máte rádi své zaměstnavatele? Vím, mnohým z vás se tato otázka může zdát hloupá, zvláště zaměstnáváte-li se sami, ale člověk by přece měl mít v rozumné míře rád i sám sebe, ne? Pokud jste na úvodní otázku odpověděli kladně, pak si zkuste popravdě odpovědět na druhou. Tedy zda byste byli ochotni se v zájmu přežití firmy vzdát jednoho svého měsíčního platu. Těžké, co? Zkusil jsem si tento test sám na sobě a musím na rovinu říct, že jsem měl hodně zamotanou hlavu.
Můj vztah k zaměstnavateli je myslím zřejmý. A možná i příkladný. Ve firmě pracuji sedm let, chválím ji, kudy chodím, večery či víkendy strávené nad klávesnicí prakticky nepočítám. Mezi některými kolegy jsem občas tak trochu za „hujera“. Nestydím se za to. Svou práci mám rád. Ale kdyby došlo na lámání chleba a byl bych požádán, abych jednou oželel onu jedinou plusovou položku na každoměsíčním výpisu z účtu, byl bych vážně bezradný. Samozřejmě bych chtěl, aby se firma udržela a já mohl i nadále ukájet své grafomanské sklony, přehlédnout bych ale nemohl ani hrozivě růžovou hromádku nenažraných složenek hlásících se o svůj pravidelný přísun krmiva. A děti jsou ještě malé na to, aby si na hranolky své vezdejší měsíc vydělávaly samy. Zkrátka a dobře, jsem rád, že podobné úvahy v reálu řešit nemusím. I když já jsem opravdu dost velký hujer…
Vůbec proto nezávidím zaměstnancům nejmenované britské letecké společnosti, kteří byli v květnu poprvé požádáni, aby podpořili svého ztrátového chlebodárce a vzali si týdenní až měsíční neplacené volno, případně aby po stejně dlouhou dobu pracovali zadarmo. Pravda, dopad tohoto opatření je změkčen tak, že jim peníze tímto způsobem položené na oltář firmy budou strhávány postupně z několika příštích výplat, ale oběť to je. Navíc není vůbec jisté, že boha ekonomiky obměkčí a firmu pomůže spasit. Podle aktuálních zpráv vyslyšela přání zmíněné společnosti víc než jedna ze třiceti tisícovek zaměstnanců. Mají můj obdiv. Příkladem šel personálu dokonce i nejvyšší šéf. Chvályhodné. Na druhou stranu, co bychom si nalhávali, s měsíčním platem ve výši dvou milionů korun se hrdinská gesta dělají o poznání snáz. K podobným krokům jako zmíněný britský dopravce přistoupily také další letecké společnosti, největší českou nevyjímaje. Jejich zaměstnanci vesměs přistoupili na několikaprocentní snížení mezd. Bude jistě zajímavé sledovat, zda a jak to aerolinkám pomůže.
Vám všem, kteří dáváte práci ostatním, ze srdce přeji, abyste ve svých firmách k podobným krokům přistupovat nemuseli. A když už byste před sebou opravdu neviděli jinou možnost, pak nechť jsou vaši zaměstnanci alespoň pro jednou hujery. Ona to není vždy ostuda.
Ať už jste zaměstnavatelé či zaměstnanci, přeji vám příjemné počtení a hlavně krásné léto. A již teď se těším na naše příští setkání v zářijovém vydání časopisu.
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz