Ještě jsme se ani nemohli začít radovat ze zprávy, kterou jsme ohledně DPH obdrželi od komisařů z Evropské unie, a už jsme byli vráceni velmi rychle zpět do české reality. To asi proto, abychom si nedělali liché naděje. O co se jednalo?
Evropská komise přišla totiž s návrhem, který prosazovali při svém posledním jednání v Bruselu všichni prezidenti hotelových asociací jednotlivých zemí EU, za vydatné pomoci představitelů HOTREC, aby bylo dovoleno v příštím období použít pro restaurační služby sníženou sazbu DPH.
S potěšením jsme zjistili, že naše argumenty byly věcné a racionální, a proto komisař Kovacz začal náš návrh prosazovat. Asi to bylo i proto, že byl přístupný diskusi a zjistil, že nechceme výhody pro naše restaurační provozy proto, aby se jejich majitelé stali přes noc milionáři, ale proto, že vysoká sazba DPH brání normálnímu vývoji našeho podnikání. Navíc vytváří nerovné podmínky v podnikání na trhu i pro působení šedé ekonomiky. Naprosto nebere v potaz to, že musíme pracovat se dvěma sazbami DPH a z toho titulu je daňový systém vůči nám nespravedlivý. V našem oboru, jehož specifikem je vysoký podíl manuální lidské práce, podniká i mnoho subjektů, jež jsou např. subvencovány státem, a přesto DPH platit nemusí. A takto bych mohl pokračovat dále a určitě bych se nezapomněl ještě zeptat, proč tedy neplatí DPH všichni.
Předali jsme v Bruselu velmi dobře zpracovaný materiál, v němž jsme zdůvodnili, co nás k naší žádosti vede a opravňuje. Bylo potěšitelné, že naše argumenty byly vzaty v potaz a vzniklo rozhodnutí, že si jednotlivé státy v příštím období mohou samy zvolit, jaká sazba DPH bude pro restaurační stravování použita, zda základní, či snížená.
Co se stalo hned následující den potom, co komisař Kovacs toto rozhodnutí oznámil, to nelze nazvat jinak než arogance moci. Český ministr financí zareagoval velmi svižně, protože nám v ranních novinách sdělil, že v České republice něco podobného nepřipadá v úvahu a že je zvědav, jak budou hospodští lobbovat u svých poslanců, on že však ze svého rozhodnutí neustoupí. Musím si postesknout, protože zatímco evropský komisař se nás zeptal na náš názor, náš pan ministr nám již dopředu vzkázal, ať jej neotravujeme. Jeho rychlost zasluhuje obdiv. A protože nám nedal žádnou šanci, tak nám doopravdy nezbude nic jiného než naše argumenty přednést těm, kteří nás snad vyslechnou, a mezi ně snad i poslanci patřit budou.
A když jsme u té rychlosti, tak by celému českému vývoznímu průmyslu velmi významně pomohlo, kdyby ministr financí oznámil všem spekulantům s českou korunou, kdy naše republika přijme euro. Na každé škole se totiž učí, že česká výroba je na vývozu bytostně závislá, a pokud bude klesat, pak se bude zvětšovat nezaměstnanost, kriminalita, dojde ke snižování tvorby HDP, prostě budeme moci zapomenout na úspěšný vývoj ekonomiky a spokojenost obyvatel této země, o níž nás naši politici neustále ubezpečují. To, že zcela neobjektivně zvyšování hodnoty koruny vede celou řadu firem do ekonomických nesnází a mnohdy až do bankrotu, zatím nikomu nevadí. Proč slýcháme argumenty jako např. to je závažné rozhodnutí, které musíme důkladně zvážit, musíme dát na misky vah všechna pro a proti – prostě nejsme schopni rozhodnout, a to přesto, že o termínu přijetí eura diskutujeme celou řadu let. Najednou nám rychlost v rozhodování chybí a je bohužel třeba konstatovat, že nám v tomto případě váhavost vadí minimálně stejně tolik jako ta rychlost, s jakou jsme byli schopni rozhodnout o tom, že s DPH nic dělat nebudeme. Nadhodnocená koruna někomu vyhovuje, např. těm, kdo jedou na dovolenou do zahraničí anebo se vydají nakupovat levnější elektroniku. Vzniká otázka, jak dlouho tento výhodný stav pro naše občany bude trvat, když z titulu ztráty zaměstnání nebudou mít na jedno ani druhé.
Ten, kdo provozuje restauraci, nebude žádat o subvence proto, že moc pršelo, a proto turisté nepřišli, anebo bylo horko, a proto se jim nechtělo přijet, nepůjde ani házet rajčaty po někom, aby si dokázal, jaký je udata, a nebude ani rozhazovat slámu po hlavních komunikacích. To však neznamená, že by se mu nemělo naslouchat a třeba se i zamyslet nad tím, co by rád svému okolí sdělil, a to hlavně proto, že jedná slušně. A slušnost by se měla umět ohodnotit minimálně tak dobře jako někdy nevybíravý nátlak.
Ing. Pavel Hlinka, prezident AHR ČR