Satelitní účet cestovního ruchu

V posledním období se v souvislosti s vývojem a ekonomickými přínosycestovního ruchu často hovoří o tzv. satelitním účtu cestovního ruchu,který se stává i středem zájmu ekonomů a řídících pracovníků v oblasticestovního ruchu. Mnohým z nás, kteří se profesně nezabýváme makroekonomickýmianalýzami a vztahy, národním účetnictvím a podobnými disciplinami, termín„satelitní účet“ mnoho neříká, není nám jasné, co obsahuje, o čem nás informuje,k čemu slouží. V tomto článku se pokusíme našim čtenářům ve stručnostiosvětlit, co to satelitní účet je, proč vznikl a k čemu slouží.
 

DEFINICE A VÝZNAM CESTOVNÍHO RUCHU

Co je cestovní ruch, které aktivity zahrnuje nám říká mezinárodně přijatáa uznávaná definice cestovního ruchu. Podle této poněkud složité definicese za cestovní ruch považuje „činnost osob cestujících do míst apobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu ne delší nežjeden ucelený rok, za účelem trávení volného času, podnikání nebo jinýmiúčely, nesouvisejícími s výkonem výdělečné činnosti v navštíveném místě“.
V tomto směru „činnost osob“ je chápána v obecném slova smyslu jakospecifická individuální záležitost cestující osoby (např. koupání, sportování,rybaření, lázeňská léčba, návštěva kulturních zařízení, návštěva veletrhu,obchodní jednání apod.) a nikoliv jako zkrácený výraz pro výrobně ekonomickéčinnosti, tak jak jsou klasifikovány v oborové klasifikaci ekonomickýchčinností (OKEČ) a v rámci této klasifikace statisticky sledovány. Cestovníruch není tedy odvětví v ekonomickém smyslu, tak jako např. průmysl, stavebnictví,zemědělství, nemůže být tedy jako tato odvětví statisticky sledován a hodnocen.
Cestovní ruch se zejména v poslední čtvrtině dvacátého století prosadiljako nejvýraznější společenský, kulturní a ekonomický jev. Na cestovánía aktivitách spojených s cestovním ruchem se každoročně podílí značná částsvětové populace. Cestování lidí za poznáním, rekreací, sportem, kulturou,z náboženských důvodů anebo jen za účelem trávení volného času a rovněžtak z pracovních a obchodních důvodů se stalo neodmyslitelnou součástíživota lidí a současného životního stylu. K rychlému růstu cestování přispělynejen celkové změny ve společenském vývoji, v životní úrovni a ve zvýšenívolného času lidí, ale též rozvoj dopravní infrastruktury, letectví, komunikačníchspojení, rozvoj automobilismu, změny v politickém a ekonomickém vývojia poměrná bezpečnostní stabilita hlavních světových regionů.
Cestování a cestovní ruch jsou aktivity, jejichž souhrn představujejedno z největších světových ekonomických odvětví. Cestovní ruch je největšímtvůrcem pracovních míst, jedním z největších exportních „odvětví“ a významnýstimulátor investičních aktivit. O rozvoji cestovního ruchu svědčí to,že za uplynulých padesát let se počet turistů, kteří překročili hranicesvé domovské země zvýšil z 25 milionů v roce 1950 na cca 700 mil. v roce2000, tj. dvacetosmkrát. To představuje průměrný roční přírůstek téměřo 7 %. V rámci cestovního ruchu jde nejen o cestování v rámci příslušnézemě, resp. regionu (domácí cestovní ruch), ale též o cesty do zahraničí,ať již za poznáním, kulturou, rekreací nebo obchodem (zahraniční cestovníruch). Při rozlišení na zahraničního a domácího návštěvníka nerozhodujevzdálenost (např. cesta Belgičana do Nizozemska je zahraniční cestou, cestaNewyorčana do San Francisca anebo Moskvana do Vladivostoku se z tohotohlediska považuje za domácí cestu), ale skutečnost, zda se uskuteční vrámci „ekonomického území sledované země“. Celosvětový počet účastníkůdomácího cestovního ruchu, tj. domácích návštěvníků – rezidentů – na ekonomickémúzemí sledované země, je samozřejmě mnohonásobně vyšší.
Je zřejmé, že rozvoj cestovního ruchu bude v neztenčené míře pokračovati v současném století s tím, že postupně, v souladu s rozvojem dopravníchmožností a postupující globalizací, se bude zvyšovat podíl nových regionůjako zájmových oblastí cestovního ruchu. Tyto nové destinace, včetně zámořských,se staly silným konkurentem tradičních turisticky významných zemí. Postupující„restrukturalizace“ turistických destinací se v různé míře urychluje –nejen v důsledku zvyšujícího se zájmu lidí o nové cíle turistických cest,ale i díky všeobecné podpoře, kterou nové cílové země rozvoji podmínekpro cestovní ruch věnují. Tento trend se může projevit a také projevujesnižováním podílu tradičních turistických destinací na celosvětovém trhu,i když vzhledem k nárůstu cestování nemusí docházet k snižování absolutníhopočtu turistů. Proto v současné době sílící celosvětové konkurence turistickyvýznamné země přijímají a realizují různé programy podporující rozvoj podmínekpro cestování. Uplatňují se nové moderní formy marketingu a řízení cestovníhoruchu, a to i v rámci menších regionů, podporuje se rozvoj infrastrukturya dalších podmínek pro cestovní ruch, hledají se cesty využití nových lokalita nových forem cestovního ruchu apod.
 

JAK MĚŘIT CESTOVNÍ RUCH A JEHO EFEKTY?

Přes rychlý růst cestovního ruchu a nesporný a neoddiskutovatelný přínospro národní ekonomiky se cestovní ruch v řadě zemí dosud setkává s nedostatečnýmpolitickým i ekonomickým doceněním. Je to způsobeno i tím, že cestovníruch není ekonomicky a statisticky uzavřené odvětví, o němž existujívypovídací ekonomické ukazatele, ale souhrnem různých činností a aktivitlidí, které zasahují a prostupují v různé míře do mnoha ekonomických odvětví.Přitom účastníci cestovního ruchu jsou nejen domácí občané – příslušnícidané země (rezidenti), ale též zahraniční návštěvníci a jimi vyvolaná poptávkaa následná spotřeba rozmanitých služeb a zboží před uskutečněnou cestou,v rámci navštívené destinace i po skončení cesty, které se vztahují k tétocestě. Schématicky lze cestovní ruch a spotřebu v cestovním ruchu rozdělitdo těchto segmentů:
Statistické informace o povaze, vývoji a důsledcích cestovního ruchujsou zatím založené hlavně na statistikách o příjezdech návštěvníků, opočtu přenocování a na informacích pro platební bilanci, jako jsou příjmya výdaje v rámci zahraničního cestovního ruchu, což však zdaleka nevystihujecelou problematiku a ekonomickou váhu cestovního ruchu. V důsledku tétonedostatečné informovanosti nemají vlády a další správní a řídící orgány,podniky a nakonec i občané přesné informace potřebné pro efektivní veřejnoupolitiku a pro efektivní podnikatelskou činnost. Informace o významu cestovníhoruchu, který má v ekonomice je nejen v jednotlivých zemích, ale i celosvětověnedostatečná – chybí údaje o celkovém významu a přínosech cestovního ruchupro národní ekonomiky, pro rozvoj jednotlivých odvětví a regionů.
Měřit komplexní přínosy cestovního ruchu je velice obtížné a v důsledkutoho trpí údaje o jeho přínosech určitým problémem důvěryhodnosti. Protopřes rychlý růst a neoddiskutovatelný význam cestovního ruchu není totovýznamné odvětví v mnoha zemích, zejména rozvojových, politicky i ekonomickydoceněno.
Dosud se ve většině zemí (a také u nás) popis cestovního ruchu soustřeďujena počty příjezdů, jejich charakteristiky (státní příslušnost, počet přenocování,na podmínky, za jakých cestovali a pobývali v destinaci, na účel návštěvy,atd.). Samozřejmě statistická služba sleduje např. ukazatele odvětví pohostinstvía ubytování, jako samostatně definovaného odvětví (OKEČ 55), ukazateledopravy (OKEČ 60 – 63) včetně činnosti cestovních kanceláří, národní bankafinanční ukazatele zahraničního cestovního ruchu (devizové příjmy – devizovévýdaje) apod. To jsou však ukazatele dílčí, které postihují pouze některéstránky ekonomiky ovlivněné cestovním ruchem. V současnosti nároky na komplexníinformace o přínosech cestovního ruchu rostou, ekonomy a řídící orgányzajímá, jaká je role cestovního ruchu v ekonomice, ať už přímá, nebo nepřímánebo prostřednictvím vyvolaných efektů pro tvorbu přidané hodnoty resp.hrubého domácího produktu, pro vytváření pracovních míst a na zaměstnanost,pro podnikatelskou sféru, pro příjmy státu, regionů, obcí, jaký vliv nebodopady má cestovní ruch na investiční činnost, na infrastrukturu, dopravnícesty atd.
Rozsah odvětví ovlivněných cestovním ruchem lze nejlépe posouditpodle tzv. charakteristických produktů cestovního ruchu:

• ubytovací služby (hotelů, ubytoven, prázdninových táborů, kempů a tábořišťapod.),
• stravovací služby a prodej nápojů (restauračních i samoobslužných zařízení,barů apod.),
• služby osobní dopravy (železniční, silniční, letecké, vodní dopravy, taxislužby,lanovek a vleků, apod.),
• pomocné služby v osobní dopravě (letecké navigační aj. služby, staniceautobusů, parkovací, přístavní služby, čerpací stanice pohonných hmot apod.),
• pronájem osobních dopravních prostředků,
• udržovací a opravárenské služby osobních dopravních prostředků,
• cestovní kanceláře a průvodcovské služby, informační kanceláře,
• kulturní služby (musea, galerie, divadla, historické památky, zoologickéa botanické zahrady apod.),
• rekreační a zábavní služby (rekreační sport, lyžařské, golfové aj. areály,plážové služby, tématické a zábavní parky, herny a kasina apod.),
• různé služby pro turisty (prodej jízdenek, cestovní a zdravotní pojištění,lázeňské služby, směnárenské služby, organizace veletrhů a výstav, pasovéa vízové služby, atd.).

Tyto ekonomické aktivity přímo slouží, resp. uspokojují poptávku návštěvníkův cestovním ruchu, a to v různé míře. V odborné terminologii se stalo zvykemnazývat tato ekonomická odvětví „průmysl cestovního ruchu“. K tomu všakpřistupují další ekonomické činnosti, které poptávka cestovního ruchu ovlivňujenepřímo, zprostředkovaně přes „průmysl cestovního ruchu“, jako je např.stavebnictví (výstavba ubytovacích a rekreačních zařízení), prodej a opravymotorových vozidel, prodej pohonných hmot, prodej cestovních aj. potřebatd., ale také např. výroba a dodávky potravin do restauračních zařízení,catering letecké dopravy, výroba a dodávky vybavení pro hotely, službyhotelovému průmyslu (např. prádelny), veřejná správa a bezpečnost atd.Takto široce pojatý rozsah činností ovlivněných poptávkou cestovního ruchuje spolu s „průmyslem cestovního ruchu“ nazýván v terminologii satelitníhoúčtu „ekonomikou cestovního ruchu“.
Úkolem a cílem satelitního účtu je vyčíslit, jaký podíl ekonomickýchpřínosů jednotlivých odvětví (zejména pro tvorbu hrubého domácího produktu,pro zaměstnanost a investiční aktivity) je generován cestovním ruchem.Z předcházejícího výčtu odvětví ovlivněných cestovním ruchem je zřejmé,že je to záležitost složitá a náročná na statistické informace.
 

Z HISTORIE

Rostoucí potřebu identifikace vlivu cestovního ruchu na ekonomiku je možnosledovat řadu let. Mnoho zemí a mezinárodních organizací se zapojilo dovývoje metodiky a technik vhodných pro měření ekonomických a dalších přínosůcestovního ruchu. Již v 80. letech minulého století zahájily různé nadnárodníorganizace výzkumné práce na zavedení mezinárodně srovnatelného a akceptovatelnéhostandardu pro měření ekonomických přínosů cestovního ruchu. Základem prototo měření bylo přijetí a uplatnění jednotného a kompatibilního systémustatistických informací jednotlivými státy ve svých statistických systémech.
Výsledkem analytických prací pracovní skupiny Organizace pro hospodářskouspolupráci a rozvoj (OECD) z 80. let, která se zabývala otázkami měřeníekonomických přínosů cestovního ruchu do národních ekonomik, byly tzv.ekonomickéúčty cestovního ruchu (TEA). Tyto účty byly chápány jako prostředekpro zachycení určitých ekonomických a sociálních aspektů cestovního ruchu.Při vypracování modelů těchto účtů pracovní skupina OECD pro statistikucestovního ruchu zkoumala a do značné míry vyřešila několik obtížných problémů,týkajících se definování a měření některých ukazatelů a jevů cestovníhoruchu. V souladu s pracemi organizovanými Světovou organizací cestovníhoruchu (World Tourism Organization, WTO) byly též zformulovány definice,které zlepšily přesnost definování ukazatelů cestovního ruchu, návštěvníkůa turistických výdajů, a které byly využity při zpracování dokumentu OSNa WTO „Doporučení ke statistice cestovního ruchu“.
Obsahová náplň ekonomického účtu cestovního ruchu spočívala v pětisestavách, které na principu strukturálního bilancování charakterizovalyzákladní ekonomické vztahy odvětví cestovního ruchu (produkci i poptávkupo turistických službách a komoditách, přidanou hodnotu, přírůstek kapitálui zaměstnanost).
Tyto základní metodické rámce se staly podkladem pro integrovanějšía celistvější soustavu dat o cestovním ruchu, pro tzv. satelitní účetcestovního ruchu (TSA – Tourism Satellite Account). Ve spolupráci WTO,statistické divize OSN a OECD byly v tomto směru formulovány první návrhya doporučení, které byly potvrzeny na mezinárodní konferenci o cestovnímruchu, organizované WTO a vládou Kanady v Ottawě v červnu 1991. Konferencepo projednání těchto prací přijala rezoluci, která definovala potřebu jednotnéstatistiky cestovního ruchu pro ekonomické analýzy, průzkum trhu, měřeníjeho postavení v ekonomice i prognózy vývoje. WTO za tím účelem vytvořilaŘídící výbor, který pomohl dopracovat programy uplatnění přijaté rezolucek zlepšení statistiky cestovního ruchu a koordinoval v tomto směru spoluprácis dalšími mezinárodními i národními institucemi. Na podkladě zprávy WTOo přijatých programech uspořádala Statistická komise při OSN k této problematicesvé 27. zasedání v roce 1993.
Na tomto zasedání bylo oficiálně přijato Doporučení k statistice cestovníhoruchu (Recommendations on Tourism Statistics, RTS) a Standardní mezinárodníklasifikace činností cestovního ruchu (Standard International Classificationof Tourism Activities, SICTA). Přijatý dokument také formuloval další cílea postupy v tomto směru ve spolupráci s dalšími organizacemi, zejména sOECD a Světovou radou cestování a turistiky (World Travel & TourismCouncil, WTTC). Výsledkem úsilí a spolupráce těchto nadnárodních organizacíbylo zpracování metodického nástroje k měření ekonomických a sociálněekonomickýchpřínosů cestovního ruchu, nazvaného satelitní účet cestovního ruchu.
K sjednocení metodiky vypracování satelitních účtů WTO předložila včervenci 1995 svůj vlastní návrh, který do značné míry čerpal z práce StatisticsCanada a z ekonomických účtů cestovního ruchu používaných organizací OECD.Další návrhy a upřesnění byly předkládány v létech 1996 a 1997. OECD přiuplatňování návrhu satelitního účetního systému pro cestovní ruch odvozujehlavní agregátní data ze Systému národních účtů OSN (SNA). Komise doporučilazavádění satelitního účetního systému jednotlivým zemím s tím, že zpracovanýpostup OECD může poskytnout užitečné a praktické východisko. V září 1999,po Světové konferenci o měření ekonomického dopadu cestovního ruchu, kteroupořádala WTO, byla vytvořena pracovní skupina WTO-OECD-EUROSTAT, jejížúkolem bylo zavedení společného koncepčního rámce pro rozvoj metodiky satelitníhoúčtu cestovního ruchu v souladu se závěry Světové konference v Nice.
Práce odvedená těmito třemi sekretariáty vyústila v dohodu o základníchzměnách, které byly prezentovány v dokumentu předloženém v prosinci 1999Světovou organizací cestovního ruchu (WTO) k posouzení. WTO, OECD a EUROSTATpředložily dokument s dodatky k projednání Statistické komisi OSN 23. února2000. Mezinárodní standardy, které jsou obsaženy v satelitním účtu cestovníhoruchu byly schváleny Komisí pro statistiku OSN dne 1. března 2000. Jednánío satelitním účtu, které se konalo v New Yorku, se zúčastnili delegátizhruba 100 zemí. Po prezentaci zástupců WTO, OECD a EUROSTATu byl dokumentbez dlouhých diskusí schválen. Cestovní ruch se tak stal prvním odvětvím,které má mezinárodní standardy pro měření ekonomických přínosů, schválenéKomisí pro statistiku OSN. Schválením satelitního účtu, na jehož vznikua formulaci jeho standardů se kromě WTO, OECD, EUROSTATu, WTTC podílelařada dalších mezinárodních organizací, např. Mezinárodní organizace práce(ILO), Mezinárodní asociace hotelů a restaurací (IHRA) a další, byla dovršenadlouhodobá výzkumná a experimentální činnost, která trvala 17 let.
 

SATELITNÍ ÚČET CESTOVNÍHO RUCHU

Satelitní účet cestovního ruchu podle schválené metodiky tvoří soustavačtrnácti vzájemně provázaných sestav (tabulek), z nich každá vyjadřujejiný aspekt cestovního ruchu. Tato soustava tabulek (matic) komplexně propojujepoptávku po službách a komoditách cestovního ruchu s nabídkou těchto služeba komodit jednotlivými ekonomickými odvětvími a umožňuje tak odvodit přidanouhodnotu v jednotlivých odvětvích, vyvolanou cestovním ruchem. Tyto vlivypoptávky, produkce a přidané hodnoty cestovního ruchu jsou doplněny o rozměryzaměstnanosti. Tabulky obsahují také údaje o nefinančních kapitálovýchinvesticích (a základním jmění), protože jde o důležitý vztah mezi poptávkoucestovního ruchu a investicemi do základních prostředků v charakteristickýchodvětvích cestovního ruchu.
Účel a smysl satelitního účtu cestovního ruchu lze stručně naznačittakto:

• poskytuje údaje o cestovním ruchu, které se striktně opírají o systém národníhoúčetnictví a jsou slučitelné s doporučeními WTO a Statistické komise OSNk statistice cestovního ruchu a které tak umožňují vzájemné porovnání sjinými odvětvími ekonomiky i mezi jednotlivými zeměmi;
• umožňuje analyzovat cestovní ruch z ekonomického hlediska, umožňuje hlubšípohled na význam cestovního ruchu a jeho sociálně ekonomické funkce a najeho přínosy pro ekonomiku;
• poskytuje sestavu porovnatelných mezinárodních účtů, které fungují v rámcinárodních účetních principů a umožňuje tak stanovit přidanou hodnotu cestovníhoruchu v rámci jednotně definovaného koherentního systému;
• poskytuje informace o zaměstnanosti v jednotlivých turistických odvětvích,indikuje produktivní funkce turistických odvětví a jejich vzájemnou provázanosts ekonomikou;
• poskytuje údaje o rozsahu kapitálových investic do odvětví cestovního ruchu,o základním jmění a kapitálové základně a nástroje pro analýzu jejich vazebna turistickou nabídku;
• nabízí vhodný referenční rámec pro tvorbu analytických modelů při změnáchve vstupech nabídky i poptávky v turistických odvětvích.

Satelitní účty jsou formovány tak, aby poskytovaly rámce pro analýzy ekonomickýchdopadů cestovního ruchu a sloužily tak příslušným vládním a regionálnímorgánům pro tvorbu a realizaci ekonomické politiky a koncepcí rozvoje odvětví.První satelitní účet cestovního ruchu byl publikován Kanadským statistickýmúřadem v roce 1994.
Metodika satelitního účtu cestovního ruchu je odvozena od metodikynárodních účtů (standardizovaná metodika doporučená OSN – SNA93). V rámcisystému národních účtů jsou ekonomické toky zboží a služeb cestovního ruchuobsaženy, protože cestovní ruch má své ekonomické dimenze. Veškeré komoditynakupované návštěvníky (zboží i služby) a produkované dodavateli – poskytovatelitěchto komodit – jsou součástí struktury základních účtů příslušných ekonomickýchodvětví (podle OKEČ), jakož i investice vyvolané cestovním ruchem. Nejsouvšak dostatečně zřetelné a v rámci národních účtů a odděleně sledované,protože „cestovní ruch“, jak již bylo uvedeno, není klasifikován jako samostatnáekonomická aktivita, jako ekonomické odvětví. Všechny komodity, které jsouprodukovány a spotřebovány při uspokojování poptávky v cestovním ruchu,jsou zahrnuty v účtech produkce, resp. tvorby důchodů odvětví, které tytokomodity produkují a v účtech rozdělení a užití těchto odvětví, resp. institucionálníchsektorů (tj. domácností, nefinančních podniků, finančních institucí, vládníchinstitucí a neziskových organizací sloužících domácnostem). Určité oblastijsou identifikovány nedostatečně nebo jsou v některých případech zcelaignorovány. Do skupiny s nedostačující identifikací ekonomických efektůpatří kromě cestovního ruchu např. zdravotnictví, doprava, ignorovány jsouhlediska zaměstnanosti nebo neplacené práce.
Právě pro překonání tohoto problému byly navrženy satelitní účty, kterésvou koncepci a data čerpají z národních účtů, avšak jsou formulovány akonstruovány tak, aby specifikovaly konkrétní ekonomické aspekty činností,které jsou v souboru národních účtů identifikovány neadekvátně a nedostatečně.Např. metodika národního účetnictví nám poskytuje např. údaje o produkci,mezispotřebě a přidané hodnotě odvětví pohostinství a ubytování (OKEČ 55),to však samo o sobě není pouze aktivitou cestovního ruchu, i když poptávkacestovního ruchu představuje v tomto odvětví výraznou část činnosti. Vrámci satelitního účtu je od každého statisticky definovaného a v rámcinárodního účetnictví sledovaného odvětví vyčleněna příslušná část ekonomickéaktivity, která je generována poptávkou cestovního ruchu. Ve svém souhrnupak satelitní účet je schopen poskytnout ucelený přehled o makroekonomickýchagregátech cestovního ruchu.
Satelitní účty jsou již ze své podstaty navrženy tak, aby byly flexibilní– neexistují žádná rigidní a bez rozmyslu uplatňovaná pravidla, než to,že je potřeba, aby byly použitelné a sloužily jako základ v národních účetníchprincipech. V souladu s tím Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj(OECD) usilovala při zpracování návrhu metodiky satelitního účtu cestovníhoruchu o zajištění maximální pružnosti tak, aby tento účet nabízel pokudmožno co nejvíce dimenzí tak nesnadno kvantitativně identifikovatelné činnosti,jako je cestovní ruch. Současně s tím poskytuje satelitní účet cestovníhoruchu rámec pro analýzu otázek spojených s ekonomikou cestovního ruchua rovněž tak pro vytváření modelů a analýz vývoje cestovního ruchu a proměření jeho produktivity.
Významným rysem satelitního účtu cestovního ruchu je to, že umožňujerozlišování mezi pozorovanou reálnou skutečností a přisuzovanými nebo „modelovanými“výsledky. Například přidaná hodnota cestovního ruchu není ve většině případůidentifikovatelná stejným způsobem jako přidaná hodnota nějakého „standardního“odvětví, protože přidaná hodnota cestovního ruchu je odvozena za určitýchpředpokladů (zejména podíl aktivit cestovního ruchu na výkonu příslušnéhoodvětví), zatímco přidaná hodnota „standardního“ odvětví je založena napřímém měření vstupů a výstupů.
Zpracování satelitního účtu cestovního ruchu je záležitostí náročnoua složitou. Složitost a problematičnost kompilace satelitního účtu dokazujenapř. Standardní mezinárodní klasifikace turistických činností (SICTA),v které jsou identifikovány ekonomické činnosti související s cestovnímruchem až do pátého třídícího znaku, avšak publikované informace ze soustavynárodních účtů u produkčních tabulek obsahují pouze dvoumístné členění,resp. třímístné členění bez vazby mezi odvětvími, sektory a subsektory.Klasifikace činností cestovního ruchu, resp. jejich vymezení je velmi podrobnéa v obecné rovině vyčerpávající, avšak problém je v tom, že neexistujíekonomické informace v této podrobné struktuře.
Dalším problémem je to, že v rámci ekonomických činností klasifikovanýchv SICTA (vedle skutečnosti, že souhrnné údaje v třídění do pátého místaklasifikace nejsou k dispozici) je u jednotlivých činností podíl cestovníhoruchu různý – od nízkého až po vysoký, přičemž výše tohoto podílu nenírovněž statisticky sledovatelná (jde např. o stanovení podílu cestovníhoruchu na výkonech restauračních zařízení, tj. jak velký podíl služeb připadána turisty a jak velký podíl na normální strávníky, nebo o podíl přepravyturistů a podíl přepravy osob do zaměstnání a dalších „běžných“ cestujícíchna výkonech autobusové přepravy, anebo pokud jde o zaměstnanost, např.jak velký podíl zaměstnanců železnice zabezpečuje služby pro cestovní rucha jak velký podíl připadá na ostatní činnosti, včetně zajištění nákladnídopravy atd.). Při určování podílu cestovního ruchu v jednotlivých činnostechmusí být v řadě případů využito speciálních šetření, statistických propočtů,dokumentací a průzkumů různých organizací a orgánů, pomocných metod a odhadů.
Z uvedených důvodu vyplývá, že kompilaci satelitního účtu cestovníhoruchu by měl zabezpečovat, resp. koordinovat příslušný statistický orgán,který disponuje, resp. má přístup k potřebným statistickým informacím ataké svou expertní a teoretickou kapacitou (např. v metodice národníhoúčetnictví) je schopen zajistit odbornou stránku prací. (K sestavení satelitníhoúčtu cestovního ruchu přistoupili i ve Slovenské republice. Nositelem tohotoúkolu je Statistický úřad Slovenské republiky, Ministerstvo hospodářstvía další orgány spolupracují).
Zpracování satelitního účtu cestovního ruchu není akcí jednorázovou.Zkušenosti z jiných zemí, které přistoupily k sestavení satelitního účtudokládají, že se k pracím přistupuje postupně od zpracování jednodušších– základních vztahů k podrobnějšímu a systematičtějšímu naplňování a rozšiřovánío další oblasti. Této praxi je přizpůsobena i metodika satelitního účtu.Metodické doporučení OECD má tu významnou vlastnost, že jde o systém flexibilní,který lze uplatňovat a aplikovat po částech a postupně. Mnoho zemí, kterésatelitní účet experimentálně ověřují a zavádějí, také touto cestou postupuje.Na druhé straně ze zpracovaného satelitního účtu lze odvodit a definovatekonometrické modely, které lze využít pro propočty předpokládaných i reálnýchpřínosů cestovního ruchu na podkladě změn základních ekonomických parametrů.
 

NĚKTERÉ MAKROEKONOMICKÉ POJMY UŽITÉ V NÁRODNÍM ÚČETNICTVÍ

Metodika satelitního účtu cestovního ruchu je odvozena od metodiky národníchúčtů a jeho zpracování úzce navazuje, resp. je součástí celkového systémunárodního účetnictví. Proto i v soustavě satelitního účtu jsou využíványmakroekonomické pojmy, ukazatele a vztahy obdobné národním účtům.
Národní účty jsou soustavou mezinárodně standardizovaných mezinárodníchekonomických agregátů. Jejich smyslem a cílem je stanovit (spočítat) velikosthrubého (čistého) národního produktu a dalších makroekonomických ukazatelů,identifikovat jejich tvorbu (též i užití) podle jednotlivých odvětví asektorů pomocí a formou soustavy bilančních účtů produkce, účtů rozdělenía užití důchodů, kapitálových účtů (účtů akumulace) a rozvahových účtů.Při jejich sestavování se využívají alternativní přístupy – způsoby měření,a to důchodový, výdajový a produktový, které umožňují popsat různé makroekonomickéagregáty z různých pohledů a přístupů.
Základními zdroji dat pro národní účty a pro tabulky vstupů-výstupů(input-output tabulky) jsou údaje z účetních výkazů, vládních a veřejnýchinstitucí, různých šetření atd. Podstatným prvkem měření ekonomické aktivityjednotlivých odvětví jsou input-output tabulky (v podstatě bilance meziodvětvovýchvztahů), nabídkové a spotřební tabulky.
Základní makroekonomické agregáty v soustavě národních účtů jsou:
Produkce (hrubý obrat zboží a služeb) představuje hodnotutržního a netržního zboží a služeb, které jsou výsledkem výrobní činnostirezidentských (domácích) jednotek v daném období. Jsou to zejména

• tržní produkce (tržby za zboží a služby vlastní výroby),
• dále obchodní rozpětí – marže a změna stavu zásob,
• bankovní služby (rozdíl mezi přijatými a placenými úroky, tzv. „službyfinančního zprostředkování nepřímo měřené“ – FISIM – „Financial IntermediationServices Indirectly Measured“),
• produkce pro vlastní užití (aktivace výrobků a služeb, zemědělská produkcedomácností pro vlastní použití a hodnota nájemného domácností bydlícíchve vlastních domech a bytech, vč. hodnoty užití „druhých domovů“) a
• produkce netržních služeb (v podstatě čistá hodnota služeb vládních institucía neziskových organizací sloužících domácnostem).

Mezispotřeba je hodnota zboží a služeb spotřebovaných v příslušnémobdobí rezidentskými výrobci zboží a služeb v procesu výroby jiného zbožía služeb.
Domácí produkt čistý nebo hrubý v kupních cenách odpovídácelkové produkci v kupních cenách po odpočtu jejich mezispotřeby a připočtenídovozních daní, tj. součtu přidané hodnoty jednotlivých sektorů a dovozníchdaní. Je rovněž součtem konečné spotřeby, hrubé tvorby kapitálu (investica zásob) a salda zahraničního obchodu (tzv. spotřební metoda). Hrubý domácíprodukt (agregát velmi důležitý pro výzkum cestovního ruchu) v tržníchcenách představuje konečný výsledek výrobní činnosti rezidentských výrobníchjednotek. Rozdíl mezi hrubým a čistým pojetí domácího produktu tvoří spotřebafixního kapitálu (tj. amortizace – odpisy hmotného a nehmotného majetku).
K stanovení výše hrubého domácího produktu (HDP) existují tedy třipřístupy:

• Výrobní metoda: HDP je roven celkovému výstupu produkčních odvětvípo odpočtu celkové mezispotřeby a po připočtení daní snížených o dotacena výrobky nezahrnuté v hodnotě výstupu.
• Výdajová (spotřební) metoda: HDP je roven výdajům na konečnou spotřebu(domácnosti, veřejný sektor plus neziskové instituce sloužící domácnostem),po připočtení hrubé tvorby kapitálu a připočtení (odpočtu) salda zahraničníhoobchodu se zbožím a službami (plus export mínus import).
• Příjmová metoda: HDP je roven hodnotě náhrad zaměstnancům (v hotovostii naturální, vč. příspěvků placených zaměstnavateli), příspěvků na sociálnía zdravotní pojištění, dále hodnotě důchodů – příjmů individuálních podnikatelů,hrubých zisků obchodních společností, renty, příjmů ze zahraničí.

Hrubý domácí produkt je všeobecně užíván z různých důvodů. Depreciace fixníchaktiv (odpisy – amortizace – spotřeba fixního kapitálu), jak je užita vpodnikovém účetnictví, není v jednotlivých zemích stanovena podle jednotnémetodiky, neodpovídá tedy obecně požadavkům systému národního účetnictví.Kalkulace spotřeby fixního kapitálu vyžaduje odhady aktuální hodnoty fixníchaktiv, upotřebitelnost různých typů aktiv, vzorce – sazby výpočtu odpisůatd. Ne všechny země provádějí takové kalkulace a když ano, tak se můžeodlišovat metodika. V důsledku toho je hrubý domácí produkt dostupnějšía obecně je považován za srovnatelnější ukazatel mezi jednotlivými zeměminež čistý národní produkt (důchod), tj. HDP po odpočtu odpisů. HDP je protov mezinárodních srovnáních široce využíván, i když na koncepčním základě,který je méně relevantní než čistý domácí produkt.
Dovoz a vývoz zboží a služeb vychází z údajů obchodníbilance a bilance služeb. Jejich součástí je i hodnota spotřeby českýchobčanů v cizině a spotřeba cizinců v ČR (odhaduje se především podle výšenákupu/prodeje valut).
Institucionální jednotky jsou ekonomické subjekty, kterévlastní aktiva a pasiva na svůj účet a jsou nositeli rozhodování ve všechaspektech hospodářského života. Existuje pět odlišných typů institucionálníchjednotek zahrnujících

• nefinanční podniky,
• finanční korporace (instituce),
• vládní instituce (veřejná správa),
• domácnosti (včetně živností nezapsaných v obchodním rejstříku) a – neziskovéinstituce sloužící domácnostem (NISD).

Národní hospodářství jako celek je definováno v podmínkáchinstitucionálních jednotek a je tvořeno rezidenty, to jsou ti, kteří jsouekonomicky zainteresováni jeden a více roků na daném ekonomickém území(příslušné zemi). Veškeré ostatní institucionální jednotky jsou považoványza zahraniční.
Podniky (závody), které mají stejné základní aktivity se sdružují doprůmyslových odvětví podle, členěných podle oborové klasifikace ekonomickýchčinností – OKEČ (odvozeno od mezinárodní klasifikace International StandardClassification of All Economic Activities – ISIC).
Zboží a služby též označované jako produkty (výrobky), jsou výsledkemvýroby. Jsou směňovány a používány pro různé účely jako vstupy do výrobyjiného zboží a jiných služeb, ke konečné spotřebě nebo jako investice.Za účelem podrobnějšího zkoumání transakcí zboží a služeb se využívá vsystému národního účetnictví Standardní klasifikace produktů – SKP (CentralProduct Classification – CPC).
V národních účtech jsou podstatným prvkem měření ekonomické aktivityjednotlivých odvětví input–output tabulky a nabídkové a spotřební tabulky.Těmito tabulkami se měří domácí produkce, dovozy a využití nabídky.
 

ZÁKLADNÍ DEFINICE A METODICKÉ RÁMCE

Jednotné chápání a uplatňování statistických pojmů je základní podmínkoupro věrohodnost statistiky cestovního ruchu. Přestože základní definicepro zahraniční cestovní ruch byly schváleny Statistickou komisí OSN jižv roce 1968, tempo vývoje a změny charakteru cestovního ruchu ve světěv posledních třiceti létech vyvolaly potřebu úprav statistiky cestovníhoruchu tak, aby odpovídala tomuto prudkému vývoji a vyhovovala potřebámstátních orgánů, zájmových skupin, průmyslových asociací, místních a regionálníchorgánů apod.
Významným mezníkem v tomto směru byla již zmíněná Mezinárodní konferenceo cestování a cestovním ruchu v roce 1991 a na ni navazující závěry a přijatáopatření. Konference přijala soubor rezolucí, které definovaly statisticképotřeby odvětví cestovního ruchu pro účely analýz, výzkumu trhu, měřenívýkonnosti cestovního ruchu a prognóz cestovního ruchu. Jednotná koncepcestatistických informací byla tak potvrzena jako základ pro měření a mezinárodnísrovnání ekonomických efektů cestovního ruchu. Závěry Ottawské konferencespolu s programem realizace těchto závěrů byly v roce 1993 přijaty Statistickoukomisí OSN na jejím 27. zasedání jako Doporučení k statistice cestovníhoruchu.
Kromě definice a vymezení jednotlivých ukazatelů cestovního ruchu obsahujeDoporučení rovněž klasifikaci turistické poptávky (včetně klasifikaceturistických ubytovacích kapacit) a klasifikaci turistické nabídkya zejména Standardní mezinárodní klasifikaci turistických činností –SMKTČ (Standard International Classification of Tourism Activities– SICTA) včetně vysvětlivek a obecného vymezení podílu cestovním ruchuv jednotlivých činnostech.
Satelitní účet cestovního ruchu je založen na zkoumání „poptávkovéstrany“ ekonomických činností, tj. ekonomických aktivit návštěvníkůa zařízení cestovního ruchu, protože nabídka zboží a služeb cestovníhoruchu není homogenní a sledovatelná jako u běžného ekonomického odvětví(jako je např. zemědělství, elektrotechnický průmysl, hutní průmysl apod.).Nabídka zboží a služeb pro poptávku cestovního ruchu je soubor produktůdlouhodobého užití či jednorázové spotřeby, a to jak pro spotřebu, taki pro investice a služeb (činností) počínaje leteckou dopravou, ubytováním,stravováním v pohostinských zařízeních, kulturními, sportovními a rekreačnímislužbami, příjezdovou a pasovou službou, po půjčování a výrobu rekreačníchvozidel a automobilů, výrobu letadel, rozvoj letovisek, rekreačních a pobytovýchmíst.
Turistickou poptávku je možno definovat jako „výdaje vynaloženénávštěvníkem nebo jménem návštěvníka před cestou, během ní a po ní, přičemžtyto výdaje se vztahují k této cestě a tato cesta je podniknuta mimo obvykléprostředí návštěvníka“.
Souhrnně lze uvést, že turistická poptávka zahrnuje výdaje vynaloženénávštěvníkem nebo jménem návštěvníka mimo jeho „obvyklé prostředí“ (avšaks vyloučením určitých kategorií, jako jsou například diplomaté, migrantní/kočujícíosoby, osoby, které cestují za zaměstnáním apod.) před cestou, během nía po ní, přičemž tyto výdaje se vztahují k této cestě.
Poptávka vytvářená cestovním ruchem se týká velmi různorodého zbožía služeb, přičemž nejdůležitější roli hraje doprava, ubytování a stravovacíslužby. Některé z těchto služeb, jako je používání „druhých domovů“ (chaty,chalupy, prázdninové domy) nebo doprava vlastními motorovými vozidly mohoubýt a jsou v mnoha případech produkovány „ve vlastní režii“, nejsou předmětemnákupu. Výdaje s tím spojené však jsou v rámci národního účetnictví, resp.satelitního účtu imputovány do celkové spotřeby cestovního ruchu.
Z turistické poptávky jsou vyloučeny nákupy investičního charakteruprovedené během obchodní cesty (přestože nákup investičního zařízení mohlpřípadně být účelem takovéto cesty) a jakékoliv pendlerské obchody, neboťpředstavují pořizování hmotných statků, které si cestující přiveze zpětdo své země. Důvodem vyloučení je to, že poptávka je míněna výdaje na zbožía služby, které jsou vynaloženy na uspokojení potřeb nebo přání návštěvníkaběhem jeho cesty. Například tedy doprava, ubytování, stravovací službynebo jiné podobné výdaje. Tomuto kritériu však nákupy investičního charakterunevyhovují. (Poznámka: Od roku 1994 jsou však v ČR v platební bilancipro cestovní ruch v souladu s metodickými pokyny MMF zahrnovány i individuálnídovozy spotřebního zboží, mezi kterými tvoří významnou položku i dovozyojetých automobilů uskutečněné občany).
Vyloučeno je také přeshraniční nakupování prováděné pravidelným způsobem,neboť k němu nedochází mimo obvyklé prostředí. (Avšak příležitostné cestyprováděné za účelem přeshraničních nákupů je potřeba zahrnout).
Základní struktura satelitního účtu pro cestovní ruch je založená naobecné rovnováze mezi poptávkou po zboží a službách vytvářenou cestovnímruchem a jejich nabídkou. Cílem satelitního účtu je podrobná analýza všechaspektů poptávky v ekonomice, které by mohly mít návaznost na cestovníruch. Satelitní účet má sledovat provázanost poptávky po zboží a službáchcestovního ruchu s nabídkou takového zboží a služeb a popsat, jak tatonabídka zapadá do ostatních ekonomických činností.
Zavedení a uplatnění „poptávkové koncepce“ satelitního účtu cestovníhoruchu vyžaduje identifikovat a definovat dvě základní oblasti – „spotřebucestovního ruchu“ a „poptávku cestovního ruchu“, které umožňují rozlišitmezi technickým dopadem „průmyslu cestovního ruchu“ a širším dopadem „ekonomiecestovního ruchu“.

Pokračování příště

Táboritská 23, 130 87 Praha 3
Tel./fax: 02/6709 2285
e-mail:magcon@mbox.vol.cz

www.magconsulting.cz