Velká čínská zeď, jordánské skalní město Petra, socha Krista Spasitele v Brazílii, posvátná pevnost Inků Machu Picchu v Peru, chrámové město Mayů Chichén Itzá na mexickém Yucatánu, římské Koloseum a indické mauzoleum Tádžmahal byly před deseti lety, 7. července 2007, vyhlášeny za novodobých sedm divů světa. Výsledky ankety, ve které hlasovalo na 100 milionů lidí z celého světa prostřednictvím internetu a krátkých textových zpráv na mobilních telefonech, byly vyhlášeny v Lisabonu.
Mezinárodní anketu zorganizovala nadace New7Wonders Foundation, kterou založil švýcarsko-kanadský bohatý filmař a cestovatel Bernard Weber. Ten slíbil, že polovina výtěžku poslouží k obnově světového kulturního dědictví, včetně Buddhovy sochy v Afghánistánu, která byla zničena za vlády fundamentalistického hnutí Taliban.
Původní seznam sedmi divů sestavil ve druhém století před naším letopočtem zřejmě helénský filozof Filón Byzantský. Z jím označených nejpodivuhodnějších památek se dodnes dochovala pouze nejstarší z nich – egyptské pyramidy v Gíze. Existence babylonských visutých Semiramidiných zahrad nebyla nikdy úplně prokázána, Artemidin chrám v Efesu a sochu Feidiova Dia v Olympii zničil požár a zbývající tři stavby – maják na ostrově Faru u Alexandrie, Rhodský kolos a mauzoleum v maloasijském Halikarnássu – podlehly zemětřesením.
Weberův projekt vzbuzoval již od svého počátku rozporuplné reakce. V některých zemích, kde se památky nacházely, vypuklo nadšení, Egypt od soutěže odstoupil, protože měl výhrady k systému vybírání nových sedmi divů světa. Nelíbilo se mu, že pyramidy v Gíze musely o místo mezi vyvolenými znovu soutěžit a nebyly mezi divy světa zařazeny automaticky. S anketou například nesouhlasil také Výbor pro světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO, podle kterého má jeho vlastní seznam unikátních světových památek jen málo společného s lidovou anketou.
