když jsem minulý úvodník z větší části věnoval problematice vlivu teroristických útoků na mezinárodní cestovní ruch, nevěděl jsem, že stejné téma bude aktuální i za měsíc. Či spíše ještě aktuálnější. Nikdo totiž tehdy nemohl tušit, že uplynou tři týdny a v Praze budeme kvůli blíže nespecifikované hrozbě teroristického útoku běžně potkávat policisty ověšené samopaly.
Pozitivní ovšem je, že potkáváme nejen samopalníky, ale zároveň také turisty. Potvrzuje se tím názor, že lidé se již „s terorismem v zádech“ naučili žít a nepřestali cestovat. Platí to přitom jak o zahraničních turistech směřujících do České republiky, tak o českých cestovatelích vyrážejících do světa. A nejde jen o terorismus, ale o otázky bezpečnosti obecně. Nikdo podle všeho nemá obavy vyrazit v zimě do Thajska, přestože se v posledních týdnech novinové sloupky plnily články o tamním vojenském puči. Statistikami to podložené nemám, myslím si ale, že ani o návštěvy předvánoční Budapešti se kvůli zprávám o létajících dlažebních kostkách a Molotovových koktejlech zájem nesníží…
Stále podle všeho platí slova analytiků, kteří tvrdí, že i v právě začínající zimní sezoně budou Češi cestovat ostošest. Cestovní kanceláře a agentury se mohou těšit na rekordní počty klientů mířících za teplem do exotických končin či naopak za sněhovou nadílkou Alp, Tater, Krkonoš i dalších hor. Vyjdou-li předpovědi, jen za exotikou se během této zimy vypraví na sto tisíc Čechů. Touroperátoři i jejich prodejci tak mohou počítat se slušnými příjmy, připravit se ale musejí i na určité problémy. V rostoucí skupině klientů bude pravděpodobně přibývat těch, u nichž bude sporné, zda je jejich cesta zájezdem či nikoli. Tedy zájezdem ve smyslu zákona 159/1999 Sb. Nebudou-li chtít splakat nad výdělkem, manažeři cestovních kanceláří si budou stále častěji klást otázky, zda ta či ona kombinace služeb má být pojištěna pro případ úpadku. A jelikož na konci roku skončí „doba hájení“, kterou zatím drží živnostenské úřady, je nejvyšší čas aktivně se zapojit do aktivit na sjednocení výkladu zákona, jak k tomu vyzývá na 98. straně tohoto vydání COT business Marek Jahůdka z Ministerstva pro místní rozvoj.
`A propos – když už je řeč o ministerstvu, je třeba zmínit jednu zprávu, u níž teprve čas ukáže, zda je pozitivní či negativní. Do křesla ministra pro místní rozvoj nové vlády, v jehož kompetenci je také oblast cestovního ruchu, usedl někdejší primátor Ústí nad Labem Petr Gandalovič. Vyjděme z předpokladu (byť nepříliš reálného), že vláda premiéra Topolánka získá důvěru. Co v takovém případě čeká cestovní ruch? Nový ministr jeho význam uznává, ale rozhodně o něm nemluví jako o prioritní oblasti. Hovoří spíše o tom, že „cokoli bude vláda v této oblasti dělat, nesmí ztěžovat práci incomingovým či outgoingovým touroperátorům ani komplikovat situaci turistům“. Radikální změnu postoje vlády k cestovnímu ruchu tak nejspíš nelze čekat, což je asi dobře. Gandalovič se současně nechal při nástupu do funkce slyšet, že jeho prioritou bude „významné zlepšení a urychlení současného čerpání fondů Evropské unie, úspěšné zakončení vyjednávání o finančních prostředcích Evropské unie pro období 2007 – 2013, zjednodušení současných náročných a nepřehledných realizačních mechanismů ve vztahu k žadatelům a jejich hrazeným projektům“. Takže přeci jen dobrá zpráva, vždyť peníze jsou tím, co český cestovní ruch pro svůj rozvoj potřebuje jako sůl.
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz