nedávno jsem měl obrovské štěstí. Podařilo se mi zachytit v televizi řeč jednoho z britských ekonomických lídrů Gordona Browna. Jeho funkce se oficiálně jmenuje Chancellor of the Exchequer, je tedy ministrem financí, ale krom toho má také vliv na monetární politiku. Měl jsem za sebou úmorný den a tak jsem se – jak bývá mým zvykem v takovém případě – vrhl na gauč a pustil televizi.
Gordon Brown byl v polovině svého projevu. Přesně řečeno, neměl jsem vůbec tušení, o čem mluvil předtím, či při jaké příležitosti to bylo, ale na té stanici jsem zůstal hlavně z toho důvodu, že Bank of England nedávno zvýšila úrokové sazby. Možná jsem si myslel, že se dozvím, proč k tomuto kroku banka sáhla a co od toho můžeme očekávat tady v Evropě. Jenže Gordon Brown na semináři, který sponzoroval Dow Jones a Wall Street Journal, nebyl proto, aby vykládal o nějakých úrokových sazbách. Jeho prohlášení bylo překvapující a podtrhlo dvě klíčové věci, se kterými se musíme dnes vypořádat i my v cestovním ruchu. Místo kázání o úrokových mírách a bídném stavu globální ekonomiky poukázal Gordon Brown na dvě důležité věci. První z nich byla ta, že Evropská unie potřebuje drastickou reformu. Ne proto, jak by se mnoho lidí mohlo domnívat, že se na jaře rozroste z 15 členů na 25. Rozšíření Gordon Brown přivítal z plna hrdla. Evropská unie potřebuje reformu, protože svět se vyvíjel a ona ustrnula.
Následně Gordon Brown popsal historii EU od plenek až po její zralost. Zdůraznil, že po celou tu dobu byla stěžejní idea taková, že je nutné vytvořit první velké obchodní seskupení na světě, které by bylo schopno čelit konkurenci Spojených států a Japonska. Poctivě řečeno. Jenže situace se změnila. Přišla globalizace a s ní otázka globální konkurenceschopnosti. Navíc, v dnešní době ekonomicky vyhrávají nikoliv regionální, ale globální giganti. Gordon Brown zdůraznil jednu zásadní věc – Evropa musí této realitě čelit a vypořádat se s různými ochranářskými tendencemi, cly a vším, co brání volnému obchodu.
To všechno platí i o českém průmyslu cestovního ruchu. Na obzoru je totiž konkurenční boj destinací. Vyhrávají globální značky – a takovou značku právě potřebujeme, která rozkvétá a je konkurenceschopná. Musíme se smířit s faktem, že svět se otvírá a kupříkladu taková Čína, která byla dlouho v klidu, se začíná probouzet. Jestliže se nám v případě tak velkého trhu nepodaří chytit příležitost za pačesy, přijdeme ve vysoce konkurenční globální ekonomice zkrátka.
Gordon Brown zdůraznil, že k reformaci EU, eliminaci obchodních bariér a k odbourání nespravedlivých dotací, a dokonce i cel, která znesnadňují konkurenceschopnost Evropy jako celku, pokud jde o globální kapitálové toky a nutné investice, je naprosto klíčová spolupráce mezi veřejným a privátním sektorem. Ano, to už jste ode mě několikrát slyšeli. Je to opravdu ta nejdůležitější věc. Budoucí konkurenceschopnost tohoto trhu vyžaduje nejen diskuzi mezi hráči na trhu a orgánem, který je úředně pověřen s nimi diskutovat (CzechTourism). Potřebujeme hluboký dialog se státními úředníky, při kterém se prodiskutuje všechno od vízové politiky vůči cizincům až po nouzové plány pro případ teroristických útoků nebo jiných katastrof, které by mohly zdevastovat náš průmysl a obrat nás o tisíce pracovních míst. Přátelé, je na čase tento dialog nastartovat. Protože když budeme ještě chvíli čekat, zapláčeme ne nad výdělkem, ale nad poznáním, co taková opravdová globální konkurence obnáší.
Kip Bauersfeld