Vminulém vydání jsme přinesli první část ankety mezi účastníky Mezinárodníturistické burzy (ITB) v Berlíně. Prostor dostali čtyři čeští vystavovatelé.V dnešním pokračování se podíváme k východním sousedům, kteří vystavovalive stejné hale. Mimo jiné také proto, abychom zjistili, že s některýmiproblémy s nepotýkáme jen u nás doma. Jsou země, kde je situace v mnohasměrech ještě složitější.
Expozice Slovenské republiky, zastřešená Slovenskou agentúrou precestovný ruch, stála poněkud v ústraní, přesněji řečeno v rohu téže haly,v které se prezentovala i Česká republika. Ing. Anton Bača a Ing. GabrielaUžovičová však nebyli s umístěním stánku ani s návštěvností nespokojeni:
S tímto, pro nás již tradičním umístěním, jsme naprosto spokojeni.Místo je to skvělé, zvlášť pokud si vezmete v úvahu, že příští rok budehlavní vchod na výstaviště hned vedle haly číslo 1, v které se naše expozicenachází. Navíc je třeba si uvědomit, že tento veletrh je určen zvláštěpro odbornou veřejnost, která se orientuje především podle katalogu. Odborníciproto přesně vědí, v které hale se kdo nachází, a cíleně navštěvují partnery,s kterými se chtějí setkat. Na umístění expozice tedy až tak moc nezáleží.Myslím, že s počtem jednání, která jsme tu absolvovali, můžeme být spokojeni.
Nemůžeme samozřejmě porovnávat návštěvnost na stánku Slovenska či Českérepubliky s tou na stáncích exotických zemí, kam z pochopitelných důvodůNěmci v posledních letech velice často cestují.
Jsou v zájmu německých zákazníků o slovenský trh patrné nějaké trendy?
Nevíme proč, ale v letošním roce se stal hitem Slovenský ráj. Častose návštěvníci ptali také na města UNESCO. Trvalkou co do zájmu jsou Bratislavaa Tatry. Naštěstí jsme všem těmto zájemcům mohli nabídnout příslušné prospektya další materiály. Je pravda, že Slovensku by na této akci slušel většístánek s nějakým doprovodným programem, ale s ohledem na rozpočet určenýna propagaci země to bohužel nebylo možné zrealizovat. Prezentujeme setotiž nejen v Berlíně, ale i na dalších podobných veletrzích.
Jakýmzpůsobem se vyvíjejí podmínky pro Vaši práci?
Po několika hubených letech došlo letos k znatelnému zlepšení podmínek.Naše agentura dostala prostředky na podporu regionální propagace a na zřízenízastoupení v Berlíně, Varšavě a dalších městech. Ne ve všech městech půjdeo samostatné zastoupení, tuto agendu budou mít alespoň na přechodnou dobuna starosti pracovníci obchodních oddělení našich ambasád, ale už to znamenájistý posun. O dalšího člověka by se mělo rozrůst naše zastoupení v Praze,protože český trh je pro nás nejdůležitější.
Blíží se volby. S jakými očekáváními k nim vzhlížíte?
Doufáme, že vláda, která z voleb vzejde, přistoupí k cestovnímu ruchuseriózněji. Sliby předchozích dvou vlád zůstaly nesplněny a realita jeúplně jiná. Stačí se podívat do Maďarska nebo Polska a je zřejmé, že možnosti,které máme, nevyužíváme. Není to ale zdaleka jen otázka peněz. Problémje i v neexistenci nějakého centrálního orgánu, který by se problematikoucestovního ruchu seriózně zabýval. Pro ministerstvo národního hospodářstvíje cestovní ruch na sedmé příčce co do důležitosti. Národní program rozvojecestovního ruchu se ale již připravuje a v praxi by se měly postupně začítuplatňovat jeho jednotlivé kroky. Zákon o cestovním ruchu je zpracovávánpo částech. Zatím je hotový zákon o cestovních kancelářích, který řešízejména otázky související s podnikáním cestovních kanceláří a cestovníchagentur. Novelizován byl zákon o kategorizaci ubytovacích a stravovacíchzařízení. Další části zákona jsou ve stadiu rozpracování. Cesta k nápravěje trnitá, ale už jsme se na ni vydali. Vznikají například nové, přirozenéregionální struktury, které se snaží nahradit chybějící mezičlánek spojujícípodnikatele s ústředními státními orgány. Velké naděje v tomto směru vkládámedo absolventů škol, s kterými se pravidelně stýkáme. Díky tomu, že majímožnost cestovat, si mohou udělat vlastní názor na fungování cestovníhoruchu. Rádi s nimi o problematice diskutujeme a jsme přesvědčeni, že mohoubýt pro obor přínosem.
Za velice důležité považujeme to, že vláda v těchto dnech řeší otázkufinancování sdružení cestovního ruchu. To by měl být nosný pilíř rozvojeslovenského cestovního ruchu. Města a obce by měly mít ze zákona určeno,jakou část z prostředků, které vyberou na poplatcích z cestovního ruchu,budou muset do tohoto oboru zase vrátit prostřednictvím těchto sdružení.
CKPressburg působí jak na českém, tak na slovenském trhu, na ITB se prezentovalavlastním stánkem mimo obě národní expozice. Ředitele společnosti RobertaKohlmanna jsem požádal o srovnání podmínek pro podnikání v obou zemích:
Situace je nesrovnatelně horší na Slovensku, a to především pokud sejedná o základní podmínky, které stát vytváří pro podnikání. Velikým problémemje vymahatelnost práva, takže nikdy nemůžeme vědět, zda smlouva, kteroupodepíšeme, je i pro našeho partnera skutečně závazným dokumentem, nebojen cárem papíru. Mizerné je i postavení cestovního ruchu v ekonomice,čemuž odpovídají i devizové příjmy z této oblasti. Slovenský cestovní ruchpřinese ročně do státní pokladny zhruba půl miliardy korun, což je 10 –20 % z příjmů sousedních zemí, hlavně Polska a Maďarska. Pozice CR ve společnostije vyjádřena i nízkou státní podporou – na propagaci jde ročně 38 milionůSk, zatímco v Maďarsku je to v přepočtu asi 600 milionů Sk. A napříklado programech na podporu lázeňství, které fungují v České republice, senám zatím může jen zdát. Na druhou stranu musím přiznat, že tato situacenám trošku nahrává. Kvůli nejistým podmínkám si mnozí zahraniční touroperátořinedovolí uzavírat na Slovensku smlouvy na vlastní pěst, radši využijí služebincomingové agentury, jako jsme například my, která jim poskytne nejenomveškerý servis, ale i určitou garanci, že smlouvy budou dodrženy. Je třebaale říct, že ani v Čechách není situace úplně růžová. Vymahatelnost právanení ani zde zrovna nejlepší. Výhodou na českém trhu je ale fakt, že vcestovním ruchu působí mnohem více profesionálních manažerů. Mimo jinétaké díky nadnárodním společnostem, které tam působí a které do země přineslypodnikatelskou kulturu.
V Čechách se v poslední době často mluví o tom, že hotely radějiprodávají svoji kapacitu německým touroperátorům než jejich českým protějškům,a to dokonce za nižší ceny. Setkáváte se s tímto problémem i Vy?
Částečně ano, ale to je problém, který si musí vyřešit každá cestovníkancelář sama. Jedinou obranou je přestat s daným hotelem spolupracovat.A když se tato skutečnost roznese, hotely přestanou s takovými praktikami.Záleží jen na nás, aby se manažeři hotelů dozvěděli, jaká by byla našereakce. Je logické, že každý spolupracuje s tím, kdo mu nabídne výhodnějšípodmínky. České či slovenské incomingové CK musí hotelům dokázat jednoznačnouoprávněnost své existence. Taková CK ovšem nesmí pouze nakoupit hotelovékapacity a jednoduše je prodat v zahraničí, musí hotelům poskytnout i dalšíservis. Mluvím například o spolupráci na propagaci v rámci zahraničníchveletrhů a dalších oblastech. Jen tak může získat výhodnější podmínky odhotelů a na druhé straně také důvěru zahraničních touroperátorů. Toho nedosáhnejen tím, že bude neustále sedět v Bratislavě a prodávat pobyty v Žilině.Musí přece také provádět permanentní kontrolu služeb jednotlivých dodavatelů.
Tím jsme se dotkli problematiky dvojích cen. Jaká je v tomto směrusituace na Slovensku?
Na Slovensku nemůžeme hovořit o dvojích, spíše o trojích či čtverýchcenách. Nejhorší situace je v pobytových hotelech, které jsou odkázányna slovenské či české turisty, jež přijedou na týdenní dovolenou. Několikeréceny existují, i když jsou kamuflovány různými slevami, a existovat nejspíšebudou i nadále. Z této situace nevidím východisko, protože je jistě nereálnéprodávat za nižší než tržní ceny, na druhou stranu je nereálné chtít poslovenských či českých turistech, aby tyto ceny platili. Koneckonců aniauto nekoupíte v Čechách za stejnou cenu jako v Německu či Anglii.
Z Berlína Petr Manuel Ulrych