Pořádat školní výlet či zájezd není jen tak. Když to vezmeme od samotného organizování, kdy se škola ve snaze ušetřit může dopustit prohřešku v podobě neoprávněného podnikání, až po vyběr vhodného místa, aby se zavděčila co největšímu počtu účastníků, může jít o pěkně tvrdý oříšek.
V případě samotného pořádání akcí se ve většině případů školy snaží, aby děti zaplatily co nejméně. Při výběru nabídky od cestovní kanceláře pak dají často přednost co nejlevnější cenové nabídce nebo se pokusí akci zorganizovat samy. Druhá varianta však škole může přinést nemalé problémy.
 Pokud škola organizuje akci sama, tak v případě problémů padá plná odpovědnost na ni samotnou, a to nejen morální, ale i materiální. |
„Na jedné straně jsou školy, které si zvykly na komfort servisu cestovních kanceláří a především na záruky, které jim kanceláře poskytují. Veškeré řešení případných problémů tak škola předává cestovní kanceláři, která podle zákona za poskytnuté služby ručí," říká Petr Pospíšil z cestovní kanceláře CK2. Na druhé straně jsou pak školy, které zastávají trend vlastní organizace. Důvodem je v drtivé většině pokus o snížení ceny zájezdu žákům. „Výsledky však často bývají opačné, neboť pedagogové nemají od začátku veškeré podklady, neorientují se na trhu a leckdy ani sami zájezd organizovat nechtějí, ale díky nařízení vedení nemají jinou možnost. A tak se již rozběhlá akce navyšuje o náklady, se kterými nebylo původně počítáno. Odměnou za jejich snahu bývají výtky rodičů na kvalitu poskytnutých služeb. Škola, která neměla dobře sepsanou smlouvu, se pak často marně domáhá nápravy u dodavatelů," upozorňuje Petr Pospíšil. „Podle našeho názoru je navíc sporné, zda se škola pořádáním zájezdu dopouští neoprávněného podnikání, či nikoliv. Nepořádá sice akci za účelem zisku, ale pokud se jedná o kombinaci služeb ve smyslu zákona, jedná se již o zájezd a na jeho pořádání škola koncesi nemá," říká k problematice Petr Pospíšil.
Některé školy mají stále v paměti také neserióznost některých podnikatelů, se kterými se školy potýkaly v 90. letech. Bohužel stále se takovéto agentury objevují, naštěstí ale zpravidla rychle končí. „Zde doporučujeme vyhledávat ověřené cestovní kanceláře, na které jsme dostali třeba reference od kolegy," uvádí Petr Pospíšil.
Názory se různí
Pokud škola organizuje akci sama, pak v případě, že by se vyskytly nějaké problémy, padá plná odpovědnost na ni samotnou, a to nejen morální, ale i ta materiální. Asociace cestovních kanceláří ČR apeluje na vedení škol, aby při plánování školních akcí důkladně zvážila všechna bezpečnostní rizika a svěřila osud svých školáků do zodpovědných rukou. „Obraťte se na zkušenou cestovní kancelář a kontrolujte. Nejlépe i to, zda má pojištění odpovědnosti. Jednak je to poslední záchrana v případě neštěstí – a hlavně, svědčí to i o prozíravosti a zodpovědnosti, což jsou kvality, které riziko snižují na minimum," nabádá Eva Mráčková z ACK ČR.
Navíc pokud by například škola chtěla pořádat autobusový zájezd do zahraničí, v případě, že by cílem či pouze transferovou zemí bylo Rakousko nebo Německo, je zde další komplikace: daň za cenu dopravy. „Tu totiž již několik let nemá odvádět dopravce, ale ta právnická osoba, která si jej najala, a to bez rozdílu, zda jde o podnikatele, nebo ne. Jedinou výjimkou je, když má škola svůj vlastní autobus," říká Eva Mráčková.
ACK ČR apeluje na vedení škol, aby při plánování školních akcí důkladně zvážila všechna bezpečnostní rizika a svěřila osud svých školáků do zodpovědných rukou. |
 |
 |
|
Úřady našich germánských sousedů dlouho tolerovaly, že záležitost vyřídí sám dopravce. Dnes hrozí pokuta oběma stranám – dopravci i škole či jinému odběrateli. Ten se správně má hlásit příslušnému finančnímu úřadu a podávat daňová přiznání. „I v tomto případě je výhodné použít tu cestovní kancelář, která je na finančním úřadě registrovaná, zná dotyčnou administrativu a vyřídí ji za vás," uvádí Eva Mráčková.
Rozhoduje i typ výletu
Jestli se škola vydá na výlet po vlastní ose, nebo si na pomoc přizve cestovní kancelář, záleží samozřejmě také na typu výletu. „V našem případě většinou školy nemají drahé vybavení, které je potřebné pro školní výlet našeho typu, tedy rafty, pádla, vesty, vaky apod., a většinou ani nemají na vodáckou činnost školené instruktory, takže toto nás netrápí. Větší problém je ten, že obdobné školní výlety na vodu pořádají i některá občanská sdružení a půjčovny lodí, které nejsou cestovními kancelářemi. Nemají tak pojištění proti úpadku a tudíž ani koncesi cestovní kanceláře, která je opravňuje k pořádání takovýchto školních výletů, resp. zájezdů. Tím porušují zákon č. 159/1999 Sb. a tvoří nekalou konkurenci. V tomto případě jde o neoprávněné podnikání. Bohužel tuto situaci, o níž se obecně ví, kompetentní orgány dosud účinně neřeší," upozorňuje Zdeněk Wolf z cestovní kanceláře Peřej tours.
 Specifickým a oblíbeným druhem školních zájezdů jsou samozřejmě i zimní výcvikové kurzy |
Miloš Lippert z občanského sdružení Ferien, které provozuje dvě ubytovací zařízení, se na věc dívá z jiného úhlu pohledu. „Pořádat školu v přírodě nebo školní zájezd po České republice za pomoci cestovní kanceláře je pro školy, které už tak škrtí rozpočty akcí, zbytečný náklad navíc. Najít vhodné ubytování a domluvit si podmínky dokáže často škola sama. Navíc ti lepší z ubytovatelů mají v místě leckdy dobré kontakty a dokážou domluvit místní autobus pro výlet během školy v přírodě, levnější vstupy a znají místní atrakce, jako jsou vyjížďky na koních, lanové parky apod. Neoprávněné podnikání to není v případě, že z toho nevzniká organizátorovi osobní zisk, jeho snahou většinou bývá hlavně ušetřit a stáhnout cenu tak, aby žáci mohli jet. Využití cestovní kanceláře má pro školy smysl hlavně, když jde o zájezd do zahraničí nebo když cestovní kancelář společně s kompletním zajištěním zajistí i vychovatele či zdravotníka," míní Miloš Lippert.
Každopádně školy by měly zvážit všechny možné komplikace a předem si zjistit, co by jejich řešení mohlo pro školu znamenat. Někdy bude na místě obrátit se přímo na provozovatele ubytovacího zařízená a autodopravce, jindy na specializovanou cestovní kancelář.
Kam pojedeme?
Organizaci, resp. to, kdo si to celé „vezme na triko", máme vyřešeno. Vyvstává otázka číslo dvě. Kam děti vzít, aby to pro ně mělo nějaký přínos?
I tato oblast cestovního ruchu podléhá určitým trendům. Ponechme stranouklasické školy v přírodě či povinné zimní výcvikové kurzy a zaměřme se na další výlety či zájezdy, které školy pořádají. Z názorů oslovených odborníků lze usuzovat, že se zvyšuje zájem o aktivní pojetí školních výletů se zaměřením na zážitky. „V posledních letech výrazně vzrostl zájem o tzv. interaktivní výlety na úkor klasických poznávacích výletů. Učitelé i rodiče chtějí, aby žáci mohli na výletě něco zažít, něco si vyzkoušet či osahat. Typickým příkladem je opouštění klasických prohlídek hradů a zámků a přesun ke kostýmovaným prohlídkám či nově zbudovaným interaktivním expozicím. Učitelé také častěji volí pro děti zajímavější ‚závěrečný výlet‘ na konci školního roku. Místo původních polodenních návštěv zoologických zahrad či společné návštěvy kina volí například zájezd do Legolandu. Naopak po častých mediálních kauzách polevil zájem o adrenalinové výlety typu rafty, slaňování apod.," říká Petr Pospíšil.
 Na rafty a podobné aktivity nemívají školy školené instruktory, což nahrává specializovaným cestovním kancelářím |
Podle Jakuba Matějky z pražského Muzea Karla Zemana musí navíc dnes být jakákoli instituce, pokud chce obstát v konkurenci, na školní návštěvníky dobře připravena. Jednoznačným trendem je aktivní zapojení návštěvníků. „U nás se mohou proletět na létacím stroji, projít po Měsíci Barona Prášila, mohou ovládat ponorku nebo se spustit do hlubin oceánu v batyskafu. Není rozhodující rozsah, ale intenzita zážitku. Tento trend bude podle mého odhadu pokračovat," říká Jakub Matějka.
„Tradičně je největší zájem o okružní plavby s výkladem, ale z novějších projektů se dostávají do povědomí a jsou stále oblíbenější edukativní plavby centrem města na solární lodi Elektronemo," potvrzuje zájem o nové typy výletů Jan Hamza z Pražské paroplavební společnosti.
Z názorů oslovených odborníků lze usuzovat, že se zvyšuje zájem o aktivní pojetí školních výletů se zaměřením na zážitky. |
|
|
|
V minulosti měly školy větší problém s realizací zájezdů především kvůli menšímu počtu žáků ve třídách. Dvě třídy tak stěží obsadily autobus. Dnes je tomu jinak. Nyní, kdy žáků v nižších ročnících přibývá, nemají tyto třídy již s počty větší problém. Většina pedagogů chápe, že cesta pouze se svojí třídou vyjde žáky dráž, a je tedy potřeba obsadit autobus, a tak výlety objednávají již po dohodě např. s paralelní třídou.
„Školám, které takovouto možnost nemají, navíc nabízíme u nejžádanějších zájezdů možnost spojení s jinou skupinou, které jim zaručí zájezd za nejnižší možnou cenu. I tak počet výjezdů menších skupin stále ubývá. Současně se však již řadu let učitelé brání masovým akcím typu výjezd celé školy, které byly v 90. letech velice časté," uzavírá Petr Pospíšil.
Text: Kamila Ondráčková
Foto: CzechTourism, Thinkstockphotos.com