XI. ročník mezinárodní vědecké konference „Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství“ se zaměřil na využití tradic v cestovním ruchu
Katedra cestovního ruchu Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích uspořádala 15. září v Táboře XI. ročník odborné konference týkající se cestovního ruchu, regionálního rozvoje a školství. Letošní ročník věnovaný tradicím a jejich vlivu na cestovní ruch se bohužel setkal s jen malým zájmem ze strany potenciálních účastníků.
prof. Ing. Jan Moudrý, CSc. |
Ing. František Dědič |
Jednání konference zahájili krátkými proslovy prof. Ing. Jan Moudrý, CSc., proděkan pro vědeckou a výzkumnou činnost pořadatelské fakulty, a Ing. František Dědič, starosta Tábora a poslanec Parlamentu ČR. Prof. Moudrý se zamyslel nad vztahem jižních Čech a tradic. Připomněl, že časy se mění a venkov již nežije zemědělstvím. Globalizační tlaky nutí regiony k restrukturalizaci své zemědělské výroby a k hledání komparativních výhod. Pro Jihočeský kraj jsou podle Moudrého touto výhodou významné historické památky a kulturní dědictví. Podobně jsou na tom i sousední regiony v Rakousku a v Německu, které jsou spolu s Jihočeským krajem součástí tzv. zeleného trojúhelníku. V této oblasti by se podle Moudrého měla rozvíjet měkká turistika zaměřená na využití kulturně historických památek. V závěru příspěvku pochválil prof. Moudrý vlastní školu za její úsilí o rozvoj cestovního ruchu v regionu.
Starosta František Dědič se ve svém vystoupení věnoval především husitskému odkazu v Táboře, který se zhmotnil mimo jiné v podobě Táborských setkání, tedy každoroční městské slavnosti. Dědič připomněl 14letou historii Táborských setkání a jejich základní smysl – potkat se, poznat se a porozumět si, ač jsme různých národností či různého náboženského vyznání. Patnáctý ročník festivalu se v Táboře letos konal od 15. do 18. září, konference byla součástí jeho doprovodného programu.
S výčtem tradic, které ovlivňují jihočeský cestovní ruch, vystoupila na konferenci Ing. Kamila Hrabáková z odboru kultury a cestovního ruchu Krajského úřadu Jihočeského kraje. V úvodu připomněla, že tradice jsou nejen významnou součástí historie i současnosti a výrazným prvkem svébytnosti každého národa či regionu, ale také důležitým vývozním artiklem, pomocí kterého turisté poznávají historii, kulturu i životní styl dané destinace. Hrabáková připomněla, že díky svému přírodnímu, kulturnímu i historickému bohatství je Jihočeský kraj třetím nejnavštěvovanějším regionem České republiky. Podstatnou část příspěvku Hrabákové tvořil přehled folklorních a hudebních festivalů, historických a městských slavností, muzeí, míst s tradicí řemeslné výroby, ale také tradičních sportovních a dalších akcí podporujících cestovní ruch v regionu. V závěru pak Hrabáková zdůraznila, že do budoucna bude třeba zvýšit úsilí o to, aby cestovní kanceláře zařazovaly tyto aktivity do svých nabídkových balíčků a pomáhaly tak vytěžit turistický potenciál kraje.
Ing. Kamila Hrabáková |
Ing. Petr Kratochvíl |
Od hlavního tématu konference, tedy využití tradic v cestovním ruchu, se ve svém příspěvku poněkud odklonil Ing. Petr Kratochvíl, ředitel odboru regionálního agentury CzechTourism. Ten nejprve představil aktuální zahraniční reklamní kampaně, prostřednictvím kterých se Česká republika představuje jako ideální turistická destinace v Německu, Nizozemsku, Itálii, na Slovensku a na několika satelitních televizních kanálech. Podrobněji se o kampani dočtete na str. 72.
Druhou část svého vystoupení věnoval Kratochvíl představení druhého ročníku projektu Turisté vítáni, jehož smyslem je přimět žáky základních a středních škol k úvahám o podnikání v cestovním ruchu a podpořit tak rozvoj lidských zdrojů vtéto oblasti. Rovněž tomuto tématu se věnujeme v samostatném článku na str. 15.
Jako žhavou novinku představil Kratochvíl DVD s prezentací českého dědictví UNESCO a připomněl také úspěšný katalog 133 premiér. Pokud jde o památky, je Kratochvíl názoru, že na jejich návštěvách nelze český cestovní ruch stavět. Je třeba je brát jako okořenění programu, větší důraz je podle něj třeba klást na aktivní trávení volného času.
Ing. Lenka Horejsková |
Peter Jungreithmair |
Poměrně živou diskuzi pak vyvolala Kratochvílova poznámka o tom, že primární snahou agentury CzechTourism je samozřejmě zvyšovat počet turistů v zemi, ale že už se začínají objevovat místa, kde je turistů mnoho a kde je třeba začít uvažovat o regulaci jejich počtu. Jako příklad uvedl Český Krumlov.
Dalším řečníkem na programu konference byla Ing. Lenka Horejsková, vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu MÚ Tábor. Ta se obšírně rozhovořila o některých tradičních akcích v Táboře, zejména o červnových Husitských dnech a zářijových Táborských setkáních. Seznámila posluchače s jejich historií, scénářem a programem aktuálního ročníku. Věnovala se i způsobu financování festivalu a dalším podrobnostem. V závěru příspěvku pak zpropagovala letošní táborskou novinku, tedy expozici části nedávno objeveného táborského pokladu, která byla umístěna do atraktivních prostor bývalé sladovny v areálu někdejšího táborského hradu. Představila také publikaci, která obohatila škálu propagačních materiálů Tábora – knihu Vítejte na Táborsku.
Prvním ze zahraničních účastníků konference byl Peter Jungreithmair, zástupce rakouské organizace Tourismusverband Wels. Zástupci regionu Wels ležícího v centrálním Rakousku loni podepsali s Táborem smlouvu o spolupráci v oblasti kultury, vzdělávání a sportu. Jungreithmair představil Wels jako dynamický region s velkým potenciálem v cestovním ruchu, ale také jako potýkající se s nejvyšší mírou přistěhovalectví v celém Rakousku. Hovořil také o své mateřské organizaci a jejích úkolech. Přítomné zaujala mimo jiné informace o tom, že tento touristboard o dvanácti zaměstnancích hospodaří s ročním rozpočtem ve výši 1,118 mil. euro. Vystoupení páně Jungreithmaira vyznělo lehce zmateně a nekoncepčně, do značné míry tomu bylo vinou nepřesvědčivého výkonu tlumočnice.
prof. Dr. Sc. Desimir Boškovič, Ph.D. |
doc. Ing. Marie Heskové, CSc. |
Na skutečnost, že organizátoři nesvěřili tlumočení profesionálce, ale jedné ze studentek doktorandského studia, doplatil také další řečník, prof. Dr. Sc. Desimir Boškovič, Ph.D., z Institutu zemědělství a cestovního ruchu v chorvatské Poreči. Ten ve svém vystoupení stručně představil Poreč a její turistické kapacity. Připomněl, že tato oblast ročně vykazuje 10 mil. přenocování, tedy polovinu z celkového počtu zaznamenaného istrijskými statistiky. Boškovič hovořil o tom, že infrastruktura v této oblasti potřebuje restrukturalizaci, zmínil potenciál Istrie pro rozvíjení různých forem cestovního ruchu a velký prostor věnoval otázkám ekologie. Institut zemědělství a cestovního ruchu v Poreči pracuje podle Boškoviče na valorizaci zdrojů regionu, přičemž veškeré snažení je motivováno snahou udržet Istrii jako ekologicky čistou destinaci. „Bez ekologických aspektů nemá turismus žádnou perspektivu,“ prohlásil doslova Boškovič. Za klíčové označil ekologické vzdělávání, které musí začít již v útlém školním věku. Na zlepšení situace v oblasti ekologické výchovy v chorvatských školách nyní Institut pracuje. Při své činnosti úzce spolupracuje s táborskou katedrou cestovního ruchu Zemědělské univerzity v Českých Budějovicích.
Zatímco vystoupení prof. Boškoviče s tématem konference příliš nesouviselo, následující příspěvek doc. Ing. Marie Heskové, CSc. z Katedry cestovního ruchu Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se přímo jmenoval „Využití tradic v produktech cestovního ruchu Jihočeského kraje“. Vyšla z toho, že jedním ze strategických záměrů rozvoje cestovního ruchu je zvýšení návštěvnosti turistů v regionech. Při hledání potenciálu regionů pro rozvoj turismu je třeba brát v potaz i tradice coby produkty s vysokou možností diferenciace regionálních produktů cestovního ruchu. Tedy že genius loci je nenapodobitelný. Poté se již věnovala výsledkům červnového průzkumu internetových nabídek produktů cestovního ruchu spojených s tradicemi v Jihočeském kraji. Těchto webových prezentací bylo do průzkumu zařazeno 63. Podle charakteru byly stránky segmentovány na nabídky folklorních festivalů, tradic s domácím a místním významem, tradice s mezinárodním aspektem a mezinárodní účastí a na další pravidelné akce. U všech akcí sledoval průzkum termín, místo konání, charakteristiky a význam. Z výzkumu mimo jiné vyplynulo, že folklorní festivaly jsou koncentrovány hlavně do srpnových termínů, což s sebou přináší problémy pro místní obyvatele, kteří si stěžují na velkou frekvenci turistů. Pozitivní vliv mají tradice s domácím a místním významem, které představují nadpoloviční většinu z celkového počtu (37). Tím, že se konají v průběhu celého roku, pomáhají k vyplnění mimosezonního období. Patří mezi ně místní slavnosti, náboženské akce a obnovené tradice.
Výsledky výzkumu lze shrnout do poznatku, že tradice představují jeden z významných a dosud nevyčerpaných potenciálů rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji. Pro tvorbu produktů cestovního ruchu založených na tradicích je ale třeba využívat moderní přístupy (Hesková zmínila event marketing) a spojovat je s dalšími trendy (např. rostoucí oblibou wellness). Každopádně je třeba provádět průzkum zájmu a spokojenosti účastníků cestovního ruchu. „Turista je ten, kdo platí a kdo je šancí na zvyšování podnikatelských příležitostí,“ lakonicky shrnula význam cestovního ruchu pro region Hesková.
Poté dostal znovu slovo prof. Boškovič z porečského Institutu zemědělství a cestovního ruchu. Ve spolupráci s Mgr. Vladimírem Dvořákem z pořádající katedry přednesl příspěvek na téma „Ekologické vzdělání na počátku 21. století“. Vzhledem k tomu, že na příspěvku spolupracoval s Mgr. Dvořákem a doc. Heskovou, označil jej za doklad vynikající spolupráce s katedrou cestovního ruchu v Táboře. Příspěvkem navázal Boškovič na své první vystoupení. Hovořil mimo jiné o tom, že nositelem ekologického vzdělávání musí být hlavně stát a odpovídající ministerstva, zmínil doporučení svého institutu na zlepšení situace v oblasti ekologického vzdělávání v Chorvatsku apod. Analyzoval, kdo by měl být odpovědný za ekologické vzdělávání a kdo by naopak měl být ekologicky vzděláván. V závěru pak konstatoval, že jde o dlouhodobý proces a posteskl si, že i chování některých turistů navštěvujících Chorvatsko je pod úrovní chápání ekologického vzdělávání.
Ing. Andrea Holešínská |
Ing. Martin Musil |
S asi nejzajímavějším příspěvkem vstoupila do diskuze Ing. Andrea Holešínská z Masarykovy univerzity v Brně. Nazvala jej „Využití tradic v cestovním ruchu a jejich začlenění do strategických dokumentů“. Informovala v něm o svých poznatcích z rozboru strategických dokumentů krajů České republiky v oblasti cestovního ruchu. Konstatovala, že vlastní strategický dokument týkající se rozvoje cestovního ruchu našla pouze u deseti krajů. Postrádala jej u Vysočiny, Pardubického kraje a Královéhradeckého kraje. Jednotlivé dokumenty jsou podle Holešínské odlišně zpracovány, přičemž 90 % z nich buď přímo, či nepřímo zmiňuje využití tradic. Negativně pak Holešínská hodnotila fakt, že s výjimkou dokumentu Olomouckého kraje ve všech dokumentech chybí zmínka o možných rizicích plynoucích z naplnění cílů těchto dokumentů. Rizika přitom Holešínská vidí zejména v sociálně kulturních dopadech cestovního ruchu. Hovořila především o možné akulturaci (tedy přebírání kulturních vlivů cizích prostředí), komercionalizaci či inscenizaci tradic. Poněkud šířeji se v další části příspěvku věnovala představení tradic Libereckého kraje.
Z rozboru strategických dokumentů jednotlivých krajů vzešla doporučení Holešínské. Je podle ní zejména třeba pravidelně monitorovat situaci a provádět hodnocení na základě různých indikátorů, které měří intenzitu turistické aktivity v území, míru nasycení socio-kulturně únosné kapacity či intenzitu cestovního ruchu v destinaci vyjádřenou počtem dní v roce strávených turisty v destinaci k počtu dní v roce strávených rezidenty. Tím se sníží, respektive včas odhalí riziko „přesycenosti“ daného regionu turisty a z toho plynoucích problémů.
Ukázkami využití tradic v oblasti České Kanady se poté zabýval Ing. Martin Musil z Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické v Jindřichově Hradci. Hovořil především o dvou příkladech současného využívání tradičních aktivit v tomto přírodním parku na jihovýchodě Jindřichohradecka. Prvním byl projekt Jindřichohradeckých místních drah, které od roku 1995 provozují úzkorozchodné trati Jindřichův Hradec – Nová Bystřice a Jindřichův Hradec – Obrataň. Na příkladu této společnosti Musil dokumentoval, jak se tradiční aktivita, jejíž původní význam (přeprava osob a nákladů) upadal, úspěšně transformovala a adaptovala na potřeby cestovního ruchu. Musil detailně popsal aktivity firmy, které obnášejí jízdy historickou soupravou, přepravu jízdních kol či koňů, svatby v historickém vlaku a další produkty. Odvážným a ve finále velmi úspěšným počinem bylo zpřístupnění bývalých staničních domků pro ubytování hostů (COT business informoval v minulém čísle). Musil si ovšem všimnul i nedostatků – posteskl si nad tím, že na tomto projektu participuje málo místních subjektů a že mu chybí návaznost na další služby v regionu.
Dále se pak Musil věnoval využití objektů bývalého čsl. opevnění na Jindřichohradecku. Konstatoval, že v současnosti jsou v této oblasti dva zpřístupněné areály. V obou případech jde o zásluhu místních nadšenců. Vystoupení Martina Musila vyvolalo diskuzi na téma spolupráce podnikatelských subjektů, občanských sdružení a dalších partnerů.
Pokud by někdo hledal slovo, kterým charakterizovat dojem z letošního ročníku konference, nabízí se jediné: rozpaky. Zvláště pravidelní účastníci si nemohli nevšimnout poklesu úrovně, ke kterému letos došlo. Dříve tří respektive dvoudenní konference se zkrátila na jediný den, vymizela jednání v sekcích a snížil se počet účastníků. Letošní ročník přilákal pouze zhruba tři desítky účastníků, z nichž velká část byla navíc více či méně spřízněna s pořádající školou. Rozpaky mohla u některých účastníků vzbudit i projednávaná témata. Příčiny lze hledat v různých oblastech – v odchodu některých bývalých táborských pedagogů na jiná pracoviště, v nešťastné volbě termínu letošního ročníku nebo v přílišném počtu podobně zaměřených konferencí. Podle kuloárových informací nepomohly renomé konference ani zprávy o připravovaném stěhování katedry cestovního ruchu do Českých Budějovic. Ať tak či onak, zdá se, že jedenáctý ročník by se pro konferenci Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství mohl stát osudovým. Či spíše osudným.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych