|
Horský hotel Ještěd je podle časopisu Architekt českou stavbou století. Rotační hyperboloid vysoký 94 metrů unikátním způsobem slučuje funkci vysílače, hotelu a restaurace. Veřejnosti slouží od 9. července 1973 a jeho autor Karel Hubáček získal za projekt v roce 1969 Perretovu cenu udělovanou Mezinárodní unií architektů.
Aerodynamická špička
Porota tehdy uvedla, že dílo vyniká jasností a šťastnou harmonií, s níž se pojí s okolní krajinou. Odborníky i laiky dodnes upoutává způsob, jakým budova dotváří siluetu 1012 metrů vysoké hory. Značný podíl na návrhu stavby měl vedle Hubáčka také statik Zdeněk Patrman, díky němuž je přes devadesát metrů vysoký vysílač schopen odolávat i silným náporům větru. V nejnižších dvou podlažích je strojovna, technické vybavení a provozní místnost, následuje vyhlídková terasa, bufet, restaurace a hotel s kapacitou kolem 50 lůžek a 20 přistýlek. Horní část je obsazena spojovací technikou. Vrchol tvoří trubkový nástavec a 17 metrů vysoká anténa. Náporům větru stavba odolává i díky 600 kilogramů těžkému závaží a tlumičům kmitů.
Při bližším pohledu |
Architektonicky cenné |
Nesnadné začátky
Vraťme se ale k prapočátkům „osídlování“ dnešního symbolu Libereckého kraje. Vrchol Ještědu zůstával po dlouhou dobu holý a pustý a jen málokdo se na něj odvážil vstoupit. První záznam o jeho jménu pochází z roku 1545 – „pod horou Jesstiedem“, o dvacet let mladší je pak první zachycení německé verze názvu „Jeschkenberg“. Původ názvu je dodnes neznámý. První známkou oživení tohoto místa bylo vztyčení kříže v roce 1737. Byl kamenný a odolával větrům i bouřím až do roku 1812. Po jeho vzoru byly na vrcholu Ještědu stavěny další kříže, které však již byly dřevěné (nynější kříž je z roku 1990). Stále častější výstupy lidí na horu si vyžádaly stavbu první horské boudy (tzv. Rohanova chata), kterou provozovali od roku 1868 manželé Haslerovi z Horního Hanychova. Pro velký zájem návštěvníků přistavěl Horský spolek k chatě manželů Haslerových prostornou verandu takřka pro 200 osob. To povzbudilo návštěvnost a v roce 1876 se na vrcholu Ještědu objevila první rozhledna. Když zchátrala, nahradila ji roku 1889 nová dřevěná věž, kterou však roku 1903 strhla vichřice.
Tzv. Starý hotel, který na Ještědu vyrostl na začátku 20. století |
Chata za půl roku
Ani ostatní objekty na vrcholu již na přelomu století nevyhovovaly a sílily hlasy podporující stavbu nového hotelu s vyšší kapacitou i úrovní služeb. Při příležitosti Výstavy českých Němců v roce 1906 byl proto položen základní kámen nové stavby. Ta byla postavena za těžko uvěřitelných šest měsíců stavitelem Ernstem Schäferem a slavnostně otevřena v lednu 1907. Součástí chaty, z větší části dřevěné, byla kamenná 23 metrů vysoká vyhlídková věž. Objekt měl 23 hostinských pokojů, noclehárnu, společenskou místnost i rozsáhlou verandu. Při ničivém požáru v roce 1963 ovšem dřevěná část budovy lehla popelem a kamenné konstrukce byly silně narušeny. A v tuto chvíli vstupuje na scénu Hubáčkův „sci-fi“ projekt, který v mnoha směrech předběhl svou dobu. Základní kámen vysílače byl položen 30. července 1966, stavbu prováděly Pozemní stavby Liberec.
UNESCO?
V nejbližší době patrně nastane zásadní průlom v majetkoprávních vztazích. Radní Libereckého kraje totiž schválili záměr horský hotel a vysílač koupit. Přijali tak dubnovou nabídku Českých radiokomunikací (ČRa). Kolik za technický unikát kraj zaplatí, bude podle mluvčího hejtmanství předmětem dalšího jednání. Zůstatková cena se zatím pohybuje kolem 75 milionů korun. Záměr koupě je více než jasný: ještědský vysílač potřebuje rekonstrukci a peníze na ni by bylo možné čerpat z evropských fondů. Soukromá akciová společnost, jakou jsou ČRa, na ně ovšem (na rozdíl od kraje) nedosáhne. ČRa objekt koupily v roce 2000 za 85 milionů korun. Příchod silného investora byl pro vysílač, který doplatil na špatnou privatizaci, spásou. Firma do obnovy objektu investovala zhruba 30 milionů korun a další peníze již utrácet nechce. Podle odhadů potřebuje stavba investice za desítky milionů korun, mimo jiné na rekonstrukci interiéru, která by umožnila jeho zápis na seznam památek UNESCO.
Text: Jan Pomykal
Foto: CzechTourism;
Martina Pomykalová a Jan Pomykal