Soudní dvůr EU judikoval o právech cestujících na náhradu škody při zpoždění letu

Ačkoliv je letecká přeprava cestujících běžnou záležitostí a letečtí dopravci jsou již více než deset let podrobeni nařízení upravujícímu pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě, teprve letos v září bylo rozhodnuto, jakým způsobem určovat výši náhrady škody vzniklé cestujícím při zpoždění letu s mezipřistáním.

Připomeňme, že zmíněná pravidla jsou definována v nařízení ES č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „nařízení“), které mj. upravuje nároky cestujících vůči leteckým dopravcům za zrušení letu či za zpoždění letu. Podle výše uvedeného nařízení vznikne cestujícímu podle čl. 7 nárok na náhradu škody ve výši a) 250 eur u všech letů o délce nejvýše 1 500 km a b) 400 eur u všech letů ve Společenství delších než 1 500 km.

Způsob pro určení výše náhrady škody vzniklé cestujícím při zpoždění letu s mezipřistáním však byl takto stanoven teprve nedávno, konkrétně rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 7. 9. 2017 ve věci C-559/16 v řízení Birgit Bossen, Anja Bossen a Gudula Gräßmann v. Brussels Air­lines SA/NV.

V posuzované věci měli cestující letět z Říma do Hamburku s mezipřistáním v Bruselu. V daném případě bylo pro soud důležité znát vzdálenosti mezi jednotlivými místy. Vzdálenost mezi Římem a Hamburkem činí 1 326 km. Délka trasy mezi Římem a Bruselem je 1 173 km, mezi Bruselem a Hamburkem 483 km, celková délka těchto dvou letů je tedy 1 656 km.

Nicméně let z Říma do Bruselu měl zpoždění, pročež cestující nemohli navazující let z Bruselu do Hamburku stihnout. Do Hamburku proto doletěli dalším letem, avšak s téměř 4hodinovým zpožděním oproti původnímu času plánovaného příletu.

Žalovaná společnost, vědoma si zpoždění, odškodnila cestující částkou ve výši 250 eur. Avšak s tímto se žalobkyně nespokojily, neboť dle jejich názoru měla vypočtená vzdálenost zahrnovat oba úseky jejich letu. Proto se se svými nároky, konkrétně s požadavkem o dodatečných 150 eur pro každou z nich, obrátily na soud v Hamburku, který zaslal Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku, jak je třeba vykládat vzdálenost ve smyslu článku 7 shora uvedeného nařízení.

Soudní dvůr EU rozhodl, že vzdálenost podle čl. 7 uvedeného nařízení zahrnuje v případě leteckých spojů s mezipřistáním pouze vzdálenost mezi místem prvního odletu a cílovým místem určení, kterou je třeba vypočítat bez ohledu na skutečnou délku letu.

Soudní dvůr EU předně stanovil, že není rozhodující, zda cestující dosáhli cílového místa určení přímým letem, nebo letem s mezipřistáním.

V návaznosti na to Soudní dvůr EU stanovil, že totéž musí platit i v případě výpočtu výše náhrady škody, tedy že je třeba přihlédnout pouze ke vzdálenosti mezi prvním místem odletu a cílovým místem doletu, přičemž případné navazující lety do úvahy brát nelze.

Z uvedených úvah pak Soudní dvůr EU vyvodil, že vzdálenost podle čl. 7 shora uvedeného nařízení zahrnuje v případě leteckých spojů s mezipřistáním pouze vzdálenost mezi místem prvního odletu a cílovým místem určení, kterou je třeba vypočítat bez ohledu na skutečnou délku letu.

Nedávný judikát, ač nemá přímý dopad na cestovní kanceláře, neboť povinným k náhradě škody za zpoždění je dle čl. 6 shora uváděného nařízení letecký dopravce, by neměl uniknout pozornosti cestovních kanceláří. Cestující totiž při zpoždění letu z důvodu mezipřistání jistě ocení pomoc při vyřizování svých nároků na náhradu škody vůči leteckým dopravcům.

Foto: Shutterstock.com