zda by nakonec nebylo nejlepší nějaké „typicky české“ řešení. Jedno takové problesklo mezi řádky oficiálního stanoviska Asociace cestovních kanceláří ČR ke kandidatuře. V něm se (zjednodušeně řečeno) píše, že rozhodnutí pražských radních je třeba podporovat, neboť i neúspěšná kandidatura napomůže k propagaci města a přivede do něj nové turisty. Zkrátka a dobře – není důležité vyhrát, ale odnést si ceny. Nebo ono olympijské motto zní jinak?
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz