Ještě čtyři měsíce máte šanci vypravit se do Šanghaje na EXPO 2010. Případně tam poslat své klienty či obchodní partnery. Zvažujete, zda má cesta smysl? Stojí Světová výstava za návštěvu? Odpovědi na tyto otázky vám možná pomohou najít následující řádky.
Světové výstavy přitahují pozornost lidstva již 160 let. Pořadatelé se vždy snaží, aby EXPO bylo něčím unikátní a nezapomenutelné. Nejinak je tomu i v případě EXPO 2010, které se koná v nejlidnatějším čínském městě pod ústředním mottem Lepší město, lepší život. Výstava je umístěna v dynamicky se rozvíjející části Pudong na obou březích řeky Huangpo, mezi nimiž návštěvníky vozí trajekty i speciálně pro účely EXPO postavená nová (v pořadí již 13.) linka metra. Na ploše přes 5 km2 se prezentuje přibližně 250 zemí, z toho asi pět desítek ve vlastních pavilonech. Některé berou dech, jiné jsou konzervativnější. Společné však mají jedno – přitahují náležitý zájem návštěvníků. V polovině června přivítali organizátoři již desetimiliontého návštěvníka, do konce října by pak podle očekávání mělo výstavu zhlédnout asi sedmdesát milionů lidí. Převážně Číňanů, ti tvoří odhadem přes devadesát procent příchozích.
 Čínský pavilon budí pozornost i vášně. Podle kritiků odkazuje spíše na japonskou architekturu |
Pakliže návštěvnost výstavy odpovídá předpokladům, museli organizátoři nutně počítat s frontami. Ty jsou totiž průvodním jevem EXPO 2010. Stojí se na vstupenky i u jednotlivých pavilonů. Na rozdíl od tlačenic v šanghajském metru je však hlavním rysem front na výstavě klid a spořádanost. Lidé trpělivě stojí či posedávají (mnozí Číňané vyrážejí na EXPO vyzbrojeni skládacími židličkami a svačinami), v lepším případě se „tučňáčí“ chůzí kolébavě posunují k expozicím. S frontami je zkrátka třeba počítat. Rozhodně nemá smysl vyhradit si na návštěvu výstavy toliko jeden den – v takovém případě člověk zvládne navštívit jen zlomek expozic. Například u japonského či britského pavilonu se délka čekání pohybuje běžně kolem čtyř hodin. K návštěvě pavilonů je možné (a účelné) se předem registrovat. Návštěvníci se ale vesměs shodují, že „kdo si počká, ten se dočká“.
Co na to Češi?
Většinu Čechů pochopitelně zajímá, čím se v Šanghaji prezentuje jejich domovina a zda se neztrácí v zahraniční konkurenci. Navštívíte-li českou expozici (o rozloze 2 000 m2) jako první, můžete odcházet s pocitem, že se toho lidé o České republice příliš nedozvědí. Mohou si pro štěstí sáhnout na originály plaket na soše Jana Nepomuckého z Karlova mostu (Číňané symboly pro štěstí milují), vyfotit se v české hokejové výstroji či se v kokpitu sportovního letadla virtuálně proletět nad českou krajinou. mi produkty.
 Plášť českého pavilonu zdobí mapa centra Prahy vyvedená z hokejových puků |
V tzv. kubusech nad hlavami návštěvníků se Česká republika prezentuje prostřednictvím svého porcelánu, hudby nebo třeba vědy (nanovlákna, léky proti HIV aj.). Děti i dospělí rádi na chvíli usednou do části expozice, aby zhlédli ukázky našich animovaných filmů. Asi největším lákadlem je skleněný box LacrimAu ve střední části pavilonu, kterému vévodí zlatá kapka. Dovnitř je vpuštěn každý pětistý návštěvník, který během asi čtvrthodinové „seance“, při níž pozoruje zlatou kapku a senzory umístěné na hlavě snímají jeho biorytmy, na základě kterých pak speciální zařízení smíchá všeliké ingredience do jedinečného parfému, který si host odnese. V pavilonu, který je zvenčí ozdoben tisíci hokejových puků, funguje také česká restaurace i obchod s tuzemskými produkty.
Tip redakcePokud byste na výstavě marně řešili dilema, kterou národní expozici navštívit a kterou si odpustit, případně dáváte přednost spíše tematicky laděným expozicím, můžete volit i z prezentací několika desítek světových institucí včetně OSN. Tipem šéfredaktora COT business je ale jednoznačně rozlehlý Tematický pavilon, který do písmene naplňuje ústřední motto výstavy. V jeho útrobách na návštěvníky čekají skvěle zpracované multimediální expozice zaměřené na ekologii a urbanismus. Nenásilnou, ba přímo atraktivní formou se lidé seznámí s hlavními ekologickými problémy světa, s kvalitou života v různých částech světa apod. Pokud by na některý z pavilonů patřila nálepka „Nenechte si ujít“, pak je to právě Tematický pavilon. Za návštěvu rozhodně stojí i technologické expozice v horní části výstaviště, které berou dech laikům i odborníkům. Dávají tušit, že čínský výzkum a vývoj (zejména kosmický a letecký) zdaleka neřekl poslední slovo… |
Pocit, že snad česká prezentace zaostává za ostatními, se však rychle rozplyne. Stačí se zeptat některého z čínských návštěvníků, kteří jsou zhruba dvěma desítkami exponátů opravdu nadšeni. Expozice má dokonce takový úspěch, že už měsíc po zahájení výstavy byla zahájena jednání s několika zájemci o odkoupení celého pavilonu po skončení výstavy. Spokojenost panuje také s počtem a průběhem obchodních jednání, která v expozici průběžně vedou zástupci vybraných tuzemských firem.
Druhou možností je zavítat do jiných pavilonů. Například hned v sousedním, slovenském, se onoho komplexu člověk velmi rychle zbaví. Čínští návštěvníci tam největší zájem jeví o razítka do návštěvnických knížek (honba za „štemply“ ale probíhá ve všech pavilonech) a o fotografování se v kostýmech z několika pro Slovensko důležitých historických etap. Dokument o zemi, který běží nad jejich hlavami, zhlédne jen málokdo.
 „Chlupatý“ pavilon Velké Británie budí zaslouženou pozornost |
 Gömböc, ústřední a vlastně jediný exponát maďarského pavilonu. První známý homogenní trojrozměrný objekt s jedním stálým a jedním nestabilním rovnovážným bodem |
Stejně tak minimum návštěvníků zamíří k dotykovým displejům, kde je možné získat informace o zemi či o působení slovenského architekta Ladislava Hudece v Číně. Na druhou stranu je však třeba chápat, že EXPO není veletrhem cestovního ruchu a jeho primárním cílem není prezentace turistických destinací. Historicky šlo vždy v první řadě o představení průmyslu a kultury jednotlivých zemí.
 Odpočinek ve stínu pavilonu protinožců |
 Dánský pavilon v obležení dychtivých návštěvníků |
Do jisté míry povinností je návštěva monstrózního čínského pavilonu. Fronta k němu je sice dlouhá, ale rychlá. Uvnitř návštěvníky čekají především expozice jednotlivých čínských provincií. Zajímavé, ale nikoli výjimečné. Pozornému návštěvníku neujde pár paralel či kontrapunktů k české expozici. Zatímco v českém pavilonu oči návštěvníků lačně hltají projekci Müllerova Krtka, v pekingské expozici záběry na krátké sukýnky pochodujících příslušnic Čínské lidové osvobozenecké armády. U „nás“ se vyfotí v hokejovém dresu, v čínském pavilonu s pochodní z nedávné olympiády. A tak dále a tak dále. Co se týká kreativity a hravosti však česká expozice jednoznačně vede. Podobných momentů je možné najít víc i v ostatních pavilonech. Jeden příklad za všechny – Češi přivezli do Šanghaje sochu Jana Nepomuckého, Dánové svoji Malou mořskou vílu z Kodaně.
 Je velikost ruské expozice symbolem zlepšujících se vztahů s Čínou? |
Na volných prostranstvích mezi pavilony se od rána do večera odehrává bohatý doprovodný program. Návštěvníci se jeho prostřednictvím mohou seznámit s kulturou jednotlivých zemí a navíc si také odpočinout od pobíhání po velkoryse pojatém areálu. Organizátorům nelze upřít snahu o naprostou dokonalost akce. Vynikající je doprava na výstaviště i v jeho areálu (návštěvníci mohou využít například kyvadlové dopravy elektromobily), perfektní je orientační systém. Téměř na každém kroku lze potkat pořadatele připraveného fundovaně poradit. Pochvalu zaslouží i gastronomické zázemí – hlady a žízní návštěvníci rozhodně netrpí, restaurace jsou přitom jedním z mála míst, kde se netvoří fronty. S ohledem na horké šanghajské klima je pamatováno i na osvěžení návštěvníků, k dispozici jsou pítka i velké rozprašovače pro osvěžení.
 V Šanghaji nepřistálo UFO, to jen uzdu fantazii popustili tvůrci kulturního centra |
Doporučení k návštěvě konkrétních národních pavilonů jsou vždy ošemetná, každý má jiné preference. Před návštěvou EXPO 2010 je proto dobré si v hlavě srovnat priority a pokud možno také načíst informace o tom, co který pavilon nabízí. V každém případě Světová výstava opravdu stojí za vidění a má smysl se na ni vypravit. Jak už bylo uvedeno, jednodenní návštěva je vhodná spíše k návštěvě několika málo předem vytipovaných pavilonů a k nasátí celkové atmosféry akce. K bližšímu seznámení s jednotlivými expozicemi je třeba delší, například třídenní návštěva. To ostatně dobře vědí v cestovní kanceláři China Tours a zájezd na EXPO koncipovali právě takto. Kromě výstavy samotné obsahuje zájezd samozřejmě prohlídku Šanghaje či návštěvu vodního městečka Zhouzhuang nebo města Suzhou přezdívaného Benátky Východu. Kromě toho v China Tours rádi připraví cestu na míru, například jako atraktivní incentivu. Pro cestu do Šanghaje je pak výhodné využít třeba (nejen) cenově lákavého spojení přes Istanbul s leteckou společností Turkish Airlines.
Text a foto: Petr Manuel Ulrych
http://en.expo2010.cn,www.chinatours.cz ; www.thy.com
Otevírací doba a vstupné
Areál EXPO 2010 je otevřen od 9.00 do 24.00,
provozní doba výstavních pavilonů je 9.30 – 22.30.
Návštěvníci mohou volit z devíti různých druhů vstupenek – vedle standardních jednodenních vstupenek jsou k dispozici speciální lístky na exponované dny, večerní vstupenky, tří- a sedmidenní přenosné vstupenky stejně jako vstupenky skupinové. Základní standardní vstup stojí 160 CNY, třídenní vstupenka 400 CNY, sedmidenní 900 CNY (1 CNY = 3,045 CZK).