na jednom nedávném veletrhu cestovního ruchu jsem potkal starého známého. Jak už to bývá, letmo jsme probrali rodiny, společné známé i práci. A s ohledem na místo setkání jsme přirozeně zabrousili i do cestovatelských témat. „Člověče, loni jsem ti strávil naprosto luxusní dovolenou,“ pochlubil se mi dotyčný. Okamžitě jsem začal přemýšlet, v které exotické destinaci asi mohl být. Dřív, než jsem stačil vystřelit pár tipů, mě předběhl – vylíčil mi, jak čtrnáct dní prožil na vlastní chatě. Sekal dříví, chodil na houby a na pivo. A hlavně vůbec nepracoval. Bezděky mi tak demonstroval relativitu pojmu luxus.
Na slova onoho známého jsem si v posledních dnech několikrát vzpomněl – slova luxus a dovolená se totiž v různých kombinacích objevovala na stránkách médií poměrně často. Předně byla nedávno stanovena nová oficiální hranice, od které je možno o dovolené hovořit jako o luxusní. Lákáte klienty na týdenní luxusní dovolenou v některém ostrovním ráji a nabízíte jim zájezd za dvě stovky tisíc korun? Pozor, v takovém případě se nejspíš dopouštíte klamání spotřebitele! Hranice luxusu se totiž rozhodnutím Světové organizace pro cestovní ruch posunula na deset tisíc eur za osobu a týden.
Světové agentury se shodují, že luxusní turistika je nyní v kurzu. To si ostatně můžete přečíst i na stránkách tohoto vydání. Cesty soukromými business jety, výlety luxusními jachtami, ubytování v přepychových vilách – to vše jde mezi majetnými cestovateli na dračku. Ale co je svým způsobem potěšující, je růst poptávky po méně okázalých formách luxusu. Dnešní bohatí už nechtějí jen konzumovat požitky, ale také vstřebávat informace.
Poptávka po luxusních zájezdech roste podle všeho také v českých luzích a hájích. Cestovní kanceláře ročně odbaví několik stovek zákazníků, kteří si mohou bez velkého rozmýšlení dopřát dovolenou, na niž by jiní šetřili několik desítek let.
Nepropadejte ale iluzi, že jde o odraz všeobecně rostoucího blahobytu a jedinou cestu, na kterou orientovat svůj marketing. V médiích se totiž prakticky současně objevily výsledky statistického šetření, které hovoří o tom, že celá třetina tuzemských rodin si z ekonomických důvodů nemůže dovolit odjet jednou ročně na placenou dovolenou. To je zpráva, která by pořadatelům zahraničních zájezdů neměla uniknout. Potěšit a naopak může podnikatele v domácím cestovním ruchu.
Zdaleka nejhůř jsou na tom ale ti, pro které je jakákoli dovolená luxusem. A to nikoli z ekonomických důvodů. Hovořím o těch, kteří jsou natolik pracovně vytíženi, že jim na prosincové výplatní pásce v kolonce „zůstatek dovolené“ figuruje dvouciferné číslo.
Přeji vám, abyste se do této skupiny nikdy nedostali. Člověk je totiž opravdu živ nejen prací…
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz