Když nevíš, koho máš volit, tak se rozhodni pro toho, komu bys svěřil své děti a dědictví, aby ho děti dostaly v pořádku, kdybys těžce onemocněl. Tak zněl jeden ze vzkazů Karla Schwarzenberga potenciálním voličům v jeho prezidentské kampani. Nevím samozřejmě, jestli se rodiče-voliči rozhodovali právě podle tohoto návodu, jisté ale je, že podobnou volbu zažívají dosti často. Tu hledají paní na hlídání, jindy se rozhodují, kterému sbormistrovi svěří svého potomka, příště se snaží co nejsvědomitěji zvolit pořadatele letního tábora. Každý chce samozřejmě pro své dítě to nejlepší. A předpokládám, že i nejbezpečnější. A každý podvědomě doufá, že podobně svědomitě o jeho potomkovi rozhodují i ti, kterým ho v dobré víře svěří. Jenže je tomu tak vždy?
Čas od času připadne právo takovéto volby učiteli, případně řediteli školy. To ve chvíli, kdy se rozhoduje, kam, jak a s kým daná třída či škola pojede na výlet či zájezd. O finanční situaci ve školství se není třeba rozepisovat, ta je v médiích na paškálu prakticky denně. Je naprosto přirozené, že školy chtějí za výlety a zájezdy utratit co nejméně, a nelze se divit, že se mnohé pokoušejí konkurovat cestovním kancelářím. Někdy s větším, jindy s menším úspěchem. Jistě, najmout si autobus na výlet do Prahy či Koněpruských jeskyní je snadné, byť jistá rizika to má také. Mnohé školy ale vysílají své žáky i do zahraničí. A tady už končí legrace. Nejenže se tím školy pouštějí na tenký led a riskují obvinění z neoprávněného podnikání, ale toto jejich počínání může mít i mnohem závažnější důsledky. Nehoda není náhoda, jak říká známé rčení, a problém je na světě během zlomku vteřiny. Ale není třeba myslet hned na nejhorší, stačí si jen připomenout, že cesta autobusem do zahraničí s sebou může nést pro normálního smrtelníka netušené daňové povinnosti. Zkrátka a dobře, se školními výlety a hlavně pak zájezdy to není tak úplně jednoduché, jak ostatně podrobněji zmiňujeme v jednom z ústředních materiálů tohoto vydání. A uvědomit by si to měli nejen učitelé a ředitelé škol, ale také rodiče, kteří jim svěřují to nejcennější…
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz