Nepatřím rozhodně k rodičům, kteří svým potomkům zarputile odpírají výdobytky techniky s poukazem na to, že na tyto elektronické hračky mají ještě dostatek času. Přesto občas i já vyženu pány kluky od počítače, vypnu jim televizi, seberu tablet, schovám telefon a vyndám baterie z ovladače k herní konzoli. To když mám pocit, že už to s koukáním do všech těch obrazovek přehánějí. Jenže, jak si můžete přečíst hned ve dvou článcích v tomto vydání, má snaha je nejspíš zcela marná.
Generace označovaná písmenem Y, kterou představují lidé narození v 90. letech minulého století, se už dnes bez všelijakých elektronických „udělátek“ prostě neobejde. A bude hůř. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale jak praví klasik, to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Přizpůsobit se nárokům těchto technologických maniaků musí prostě každý, kdo si dělá zálusk na jejich přízeň a peníze. Moderními technologiemi jsou dnes prošpikované hotely, letadla, kanceláře, dokonce i restaurace a další veřejné prostory. Vášeň pro technologie se samozřejmě týká i účastníků kongresového turismu nebo obchodních cestujících. Dnešní byznysmen už nechce přepínat televizi ovladačem, ale mobilem. Od téhož přístroje očekává, že bude fungovat i jako klíč od pokoje, ovladač k závěsům či k zneprůhlednění prosklené stěny do hotelové koupelny. A že si přes tablet objedná letenku, hotel, auto z půjčovny, pizzu k obědu, místo v restauraci či společnost na večer, se už vůbec nemusíme bavit.
Ve zmíněných článcích si také můžete přečíst, že hotely zřizují ve svých lobby pracovní prostory, kde mohou obchodní cestující sdílet určité vybavení. Zdálo by se, že to bude mít socializační vliv, jenže spíš to bude tak, že hala bude plná osamělých jednotlivců zahleděných do svých vlastních obrazovek. Kam to povede? Budou spolu vůbec ještě lidé za pár let schopni komunikovat tváří v tvář? A dovedete si představit ten „armageddon“, kdyby došlo k několikahodinovému výpadku proudu? Napište mi svůj názor, ať mám třeba v tramvaji na tabletu co číst…