Na téma statistiky v cestovním ruchu toho bylo v posledních letech řečeno už hodně a jen málokdy šlo o pochvalná slova. Hodně mě přitom zaráží fakt, že věty typu „tuzemským statistikám vůbec nevěřím, protože vím, jak vznikají" vypouštějí podnikatelé. Tedy ti, kteří mají data statistikům poskytovat. Znamená to snad, že se takto veřejně (ano, něco v tomto duchu jsem zaslechl i na parlamentní půdě, případně na odborné konferenci pořádané nejmenovanou vysokou školou) přiznávají k tomu, že do příslušných výkazů píší „hausnumera"?
Nedostatečností statistik se dnes ohání kdekdo. Jenže stejný „pan Kdekdo" by si měl také sáhnout do svědomí a zapátrat, zda je sám tak vzorný, aby mohl kritizovat, případně co udělal pro to, aby se situace zlepšila. A možná dokonce dvojnásob to platí v případě kongresové a incentivní turistiky. Vždy, když mezinárodní asociace ICCA zveřejní žebříčky měst a zemí podle počtu kongresů, čítáme v novinách lamentace „spravedlivě rozhořčených" na to, jak jsme zase o nějaké to místo propadli, že příslušné instituce neumějí dělat marketing a podobně. Jenže problém je možná trochu někde jinde. O některých akcích se prostě nikdo nedozví. Provozovatelé kongresových kapacit by si měli uvědomit, že není žádným obchodním tajemstvím, kolik a jak velkých akcí se u nich za rok konalo. Ledaže by tyto údaje netajili před konkurencí, ale třeba před finančním úřadem? Ale ne, to se ani neodvažuji naznačit, k tomu by se přece nikdo u nás nesnížil, ne?
Podnikatelé napříč segmentem MICE vesměs volají po větší podpoře ze strany měst, krajů či státu. Podporovat kongresový turismus se samozřejmě vyplatí, ví to každý, kdo v oboru podniká. Jenže musí to vědět i ti, kteří o podpoře rozhodují. Ke svému rozhodování ale potřebují i údaje o tom, zda se jejich podpora nemíjí účinkem. To ale bez opravdu relevantních statistik nejde! Mohu-li na vás tedy apelovat, nebuďte skoupí na data. Pomůžete tím oboru jako takovému a ve finále i sami sobě!
Zdá se vám tento úvodník nezvykle vážný či suchý? Dobře, jako omluvu přidávám na závěr jednu statistickou anekdotu, ať nemáte pocit, že „statistika nuda je":
Statistiky hovoří o tom, že Japonci jedí velmi málo tuků a mají mnohem méně infarktů než Britové a Američani. Na druhé straně Francouzi jedí mnoho tuků a také mají mnohem méně infarktů než Britové a Američani. Japonci pijí velmi málo červeného vína a mají mnohem méně infarktů než Britové a Američani. Italové pijí mnoho červeného vína a také mají mnohem méně infarktů než Britové a Američani. Co z toho plyne? Jezte a pijte, co chcete, to, co vás zabíjí, je angličtina.
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz