jsem rád, že se alespoň prostřednictvím těchto řádků můžeme setkat po letní pauze. Je mi jasné, že jste jako profesionálové v cestovním ruchu měli přes léto plné ruce práce, ale doufám, že jste si přece jenom stačili také dopřát alespoň krátký oddych a nabrat síly do dalších měsíců.
Pokud vás vaše letní toulky zavedly do Francie, mohli jste být překvapeni nebývale vysokým počtem lidí piknikujících v četných parcích a zahradách. Posezení s rodinou či přáteli kolem proutěného koše plného dobrot patří neodmyslitelně k zažitému obrazu „země galského kohouta“, ovšem letošní rok je výjimečný. Očití svědci hovoří o tom, že v Paříži, ale i některých dalších městech jsou zejména v poledne parky, lavičky i trávníky v parcích doslova plné lidí, kteří se přišli najíst pod širou oblohou. A zatímco dříve byly pikniky doménou zejména Francouzů, dnes tento způsob stravování volí čím dál více zahraničních návštěvníků Francie. A to zdaleka ne kvůli touze po romantických zážitcích, ale z úsporných důvodů – ceny potravin ve Francii meziročně znatelně stouply a řada turistů ani „domorodců“ si stravování v restauracích prostě nemůže dovolit. Ale pozor – rozhodně to neznamená, že by kvůli tomu zemi ubylo návštěvníků! Za první pololetí tohoto roku jich – byť mírně – oproti loňsku přibylo.
U nás jsme na tom ovšem ve srovnání s Francií poněkud hůře. Tedy alespoň pokud se jedná o podmínky pro piknikování. Nevěříte? Zkuste si to sami – kupte si bagetu a běžte si s ní sednout třeba na Kampu. Za chvíli budete vyhnáni, protože na trávník se přece nesedá. Rozhodně odolejte i pokušení vystoupat například do nedalekého parku na Petříně a otevřít si láhev vína – to byste mohli rovnou zaplatit pokutu… A to už vůbec nemluvím o tom, že míst, kde by se eventuálně piknikovat dalo, u nás ubývá. Vyrůstají na nich totiž třeba nová skleněná administrativně-obchodní centra. Těch je u nás prý stále ještě málo…
Ale proč o tom píšu? I u nás se totiž poslední dobou často mluví o problémech, s kterými se potýkají podnikatelé působící v oblasti incomingu. Tiskem prošly informace o třicetiprocentním poklesu tržeb incomingových cestovních kanceláří a o možném konci některých hotelů. A hodně se psalo také o tom, že je u nás nejen draho, ale také nekvalitní služby. A nebezpečno prý u nás je. A jak, ó jé… Člověk by se pomalu bál vyjít z bytu bez brokovnice pod kabátem… O tom všem si můžete v tomto vydání COT business přečíst hned z několika úhlů pohledu. Situace je totiž vážná, ovšem zdaleka ne tak tragická, jak by se podle některých novinových titulků mohlo zdát. Řešení si ale samozřejmě zaslouží.
Pokud jsou vám problémy incomingu poněkud cizí, nabízíme vám samozřejmě celou řadu témat jiných. A možná příjemnějších – třeba dnes tak oblíbené wellness.
Přeji vám příjemné a inspirativní počtení.
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz