Je Česká republika stále ještě neobjevenou golfovou destinací? Má zahraničním golfistům co nabídnout? A stojí vůbec provozovatelé českých hřišť o zahraniční návštěvníky? Odpovědi na tyto a další otázky hledali na veletrzích účastníci semináře zorganizovaného Czech Golf Travel Association.
Golf a golfová turistika dostávají v posledních letech v programu veletrhů čím dál větší prostor. Letos se tato penetrace zhmotnila dokonce v prvním ročníku samostatné přehlídky „golfového turismu, sportu a životního stylu“, která proběhla v pavilonu G. Doprovodný program veletrhů navíc obohatil seminář, na kterém na slovo vzatí odborníci diskutovali o současném stavu golfového incomingu a o možnostech či limitech jeho dalšího rozvoje. Seminář zorganizovalo sdružení Czech Golf Travel Association (CGTA), diskusi moderovala jeho tajemnice Denisa Čermáková.
Prezidentka CGTA Marie Jehličková v úvodu představila tuto asociaci, jejímž cílem je pomoci k rozvoji golfové turistiky u nás a tím i k lepšímu vytížení tuzemské golfové infrastruktury. Čtyřicet tisíc tuzemských registrovaných hráčů je totiž na devět desítek hřišť stále ještě málo. Proto CGTA pořádá studijní cesty pro zahraniční novináře a touroperátory a věnuje se i dalším činnostem, které by měly Českou republiku v zahraničí prezentovat jako atraktivní golfovou destinaci. Jak na semináři zaznělo, důležitým partnerem v tomto snažení je pro CGTA agentura CzechTourism.
 Aktéři golfového semináře (zleva): Denisa Čermáková, Marie Jehličková, Jan Makarius, Lenka Vostrá, Alan Babický, Natasha Kames a Gert Bakker s tlumočnicí |
Na semináři vystoupila také Lenka Vostrá, koordinátorka golfových aktivit agentury CzechTourism, která zmínila mimo jiné memorandum o vzájemné spolupráci těchto dvou subjektů a podrobněji popsala aktivity plánované pro letošní rok. Půjde nejen o společnou organizaci press a fam tripů do České republiky, ale také třeba o společné účasti na zahraničních golfových veletrzích apod.
V další části semináře se hovořilo o tom, že golf není jen sportovní aktivita, ale také příležitost k sociální interakci, proto k němu patří také dobré jídlo, kvalitní ubytování a příjemné prostředí, zkrátka rozvinutá turistická infrastruktura. A to je jeden z kamenů úrazu českého golfového incomingu. Jak na semináři konstatoval Jan Makarius z cestovní kanceláře Abante, v České republice existují regiony, v nichž je nabídka dostatečná, ale i takové, kde je ještě co dohánět. Limitujícím faktorem je především dopravní dostupnost. „Naše zkušenosti hovoří o tom, že klient by chtěl po příletu do země cestovat do své golfové destinace maximálně šedesát minut,“ řekl Makarius. Hlavní vstupní branou do České republiky zůstává stále Praha, takže regionů, které splňují zmíněný axiom, příliš mnoho není. Dostupnost je limitem například pro jižní Moravu či Ostravsko. V obou těchto regionech existují kvalitní hřiště a lze najít i odpovídající ubytování, vinou horší dostupnosti se zde ale golfový incoming rozvíjí jen pomalu. Naproti tomu za atraktivní golfovou infrastrukturou Karlovarského kraje jsou zahraniční návštěvníci ochotni cestovat i delší dobu než zmíněnou hodinu.
Na semináři zazněla jedna klíčová otázka: mohou tuzemská hřiště nabídnout hráčům to, co opravdu požadují? Alan Babický, golfový profesionál a majitel firmy Ingolf, je v této otázce poněkud skeptický. Jak na semináři informoval, v zahraničí existují systémy hodnocení areálů, které pracují s 12 až 16 kategoriemi. Pokud by tyto systémy byly aplikovány na tuzemská hřiště, zjistilo by se prý, že některé kategorie u nás nejsou vůbec zastoupeny. Z pohledu příjezdové golfové turistiky byl podle něj alarmujícím moment, kdy se některá tuzemská hřiště začala nazývat resorty. Ovšem jen málokterá skutečně splňují v zahraničí zažitou představu o podobě resortu – resort totiž kromě golfu nabízí svým hostům také ubytování a širokou škálu návazných služeb. „Po herní stránce je nabídka uspokojivá, v ostatních oblastech jsme ani ne v polovině cesty,“ konstatoval Babický.
Seminář CGTA byl rovněž příležitostí k prodiskutování problematiky balíčků služeb. Účastníci se shodli, že většina klientů, kteří do České republiky přijíždějí nebo přilétají, hledá pakety služeb za výhodnou cenu. Jenže zdaleka ne všichni provozovatelé hřišť se řídí pravidlem „náš zákazník – náš pán“ a mnohé požadavky klientů tak zůstávají nevyslyšeny. „Jedině v Čechách a na Slovensku jsem od zástupce golfového areálu slyšel větu ‚my to takto neděláme‘,“ popsal netržní postoj tuzemských provozovatelů Alan Babický. Na fakt, že v péči o zákazníky Česká republika ještě stále pokulhává, upozornila také Marie Jehličková. Manažeři golfových hřišť podle jejích slov mnohdy nevědí, zda mají o golfové turisty ze zahraničí zájem. Situaci by mohlo zlepšit profesní vzdělávání a školení manažerů golfových hřišť provedené odborníkem. Jehličková pojmenovala i další slabiny Česka jako golfové destinace – tedy relativně krátkou sezonu, stále poměrně nízké povědomí o golfovém potenciálu země ve světě či diskutabilní úroveň služeb. Na mnoha hřištích navíc přetrvává jazyková bariéra. Problémem je také současný překotný rozvoj, kdy se často nejdříve koná a teprve následně přemýšlí. Velkou bolestí je pak fakt, že provozovatelé hřišť mají většinou jen chabou vůli spolupracovat. „Kvůli jednomu hřišti ale do České republiky nikdo nepřijede,“ varovala Jehličková s tím, že případným zájemcům se musí dostat ucelené nabídky.
Jan Makarius k problematice balíčků řekl, že Česká republika nemá šanci konkurovat vyspělým golfovým destinacím, může ale nabídnout alternativu v podobě spojení golfu a jiné přidané hodnoty vhodné pro zvolenou cílovou skupinu. Takové snahy samozřejmě na českém trhu existují, podle Alana Babického ale cestovní kanceláře někdy kombinují nerelevantní věci. Příkladem budiž kombinace osmnácti jamek na Karlštejně a následná pěší prohlídka Prahy. Jan Makarius v této souvislosti poznamenal, že golfovému turismu se v současné době věnuje řada cestovních kanceláří, ovšem jen specialisté této disciplíně opravdu rozumějí.
Denisa Čermáková přispěla do diskuse některými výsledky z výzkumu společnosti KPMG. Kromě jiného zmínila, že 86 % zahraničních golfistů přijíždí na doporučení někoho, kdo již s golfem u nás má zkušenost. Z toho je podle ní možné usuzovat, že standardní marketingové nástroje doposud nesehrály v propagaci České republiky coby golfové destinace podstatnou roli. To připustil i Alan Babický. Přidal navíc vlastní zkušenost, že jen málo zahraničních golfistů se k nám vrací. Je proto třeba se snažit, aby u nás objevili svá oblíbená místa, na která budou jezdit opakovaně. „Na neobjevenou destinaci to do smrti neuhrajeme,“ varoval Babický s poukazem na ocenění, kterého se České republice v nedávné minulosti dostalo.
Na potřebě hledat cestu, jak přimět zahraniční hráče k opakovaným návštěvám, se shodli i ostatní účastníci semináře. Cestou by podle nich mohly být již zmíněné balíčky kombinující golf s ostatními produkty. Řeč byla speciálně o kombinaci golf a byznys. Podle Alana Babického zatím takový produkt u nás příliš nabízen není. Rovněž Marie Jehličková vyjádřila lítost nad tím, že se golf automaticky nestává nedílnou součástí kongresových nabídek. O tom, že kombinace golfu a kongresů v praxi opravdu funguje, přitom na semináři věnovaném kongresové a incentivní turistice hovořil Aleš Skřivánek z České gynekologické a porodnické společnosti – právě díky nabídce golfových možností již prý tato společnost uspěla v tendru na významný mezinárodní kongres. Jan Makarius však upozornil na fakt, že česká hřiště většinou nemají podmínky pro takový produkt – nedisponují třeba dostatečným množstvím golfového vybavení, které by si mohli účastníci kongresů zapůjčit.
Na semináři CGTA dále mimo jiné zaznělo, že největšími konkurenty v oblasti golfové turistiky jsou pro Českou republiku Velká Británie, sever Francie, Belgie, Itálie, Rakousko, Švýcarsko a Německo. Z tohoto výčtu vyspělých golfových destinací je patrné, že spíš než na soupeření bychom se měli soustředit na hledání již zmíněných alternativ. A také na formulaci klíčového sdělení. To přitom nemusí být jen jedno, naopak je vhodné vytvořit klíčové sdělení každému cílovému trhu na míru tak, aby bylo zajištěno jeho co nejefektivnější oslovení. S příkladem jednoho z možných a na míru šitých klíčových sdělení přišel Alan Babický. Pro komunikaci například na španělském trhu (či obecně na trzích, kde je v létě na golf příliš horko) by podle něj bylo možno používat argument „mírné léto“.
Golfového semináře se zúčastnili také dva zahraniční hosté – rakouská novinářka českého původu Natasha Kames a nizozemský touroperátor Gert Bakker. Zajímavé bylo zejména vystoupení Natashy Kames. Ta nejprve zmínila některé rakouské statistiky – mimo jiné řekla, že v Rakousku je dnes asi 150 tisíc hřišť a 100 tisíc registrovaných hráčů. Do roku 2015 by se měl počet hráčů zvýšit o 70 tisíc, počet hřišť o dalších šest desítek. Podobně jako v České republice i v Rakousku je golf populární hlavně v posledním desetiletí, obdobná je i cenová politika rakouských klubů. Co však rakouský trh odlišuje, je například ochota ke spolupráci, případně vztah tuzemských provozovatelů k hostům. Konkrétně Kames zmínila situaci, kdy si chce člověk udělat rezervaci tee-time na hřišti poté, co na něm skončí komerční turnaj. V českých podmínkách prý takový pokus často skončí odmítnutím, v Rakousku jsou naopak hosté vřele vítáni. Dále si Kames postěžovala na jazykovou bariéru na některých hřištích, případně na nadsazenost informací v propagačních materiálech tuzemských golfových areálů. K tomu se přidal i Alan Babický, když poukázal například na to, že v Česku tak oblíbený pojem „mistrovské hřiště“ může v zahraničí působit odrazujícím dojmem. O tom, že má Česká republika ještě stále co dohánět, hovořil také Gert Bakker. Připomněl zejména cenovou politiku hřišť.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych