letní dvojčíslo časopisu je věnováno tématům nadmíru příjemným. Totiž vínu, Jihomoravskému kraji a dopravě. Pravda, v té se sice zabýváme i jedním konfliktním sujetem, parkovacími zónami v Praze, ale většina článků v dopravní rubrice spadá do kategorie pozitivních. Dovolte mi proto alespoň v úvodníku jednu úvahu méně příjemnou. A sice o tom, jak si sami zbytečně přiděláváme práci.
Staré přísloví nabádá ševce, aby se držel svého kopyta. Má to logiku, každý by měl pochopitelně dělat to, co umí. Bohužel v cestovním ruchu tomu tak vždy není. Zdá se totiž, že tomuto oboru rozumí každý, kdo alespoň jednou sedl do autobusu, v lepším případě do letadla. Množí se tak případy, kdy jinak na slovo vzatí odborníci na vybrané oblasti turistiky bez uzardění odpovídají novinářům na dotazy z oblastí na hony vzdálených. Netřeba dodávat, že se na tomto často tak tenkém ledě zhusta pohybují s grácií chobotnatce v porcelánu. Tedy, přesněji řečeno, já pevně doufám, že toto je ten pravý důvod. Zdráhám se totiž uvěřit spekulacím, že jde o promyšlené kroky cílené k poškození té které destinace či skupiny podnikatelů.
Ať už je to jakkoli, výsledek je stejný – noviny plné polopravd a dezinformací, mystifikovaní čtenáři a stresovaní podnikatelé, kteří musí horečně pracovat na minimalizaci dopadů na svoji činnost. Na vině jsou ovšem nejen zmínění odborníci, ale také my, novináři, kteří z lenosti či nedostatku času jejich informace mnohdy bez ověření přejímáme. Nebo dokonce od sebe vzájemně opisujeme. (Jakožto nevoják pouze tuším, že za střelbu do vlastních řad se trestá smrtí. Doufám tedy, že mě za pár dní nenajdou ubitého notebookem, nebezpečnou to zbraní krvelačných pisálků…)
Příkladem popisované situace budiž nedávná série značně zmatených článků o zákazu dovozu určitých potravin do Chorvatska, o cestování nezletilců tamtéž či o problémech s dopravou na Jadran. Přemýšlel jsem dlouho, ale opravdu jsem nepřišel na to, co komu Chorvaté udělali, že je média tak trestala. Ve finále se ukázalo, že některým cestovním kancelářím tato mediální masáž dokonce prospěla, neboť jim stouply prodeje leteckých zájezdů do Chorvatska, nicméně ani jejich manažeři neměli zpočátku příliš důvodů ke smíchu.
Způsobů, jak se s touto situací vypořádat, není mnoho. Jsou náročné a s nejistým efektem. Je proto lépe usilovat o to, aby se dezinformace do médií vůbec nedostávaly. To je na každém z nás. Předně bychom všichni měli mít na paměti onu obuvnickou poučku. A my novináři bychom se měli opět naučit nakupovat u odborníků. V obou případech stačí jen trocha vůle a sebereflexe…
Přeji vám krásné léto a v médiích jen samé ověřené zprávy!
Petr Manuel Ulrych, petr.ulrych@cot.cz