Zastánci cestování s tělesně postiženými osobami se snaží oslovit asijsko-pacifické národní organizace cestovního ruchu a hledají u nich lepší přístup k tomuto rychle rostoucímu trhu. Ale odezva je přinejmenším chabá.
Podíl starší populace v industrializovaném světě roste a s ním roste i počet lidí, postižených fyzicky, smyslově nebo mentálně. Jsou to následky všeho možného – od automobilových nehod až po války nebo projevy stáří. Počet handicapovaných cestujících je zkrátka na vzestupu. Některé odhady hovoří o tom, že jich je v Evropě, Severní Americe a v asijsko-pacifickém regionu okolo 232 milionů. Přesto se v mnoha regionech rozvoj infrastruktury potřebné k uspokojovánípotřeb postižených lidí loudá daleko za rostoucí poptávkou.
Podle expertů je tento problém obzvlášť akutní v asijsko-pacifickém regionu a zastánci cestování s postiženými lidmi začínají čím dál tím hlasitěji volat, že se s tím musí něco podniknout. Asijský cestovní ruch toho v tomto ohledu v posledních letech mnoho neudělal. Argumentuje většinou tím, že náklady na infrastrukturu pro tak malý trh jsou neúnosné. Ale objevují se nové studie zabývající se velikostí tohoto trhu a někteří úředníci se o věc začínají zajímat více.
Národní organizace cestovního ruchu zemí subregionu Velkého Mekongu, které se zúčastnily nedávné konference ESCAP, byly požádány o vypracování další analýzy koupěschopnosti cestujících s postižením a potenciální návratnosti nutných investic.
„Okolo cestování lidí s postižením existuje mnoho mýtů. Například že tento trh je nesouvislý, že lidé s postižením cestují v houfech a že je o ně nejlépe postaráno, když se toho ujmou instituce a vládní
orgány, které mají pochopení pro jejich potřeby,“ napsal australský cestovatel Bruce Cameron v nedávné studii, kterou si objednala ESCAP ku podpoře rozvoje bezbariérového cestovního ruchu v asijsko-pacifickém regionu.
„Další mýty tvrdí, že budování přístupového vybavení je příliš drahé, toto vybavení se nikdy nevyužije a že si je lidé s postižením nemohou dovolit použít. Přesto mají handicapovaní lidé tutéž motivaci k cestování jako každý jiný. Musí ale čelit různým omezením a bariérám, které zabraňují uskutečnit jejich turistické touhy,“ napsal Bruce Cameron ve studii.
Ale udělat z toho obchod není jen tak. Ze 60 členských zemí ESCAP bylo 26 požádáno o účast na studii a z nich dotazník jich vyplnilo jen sedm. Osloveny byly tři letecké společnosti z jihovýchodní Asie a neodpověděla žádná. Bruce Cameron projevil překvapení nad minimálním zájmem a poukázal na to, že k ostatním trhům, jako je zdraví a wellnes, ekoturistika a gayové a lesbičky, se průmysl cestovního ruchu chová mnohem vstřícněji.
„Tak proč nemohou cestovat invalidé?“ ptá se Cameron. „Cestujeme stejně rádi jako ostatní lidé. Když zajistíte dobrý přístup, uděláte také dobrý byznys.“
Studie říká, že by odpovědné subjekty měly být proaktivnější a odstranit bariéry postiženým. Když to udělají, zajistí si konkurenční výhodu – tento trh rychle sílí.
-KB-