vítejte nad stránkami červnového vydání COT business. Vydání, jehož jedním z hlavních témat jsou golf a golfová turistika. Seznámíte se v něm mimo jiné s tím, jaká je situace v golfovém incomingu, a přečtete si reportáže z prvních letošních turnajů.
První zastavení má za sebou také naše Golf Travel Tour, tedy túra otevřená partnerům z oblasti cestovního ruchu. A právě tam jsem se potkal s prvním letošním špačkem na greenu. Ne, nejsem zaníceným ornitologem, abych mezi jednotlivými ranami sledoval ptactvo posedávající v keřích kolem jamkovišť a posměšně pohvizdující nad mým „uměním“. Řeč je o nedopalku. Nebo vajglu, chcete-li.
Nevím jak vás, ale mě oharek odhozený na perfektně střižený trávník jamkoviště přivádí téměř k nepříčetnosti. Nejsem, alespoň pokud vím, militantním nekuřákem, jednoduše se mi příčí brát do ruky oslintaný a z druhé strany ohořelý filtr, který leží v dráze mého puttu. A to si dovolím napsat i jako golfista prakticky začínající – na mé registrační kartě se v kolonce HCP stále skvěje číslice 54. Když jsme u toho, vůbec nedokážu pochopit, jak někdo může puttovat s cigaretou v koutku úst, když mu štiplavý kouř stoupá přímo do očí.
Osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby byla golfová hřiště v protikuřáckém zákoně zařazena na seznam veřejných míst, kde si musí kuřáci svoji neřest odpustit. Dokonce bych se za to možná přimlouval. Jenže náš protikuřácký zákon, to je kapitola sama o sobě. Jeho budoucnost je po posledním projednávání v parlamentu ve hvězdách. A tak není divu, že se naše země stává jednou z oblíbených destinací nově se rozvíjející nikotinové turistiky.
Oč jde? O fenomén poslední doby – kuřáci „diskriminovaní“ ve vlastních zemích si za cíl svých dovolených stále častěji vybírají místa s liberálním přístupem ke kouření. Ach jo, jako by nestačilo, že u nás, stejně jako v dalších evropských zemích, kouří zhruba každý čtvrtý dospělý. Ještě se musíme smířit s tím, že k nám budou jezdit dýmat kuřáci z Velké Británie, Irska, Francie, Itálie nebo Skandinávie. Tedy ze zemí, kde popelníky nadobro zmizely ze stolů v restauracích, barech a dalších podnicích.
Je mi jasné, že legislativní zákaz kouření na golfových hřištích je nereálný. Prosadit jej nepůjde ani do golfových pravidel. To už je větší šance, že se podaří golfisty-kuřáky vychovat k větší ohleduplnosti vůči nám, kterým sport a cigareta prostě nejdou k sobě. Zasloužíme si to nejen my, ale především ona hra samotná. A to už vůbec nemluvím o tom, že greeny poseté nedopalky rozhodně nedělají dobrou vizitku ani naší zemi, která se v poslední době ve snaze přilákat zahraniční hráče prezentuje jako „golfová republika“.
Přeji vám příjemné počtení a patříte-li do rodiny golfistů, pak také hezkou hru. Třeba na některém ze tří zbývajících turnajů naší túry.
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz