březnový úvodník si přímo koleduje o to, aby jeho autor jásal nad příchodem jara. Za jiných okolností bych i já byl pozitivně naladěn a rozplýval se nad odhalenými lýtky, vysychajícími mezemi, pučícími stromy a dalšími jarními atributy. Letos ovšem příliš neplesám. Jaro totiž znamená oteplení a oteplení zas přílet stěhovavých ptáků.
Ano, tušíte správně, kam tím mířím. Evropou obchází strašidlo. Tentokrát ovšem nemá podobu srpu zkříženého s kladivem, ale kašlající labutě. A ta mi radost z jara kazí. Rozumějte dobře – nemám strach, že bych se nakazil ptačí chřipkou, spíš si domýšlím, kolik vrásek přibude na čelech majitelů cestovních kanceláří, o čem asi budou přemítat kapitáni leteckého průmyslu a vůbec jakou škodu toto onemocnění napáchá na světovém cestovním ruchu. Bojím se, že se budeme dočítat i o tom, jak lidé v obavách z nákazy nejedí drůbeží maso a odříkají dovolenou v Turecku, Bulharsku, Řecku, Itálii a dalších ptačí chřipkou postižených destinacích.
K takovému chování přitom není nejmenšího důvodu. Zaprvé k přenosu nemoci na člověka dochází kontaktem s ptačím trusem či nosními sekrety. Vím, že lidé mají mnohdy podivné koníčky, ale popravdě neznám nikoho, kdo by se mazlil s uhynulými kuřaty. A jelikož dosud nebyl prokázán přenos nebezpečného viru H5N1 z člověka na člověka, pravděpodobnost, že by si někdo přivezl ptačí chřipku z dovolené v Thajsku či služební cesty do Anglie, je minimální. Kromě toho je velmi pravděpodobné, že ve chvíli, kdy prvně otevřete tento časopis, budou noviny plné zpráv o tom, kolik slepic uhynulo na ptačí chřipku i v Čechách a na Moravě.
Rád bych věřil tomu, že po zkušenostech se SARS, nemocí šílených krav, slintavkou a kulhavkou, eventuálně hongkongskou chřipkou, je svět natolik poučen, že ho ptačí chřipka neodradí od cestování. Bohužel ale vím, jaké škody dokážou v myslích lidí způsobit senzacechtivá média. A ta nikdy nespí. K poklesu cestovního ruchu tak vinou jejich hororových reportáží nejspíš dojde. Naší společnou povinností je alespoň pokusit se o minimalizaci tohoto poklesu. Všichni, kdo v souvislosti s ptačí chřipkou uvažují o přehodnocení svých cestovatelských plánů, by si měli uvědomit pár čísel. Onemocnění poprvé ohlásila Jižní Korea v prosinci 2003. Do konce letošního února pak na ptačí chřipku po celém světě zemřela pouze necelá stovka lidí. Představuje to významné riziko? Jen pro srovnání – SARS zahubil od února do července 2003 osm stovek lidí.
Strašidla ptačí chřipky se podle mého názoru bát nemusíme. Větší pozor bychom si měli dát na onoho původního strašáka, který začal naším kontinentem obcházet před mnoha desítkami let. Ostře nabroušeným srpem v levé ruce totiž podle některých odhadů setnul na 200 milionů hlav po celém světě. Kladivem v druhé ruce pak svoje nebezpečné názory vtloukl do nesčetného množství hlav dalších. A zdá se, že jeho levá noha se alespoň u nás opět chystá vykročit kupředu…
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz