Nechte se inspirovat tipy na výlet po Ústeckém kraji, tentokrát z jeho úplného severu.
Turistické zajímavosti v okolí Kyjova a Doubic
Během jednoho výletu poznáme jak krásu tajuplných skalních kaňonů, ledových jeskyň, skalních hradů a vyhlídek tolik typických pro Labské pískovce, tak i vrcholy sopečného původu utvářející nezapomenutelný ráz Lužických hor.
Tento výlet můžeme zahájit v rekreační obci Doubice s množstvím tradičních lidových staveb nacházející se na okraji rozsáhlých lesů. Vycházíme nedaleko od penzionu a restaurace Stará hospoda po silnici přes Doubický potok a lehce stoupáme /1-2/ nad obec. Po pravé straně míjíme klasicistní kostel z let 1811 – 1814. V lese se k nám připojí zelená značka, která nás zavede ještě hlouběji do nitra CHKO Labské pískovce. Zatím jsme šli většinou po zpevněné lesácké cestě, ze které však kousek pod vrcholem Hřebec odbočíme a klesáme /2-3/ skalnatým kaňonem do Kyjovského údolí. Cestou míjíme několik prvorepublikových hraničních kamenů.
V Kyjovském údolí se napojíme na lesáckou asfaltku a mírně stoupáme /1-2/ po červené značce směr „Pod praporkem“. Malebné Kyjovské údolí tvoří část kaňonu říčky Křinice se zajímavými skalními útvary. Zhruba po 0,5 km chůze v tomto údolí můžete odbočit vlevo na dřevěný most přes řeku Křinici. Tak se dostanete do protějšího svahu, ve kterém se skrývá Jeskyně víl. Koncem zimy se zde tvoří unikátní ledové krápníky.
U Pod praporkem odbočíme na žlutou značku a nahoru mezi skalní věže, kde se ukrývají krásné skalní vyhlídky a zřícenina skalního hrádku, nazývaného Kyjovský.
První etapu výletu po chráněné krajinné oblasti Labské pískovce zakončíme v Kyjově, další malebné vesničce s roubenými přízemními i patrovými domy s podstávkami. Po případném občerstvení v některém z řady penzionů či restaurací pokračujeme dál po žluté směr „Kamenná Horka“. Vystoupáme /2/ přes pastviny (pozor, může se stát, že budete muset projít kolem stáda pasoucího se skotu), přičemž se nám postupně začnou odkrývat pěkné výhledy do kraje.
Od Kamenné Horky jdeme chvíli bez značení a pro změnu máme výhled na Krásnou Lípu. Když se napojíme na červenou značku, začneme střídavě mírně stoupat /1-2/ smíšeným lesem. Nyní se již ocitáme v chráněné krajinné oblasti Lužické hory. Jedná se o přírodovědně cennou, krajinářsky půvabnou a zdravou oblast, kde lidská činnost dotváří přírodní prostředí. Svrchnokřídové kvádrové pískovce jsou tu často prostoupeny tělesy odolnějších vulkanických hornin, jejichž odkryté části tvoří výrazné dominantní hory, které dodávají většinou zalesněné krajině pohledovou pestrost a turistickou zajímavost.
Od Nad vápenkou stoupáme ostřeji /2/ až na Karlovu výšinu, kde je na úpatí Širokého vrchu upravena vyhlídka na Doubice a okolí. Zpět od odbočky na vyhlídku pokračujeme chvíli po červené k prameni a Mnišské kapli, kde červená odbočuje na pěšinu, a my jdeme dále po lesácké asfaltce k silnici směr Doubice. Jakmile na okraji Nové Doubice narazíme na žlutou značku, odbočíme vlevo a krátce stoupáme /3/ asi 200 m na vrchol Spravedlnost (553 m). Na skalnatém vrcholu je výhledová plošina s dalekým výhledem na Lužické hory v čele s vrcholy Luž, Klíč apod. Od výchozího bodu nás už dělí pouze 1,5 km dlouhé pohodové klesání /1-2/ přes Doubice.
Celkem 22 km
Náročnost 2, středně náročný výlet
Na běžkách do skalního města a na stolovou horu
Česká republika má mnoho atraktivních běžkařských terénů, ale pokud se chcete vydat na lyžích do úzkých kaňonů lemovaných pískovcovými věžemi a zároveň vystoupat na vrchol mohutné stolové hory – zbývá vám jediné – vydat se na Děčínský Sněžník.
Výchozím bodem pro tento výlet může být parkoviště u Švýcarského domu v osadě Sněžník. Cestou do Sněžníku se můžete zastavit v obci Tisá a tam si prohlédnout (bez lyží) zimní kouzlo skalního města Tiských stěn.
U parkoviště je turistický rozcestník Hřebenová bouda, od kterého se vydáme směr Děčínský Sněžník (3 km). Na vrchol této z dálky viditelné stolové hory nebudeme stoupat po červené, která není vhodná pro běžky, a raději využijeme zásobovací cestu k rozhledně, která je v zimě udržovaná jen pluhem anebo vůbec. Než se dostaneme na vrcholovou desku Děčínského Sněžníku, musíme překonat 1 km výraznějšího stoupání /2-3/. Okraj vrcholové desky lemují výrazná skaliska, která nabízejí krásné výhledy a dodávají okolí dramatický ráz. Pak už pojedeme téměř po rovině ve zvláštní, přízračné krajině, kterou vymodelovaly drsné přírodní podmínky, jež zde na vrcholu panují. U rozcestníku Děčínský Sněžník je rozhledna (v zimě není v provozu) a horská chata. I bez rozhledny je to místo krásných a dalekých výhledů.
Pak pojedeme dál po červené mezi větrem pokřivenými modříny a borovicemi kolem hrany vrcholové desky až k jejímu severnímu okraji. Tam byste si měli sundat běžky a sejít asi 100 m dlouhý úsek prudkého klesání mezi skalisky, která tvoří okraj stolové hory. Pak už nás čeká sjezd /2/ mezi stromy až k rozcestí Pod Koňskou hlavou. Od rozcestí pokračujeme v mírném klesání ve stopě vedené v krásném březovém háji až k rozcestníku Kristinin Hrádek. Pozor, posledních 300 m je prudké klesání /3!/. Rozcestník se nachází ještě 2 km od samotného Kristinina Hrádku a my se k němu dostaneme po pluhem udržované cestě, převážně mírným stoupáním /2/.
Areál Kristinina Hrádku tvoří bývalý lovecký zámeček a hospodářské budovy přestavěné na hotel a restauraci (v zimě uzavřeno). Po jeho prohlídce se vrátíme kousek zpět po zásobovací cestě k rozcestníku U Piketu a vydáme se vpravo po neznačené běžkařské stopě, která vede v průseku pod elektrickým vedením, takže orientace je zcela jednoduchá. V průběhu tohoto 4 km dlouhého úseku musíme překonat dvě hluboká údolí, která naši cestu tečují. Pak vystoupáme ke zpevněné cestě, po které vede modrá značka, a ta nás po 500 m dovede k turistickému hraničnímu přechodu se SRN, který se jmenuje Soví brána.
Hned za přechodem je německý turistický rozcestník, od kterého se vydáme vlevo po žluté do skalnatého údolí řeky Biele. Prvních 1,5 km budeme sjíždět po lesácké cestě vedle říčky, kterou z obou stran svírá mohutná hradba pískovcových skalních bloků a skalních věží. Tento krátký, ale nezapomenutelný úsek je jedním z estetických vrcholů této pozoruhodné trasy. Druhých 1,5 km již budeme mírně stoupat v širším údolí, kde na nás budou občas vykukovat mezi stromy vzdálené vrcholy skrytých skalních věží. Kousek před hranicí s ČR se žlutá vydá přes řeku nahoru do protějšího svahu ke skalisku Grenzplatte. My budeme pokračovat rovně po zpevněné cestě a hned za závorou vjedeme do rekreační obce Ostrov. Tuto malebnou obec vybudovanou na dně údolíčka ze všech stran sevřeného mohutnými skálami celou projdeme (1 km) až k rozcestníku Ostrov, který je umístěn u cesty mírně nad obcí.
Od rozcestníku pojedeme po červené (3,5 km) až k parkovišti ve Sněžníku. Ovšem než se tam dostaneme, čeká nás 1 km dlouhé výrazné stoupání /2-3/ mezi až 10 m vysokými skalisky Ostrovských skal. Když se dostaneme na okraj náhorní planiny, budeme již jen velmi mírně stoupat v mladém smíšeném lese až na začátek osady Sněžník.
Celkem 20 km
Náročnost 2 – 3, středně náročný výlet