umíte jednoznačně odpovědět na otázku, jsme-li světoví? Nebo světoznámí? Asi těžko, že? Ta otázka ale vůbec není od věci. Touze po světoznámosti totiž naše malá zemička odnepaměti propadá. Namlouváme si například, že máme světové hokejisty. Jenže stačí odletět pár tisíc kilometrů někam na východ či na jih a jména jako Jágr, Ručinský, Hašek nebo Šlégr budou lidem kolem nás znít jako cizokrajná zaklínadla. Stejně se to má se světovým věhlasem dalších našich sportovců nebo umělců. Světoznámé nejsou ani naše lázně, jak si rádi namlouváme. Tato myšlenka mimochodem asi prvně nahlas zazněla na nedávném Karlovarském týdnu. Zkrátka a dobře: s tou naší světoznámostí to není zase až tak slavné. Skeptici říkají, že světové už je jen naše pivo, pesimisté vidí situaci ještě černěji. A tak si všelijak pomáháme, abychom alespoň na chvilku pronikli do světového povědomí. Ať to stojí, co to stojí…
Jedním z příkladů z poslední doby je myšlenka na olympiádu v Praze. Ve snaze obrátit na Českou republiku pozornost světové veřejnosti kují někteří odpovědní (či spíše nezodpovědní) politici plány přilákat do metropole onen cirkus spojený s olympijskými hrami. A zaklínají se přitom i tím, že by šlo o úžasnou injekci pro cestovní ruch – hotely v Praze by na pár dní byly plné k prasknutí, restauratéři v hlavním městě by měli žně, obchody by se nejspíš zbavily neprodejných zásob. A něco málo by určitě urvali i podnikatelé z ostatních částí země. Kromě toho by vydělaly i stavební firmy, které by musely postavit či zrekonstruovat sportovní areály a veškerou související infrastrukturu. Moc se ale nehovoří o tom, zda by tato zařízení našla využití i po skončení her a jestli by byl efekt olympiády na cestovní ruch dlouhodobý. A to zcela pomíjíme otázku, kolik by nás tato legrace stála a jak dlouho bychom se této hluboko zatnuté sekery zbavovali. Idea, že olympiáda v Praze by mohla být komorní a levná, je přinejmenším naivní. Svět se o to velké divadlo spojené s hrami připravit nedá. Nebo si snad myslíte, že milovníka oper navyklého na výpravné inscenace na předních světových scénách nadchnete pouťovým kupletem či domácím představením loutkového divadla?
Z podobně megalomanských utopií je myšlenka na výstavbu okruhu pro závody formule 1 v Praze, respektive představa, že by se podařilo prosadit Prahu do nabitého seriálu závodů a udržet ji tam. Na rozdíl od olympiády se případné závody F1 naštěstí nestaly předvolebním trumfem politiků. I když ono vlastně stačí, že se tento nápad zrodil v hlavě jednoho podnikatele, za kterým už v minulosti zůstaly několikamiliardové dluhy. Nyní se tento pán bezostyšně zubí do televizních kamer a spřádá další smělé plány.
V těchto a podobných případech se sám sebe ptám, zda je opravdu naše touha po světovém věhlasu tak silná, že zapomínáme na některé kauzy, kterými se ještě poměrně nedávno plnily novinové stránky. A jsme skutečně ochotni zaplatit jakoukoli cenu za pár dní slávy? Jsou podobné monstrakce šancí pro rozvoj našeho cestovního ruchu, nebo se bez nich obejdeme? Budeme rádi, pokud se s námi o své názory na tuto problematiku podělíte…
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz