vítejte nad stránkami posledního letošního vydání COT business. Rád bych vám tímto poděkoval za celoroční přízeň. Doufám, že jste v časopisu nacházeli informace využitelné ve své každodenní práci či podnikání, že jsme vás občas překvapili a také třeba malinko pobavili. A přál bych si, abyste s námi v tomto duchu prožili i příští rok. Ten pro mnohé nebude jednoduchý, ale doufejme, že nebudeme muset skloňovat ono hrozivé slovo „krize“.
Finanční krizí a jejími důsledky jsme se obšírněji zabývali již v minulém vydání COT business, tomuto nepříjemnému tématu jsme se ale nevyhnuli ani v několika článcích tohoto vydání. A musím říct, že po rozhovorech s mnoha podnikateli a představiteli institucí v cestovním ruchu si o krizi začínám myslet, že je to něco jako olgoj chorchoj. Tedy cosi, o čem kolují hrůzostrašné legendy a čeho se každý bojí, ovšem nikdo to skutečně neviděl. Někteří odborníci straší, že krize už je jednou nohou ve dveřích a že u nás pobude minimálně dvě sezony. Jiní jsou naopak názoru, že o krizi nemůže být řeč a že se nám velké problémy nejspíš vyhnou. Také část podnikatelů již dnes hlásí stotisícové ztráty v důsledku finanční krize, jiní se naopak hrdě prezentují neztenčujícími se zisky a optimistickými plány do budoucna. Pekelník aby se v tom vyznal…
Ať tak či tak, je dobré být v pohotovosti a na krizi se řádně připravit. Pro inspiraci netřeba chodit daleko, stačí zalistovat tiskem. Nedávno jsme například informovali o tom, jak jistý anglický hostinský přišel s nápadem, že hostům, kteří mají hluboko do kapsy, bude nalévat za naturálie. Za pivo se nyní v jeho podniku platí vejci, zvěřinou, bramborami a dalšími surovinami, které lze dále zpracovat a prodat. Nezdá se vám to jako ideální? Pak vězte, že inspiraci je možno hledat i jinde. Začas se vám může stát, že jednoho krásného dne vyrazíte na oběd, dáte si předkrm, poctivou polévku a standardní hlavní jídlo – a při odchodu zaplatíte pětadvacet korun. A to nikoli ve studentské menze, ale ve své oblíbené hospůdce, pokud si její majitel vezme příklad z jednoho španělského restauratéra, který začal vždy jeden den v týdnu podávat tzv. protikrizové menu za jedno jediné euro.
Být zákazníkem, samozřejmě bych zajásal. Jako redaktor odborného časopisu však v pozadí vidím zoufalství, které podnikatele vede k takovýmto krokům. Kéž bychom se něčeho podobného u nás nedočkali. Za takových podmínek bychom mohli v budoucnu jen těžko přinášet takové pozitivní zprávy, jaké jste zvyklí na našich stránkách čítat a jaké najdete i v tomto vydání. Například o úspěších českých kuchařů v mezinárodních profesních kláních či o vítězstvích našich hotelů v anketách prestižních časopisů a institucí. Bez adekvátní odměny lze totiž jen těžko poskytovat kvalitu, kterou dnešní zákazníci vyžadují. Zprávy ze světa hovoří o tom, že na krizi se dá i vydělat – úspěch u zákazníků bude ovšem slavit jen ten, kdo dokáže radikálně snížit náklady. Doufejme proto, že to s tou krizí u nás nebude tak horké. Mezi italským espressem z kvalitního porcelánu a břečkou z kelímku je totiž trochu rozdíl.
Do nového roku vám proto přeji, abyste svým zákazníkům mohli (samozřejmě obrazně) servírovat jen to nejkvalitnější presso…
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz