bůhvíproč bývám označován za pesimistu, škarohlída, rejpala nebo alespoň věčného nespokojence. „Vždyť ty se neumíš z ničeho radovat,“ slýchával jsem svého času dost často. Podle mě neprávem. Sám bych dal spíš přednost označení realista, už proto, že na má slova většinou došlo. To jsem pak slýchal klišé o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré. „To je tím, že chodíš pořád v černém,“ odhalovali moji bližní příčinu tohoto mého domnělého pesimismu. Protiargument jsem vždy hledal jen těžko, černá je přeci skvělá barva. Možná stárnu, možná moudřím, každopádně připouštím, že na oné poučce o tom zlém, co přináší cosi dobrého, poslední dobou shledávám něco málo pravdy…
Agenturní zpravodajství i novinové stránky se v adventním období loňského roku, kdy tento úvodník vznikal, plnily katastrofickými zprávami o nedostatku sněhu na českých i dalších evropských horách. Toho, že nesněží, si všimla dokonce i tak vážená instituce, jako je Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj. Její experti vydali objevnou zprávu o tom, že „klimatické změny ohrožují zimní sporty v Evropě a v důsledku toho i ekonomiku oblastí, které z nich z valné části žijí“. Hm, když už to zaregistrovali i v Paříži, je situace opravdu vážná… Nářek byl slyšet nejen z Alp, ale samozřejmě i z Krkonoš, Beskyd, Šumavy a dalších pohoří. Plakali vlekaři, kteří v uplynulých měsících investovali přes miliardu korun do stavby tří desítek nových lanovek a vleků i do modernizace a oprav těch dosavadních. Zuby drtili hoteliéři a restauratéři, kteří stáli na zápražích svých podniků a marně vyhlíželi tradiční zástupy hostů s lyžemi na ramenou a plnými portmonkami v kapsách.
Jistě, být podnikatelem na horách, i já bych hypnotizoval rtuť v teploměru a na první sněhové vločky bych se těšil jako dítě školou povinné na svůj první mobil. Takto od „zeleného stolu“ ve vyhřáté pražské kanceláři si ale můžu dovolit určitý odstup a zvolat mirečkovské „klíííííííd!“ Myslím si totiž, že tak zlé to opravdu nebude. Navzdory svému pokročilému věku (ha ha ha) nepamatuji zimu, kdy by sníh vůbec nenapadl. Jsem si jist (pokud se tak již nestalo), že i letos nasněží a zimní střediska se rychle zaplní zábavychtivými hosty. Sezona na horách nejspíš nebude tak skvělá jako ta minulá, ale na mizině snad kvůli nedostatku sněhu nikdo neskončí.
A kdyby se počasí zbláznilo a sníh opravdu vůbec nenapadl? Dá se na takové situaci najít něco dobrého? Ale jistě! Tak například tvrdím, že zdaleka ne všichni by cestu do hor „odpískali“. Těm, kteří mají zimní dovolenou rezervovanou a zaplacenou již delší dobu, by bylo líto stornopoplatků, takže by raději jeli do hor, kde by podnikali pěší túry, naložili se do bazénů, obsadili relaxační centra či usedli ke stolům v restauracích. Infrastruktura na horách se rapidně zlepšuje a možností, jak příjemně utratit nějakou tu korunu, je mnoho. Zadruhé – čím méně lyžařů na svazích, tím méně úrazů a méně nákladů na zásahy horské služby. Zatřetí předpokládám, že by přibylo klientů cestovním kancelářím nabízejícím cesty za teplem. Nejsem žádný analytik cestovního ruchu, ale osobně bych například radši k penězům určeným původně na lyžovačku v Alpách přidal nějakou tu tisícovku a vyrazil třeba do Thajska, než bych seděl doma u televize. A čtvrté pozitivum? Radost ze suché zimy v Praze by měla moje žena. V ulicích by nebyla břečka a nemusela by mi proto zkracovat mé nové džíny. Mimochodem – modré, přátelé, modré!
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz