duben je měsícem, kdy mužská část populace začíná trpět bolestmi krční páteře. Po dlouhé zimě ochablé svaly nezvládají to neustálé otáčení hlavou ze strany na stranu. Tu za nestoudně krátkou minisukní, hned zas za tričkem odhalujícím piercingem protknutý pupík. Přiznávám, že v tomto ohledu nejsem výjimkou. Letos mi ale důvodů ke kroucení hlavou přibylo. Naplno se nám totiž rozjela předvolební kampaň a já se nestačím divit.
Už jen ty billboardy. „Jistoty a prosperita“ – slibuje z jednoho z nich na rohu naší ulice špatně vyretušovaný známý politik. „Máme jiné řešení!“ křičí dvě dámy ze sousedního plakátu. Konečně někdo, kdo přizná pravdu, říkám si. Z dalšího billboardu ukazuje do země modrá turistická značka a nápis hlásá něco o tom, že příslušná strana se zasadí o snížení daní multimilionářům, zvýšení nájmů, zrušení bezplatného zdravotnictví a další nepopulární kroky. Sním, či bdím? Vzápětí mi dojde, že za výrobou plakátů stojí asi konkurenční strana a hlavu si můžu ukroutit. Když pak narazím na billboard se satanistickým pentagramem, kterým se propaguje partaj nazývající sama sebe „stranou protestu“, už jen nevěřícně zírám.
Letošní duben byl zkrátka měsícem divení. Velký důvod k podivu měli zástupci cestovních kanceláří a agentur. Poslaneckou sněmov-nou a následně i Senátem totiž pěkně potichu prošla novela zákona 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu. Potichu, protože trošku nelogicky přifařená k novele živnostenského zákona.
Na tom by nebylo nic moc divného. Oním důvodem k nevěřícnému zdvihnutí obočí je termín účinnosti zákona. Za předpokladu, že prezident novelu podepsal (v době, kdy vznikaly tyto řádky, se na podpis hlavy státu čekalo), bude novela účinná od srpna letošního roku. Tedy zhruba od poloviny letní turistické sezony. V praxi to znamená, že v polovině sezony se ze dne na den změní definice zájezdu, následkem čehož se budou muset pro případ úpadku pojišťovat i cestovní agentury pořádající zájezdy na objednávku. S tím pochopitelně nepočítaly ani tyto agentury, natož pak pojišťovny, u kterých si začnou co nevidět podávat dveře noví zájemci o pojištění. Zkrátka a dobře – to, po čem všichni tolik let volali, přišlo tak náhle, že jsou všichni zaskočeni. A to už vůbec nemluvíme o tom, co je obsahem novely. Za zájezd totiž, opět k údivu některých touroperátorů, ani nadále nebudou považovány aktivity škol, tělovýchovných jednot a dalších subjektů. Novela by sice teoreticky měla postihnout černé podnikání odborových organizací, které je už dlouho trnem v oku touroperátorských asociací, nicméně i z míst nejvyšších přicházejí signály, že do boje s odbory se živnostenským úřadům příliš nechce. Asi nám tedy nezbývá než si trénovat krční svaly, protože z údivu nejspíš jen tak nevyjdeme…
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz