Samoplátci se vrátí do lázní hned, jak to vláda dovolí (II.)

Přinášíme druhou a závěrečnou část rozhovoru s viceprezidentem Svazu léčebných lázní České republiky a spolumajitelem lázeňské skupiny Royal Spa Martinem Plachým. Tentokrát je řeč o tom, jak velkou příležitostí je pro tuzemské lázeňství postcovidová péče. Rozebrali jsme ale také příležitosti a hrozby, které stojí před lázeňským sektorem, a pokusili jsme se nastínit budoucnost tohoto oboru.

Tématem dneška je mimo jiné postcovidová péče v lázních. Vnímáte to jako příležitost pro lázeňství nebo je to spíš problematická záležitost? Bavíme se v zásadě k dnešnímu dni asi o 1,4 milionu lidí, kteří covid prodělali.

Příběh lázní je už po staletí postaven na tom, že lidé mají zdravotní problém a lázně se jim s ním snaží pomoci. Nyní tedy jenom přichází nové onemocnění, nový zdravotní problém, a na druhé straně stojí lázně, které mají schopnosti, možnosti, podmínky a kvalifikovaný zdravotní personál, aby lidem s tímto zdravotním problémem pomáhaly. V tomto ohledu je to samozřejmě příležitost.

Samozřejmě bude záležet na tom, jak které lázně této příležitosti využijí. A také jestli stát vytvoří podmínky pro to, aby lázně, které jsou z hlediska následné rekonvalescence ideálním prostředím, mohly této příležitosti využít. Dnes, když proděláte covid, a nebyl jste třeba hospitalizován s těžkým zápalem plic, tak si nemůžete ani za své prostředky do lázních zajet a absolvovat tam postcovidovou rehabilitaci. Takže to je první problém a nelogičnost, proč jsou lázně v tuto chvíli zavřené… Další otázkou je fakt, že covid jakožto nové onemocnění není v indikačním seznamu. A tím pádem ani postcovidová rehabilitace. My jako Svaz léčebných lázní velmi aktivně pracujeme na změně. Argumentačně jsme předložili všechny podklady i Ministerstvu zdravotnictví a doufáme, že ministerstvo to podpoří tak, jako se to stalo už v jiných evropských zemích, tedy že se postcovidová rehabilitace na nezbytně nutnou dobu stane součástí oficiálních nemocí, které se léčí v lázních. Doufáme, že v co nejkratší době budou moci lidé do lázní na postcovidovou rehabilitaci. Nejenom za své peníze, ale aby to bylo hrazeno i z veřejného zdravotního pojištění. Mimochodem lidí, prodělali covid, je možná i dvakrát více než těch oficiálně evidovaných 1,3-1,4 miliónů. Někde se hovoří dokonce až o čtyřech milionech lidí, kteří si covidem prošli. 

Budou mít tuto příležitost všechny lázně na území Česka, nebo budou muset mít nějakou specifickou kombinaci léčebných zdrojů?

Vždycky to bude muset být zdravotnické zařízení lůžkové péče, které může vykonávat lázeňskou léčebně-rehabilitační péči a teď je otázka – a to je předmětem současných jednání a schvalování -, bude-li to souviset jenom s dýchacími problémy, nebo i s celou řadou dalších konsekvencí, napadáním nervové soustavy, problémy s pohybovým aparátem, kožními problémy, psychickými problémy… Jedna věc je přitom odborná diskuze po medicínské linii a druhá to, jak to rychle zúřadovat legislativně. Indikační seznam je součástí zákona o zdravotních službách a jakákoliv jeho změna musí nastat po schválení poslaneckou sněmovnou. A víme, že některé zákony se tady schvalují třeba rok, dva. To by nám asi moc nepomohlo. 

Jaké příležitosti a hrozby vnímáte pro české lázeňství v měsících a letech?

Největší bude právě to, o čem jsme se tady dlouze bavili. Tedy nové onemocnění, které nejde lehce vyléčit tím, že si vezmete nějaké tablety. A to je právě to, co lázně umí – přimět lidi ke zlepšení zdravotního stavu ne tím, že jim rychle pomohou, ale že v horizontu dvou, tří nebo čtyř týdnů se je snaží přivést na nějakou novou cestu, která souvisí s aktivní péčí o zdraví, se zdravým životním stylem, s návyky ke cvičení, s nutričními zvyklostmi, s péčí o tělo, uvolněním, odpočinkem… To si myslím, že aniž bych byl lékař, že je právě ta velká schopnost a příležitost pro ty lázně, protože slyším od lidí, kteří covid prodělali, jaké mají problémy.

A hrozby? Už jsme se bavili o velké hrozbě, která souvisí s personálem. Určitě velkou hrozbou bude i to, že mezinárodní cestovní ruch bude nějakou dobu velmi omezen. Takže velkou hrozbu vidím v tom, že v lázeňských místech bude nejen letos, ale i v dalších několika letech chybět velká část z oněch bezmála 400 tisíc zahraničních lázeňských hostů, na které jsme byli zvyklí v době před pandemií. Nicméně hrozeb bude určitě víc, to je k delší diskuzi.

Není hrozbou třeba i to, že by se s tím, jak zdravotní pojišťovny vyčerpávají své rezervy, opět začalo diskutovat o tom, jestli vůbec má být lázeňství zařazeno do systému veřejné zdravotní péče?

Tato diskuze by mohla přijít bez ohledu na to, jestli je covid nebo není. Kdykoliv se státnímu rozpočtu nevede tak, jak by si politici představovali, tak se začne řešit, kde se dá ušetřit. Je jasné, že ten problém tady bude, protože řada firem zkrachuje a sníží se příjmy ze zdravotního pojištění. Takže tyto diskuze dříve či později přijdou. A pak je to jenom o chytrosti a schopnostech té politické garnitury, která to bude řešit, jak k lázním přistoupí. Jestli k nim přistoupí pouze a jenom jako k části veřejného zdravotního rozpočtu, v které skončí asi 0,8 % výdajů, a řekne, že zde ušetří. Ale ty 3 miliardy, které jdou za normálních okolností do lázní, jsou z hlediska celkového rozpočtu marginální částkou. Oni je sice ušetří, ale jen krátkodobě a ty peníze jim budou pak dál chybět. V minulosti se navíc ukázalo, že ta péče, která vypadla v lázních, se přesunula do jiného segmentu veřejné zdravotní péče, který nebyl regulován. Takže ty peníze zmizely z kapitoly lázně a objevily se v kapitole nějaké jiné…

Do úvahy je třeba vzít i to, čím se zabývají v západní Evropě, tedy jak můžeme prodloužit efektivní věk člověka ve smyslu, že je pracovně schopný, jak lépe ho můžeme udržet v lepší kondici, aby nečerpal ze zdravotních rozpočtů. A tady se dlouhodobě ukazuje, jen my to v Česku neumíme podložit daty, že jedna koruna investovaná do rehabilitace může přinést úsporu tří korun z veřejných rozpočtů tím, že jsou lidé méně nemocní a že čerpají méně medikamentů. Odchází jich mnohem méně do invalidních důchodů, jsou schopni déle pracovat a méně čerpají penze. Toto jsou všechno přínosy, kterými se u nás nikdo nezabývá. A bude-li se tím někdo zabývat, tak potom bude brát lázně jako investici s trojnásobnou návratností. A když k tomu takto vláda přistoupí, tak to bude jenom o tom, aby v lázních byly prostředky efektivně vynakládány, aby se do lázní nedostával někdo, kdo na ně nemá nárok.

Jaký očekáváte vývoj v oblasti příjezdů do lázní v tomto a příštím roce? Mohou se podle vás provozovatelé lázní těšit na samoplátce a zahraniční klientelu?

Částečně jsme se o tom už bavili. Z hlediska zahraniční klientely nemám v letošním roce téměř žádná očekávání. Osobně si myslím, že letos do lázní přijede 10-15 % objemu zahraniční klientely, která sem normálně jezdí. Tuzemští samoplátci se vrátí do českých lázní hned, jak to vláda dovolí. Dnes ale neexistuje žádný „jízdní řád“, který by jasně říkal, že při naplnění konkrétních kritérií dojde k uvolnění opatření a otevření lázní. Nelze predikovat, kdy to bude. Na druhou stranu věřím, že i s ohledem na všechna ta zdravotní rizika, problémy a neduhy, které si s sebou vlečeme už rok tím, že nechodíme k lékaři a žijeme život, jaký žijeme, budou lidé lázní hojně využívat. I díky podpoře ve formě státních voucherů.

Myslíte si, že se koronavirová krize nějak trvale projeví ve struktuře lázeňské klientely?

Geograficky určitě. Nicméně i v tomto směru je těžké predikovat, jak bude mezinárodní cestovní ruch zasažen. Aktuálně se mluví o tom, že návrat do normálu bude trvat minimálně 2 až 3 roky. A s tím, jak virus stále více napadá mladší ročníky, si myslím, že se lázně více přiblíží mladší klientele. Tedy že si mladší lidé víc než doposud začnou uvědomovat význam zdraví a začnou o něj pečovat. A zjistí, že pečovat o zdraví přes lázeňskou péči je mnohem příjemnější, než obíhat doktory po poliklinikách a nemocnicích. Takže já věřím v to, že se obmění a hlavně omladí skupina pravidelný návštěvníků lázní.

Čtěte také:

Samoplátci se vrátí do lázní hned, jak to vláda dovolí (I.)

Aniž bych tím chtěl znovu otevírat někdejší horlivou debatu o tom, zda mohou pod jednou střechou fungovat léčebné lázeňství a wellness produkty, dovolím si na závěr připomenout nedávný rozhovor s ředitelem agentury CzechTourism Janem Hergetem. V tomto interview mj. zaznělo, že je škoda, že tuzemské lázně až příliš akcentují svoji léčebnou roli. Souhlasíte s jeho názorem, že kdyby se změnil způsob komunikace, mohly by do lázní ve větší míře najít cestu třeba rodiny s dětmi? Je to něco, o co lázně stojí?

To je takový jeho evergreen a my se o tom spolu často bavíme. On má pocit, že my všichni trváme na něčem, ale když by se podíval napříč lázněmi, tak by zjistil, že řada z těch lázní už dneska komunikuje programy pro rodiny s dětmi a že se snaží oslovovat mladou klientelu. Někdy úspěšněji a někdy méně úspěšně. Nicméně je logické, že komunikace směřuje primárně ke skupině, která v současnosti v lázních dominuje. Z toho možná vzniká ten pocit, že my nechceme žádné jiné hosty.

Navíc je pravda, že vy ne vždy ze dne na den dokážete přeměnit všechno to, co máte. A když jste Škoda, tak se jen těžko můžete tvářit, že jste Ferrari. Souvisí to zkrátka s tím, jak se v lázních potkává nabídka s poptávkou. A přeměnu nejde udělat revolučně. Možná ty revoluční přeměny přijdou teď, kdy některé lázeňské hotely zjistí, že už nemohou být hotely lázeňskými a přemění se na wellness hotely. V současnosti ale prostě nejsme připraveni tak, abychom mohli wellness nabídkou konkurovat Rakousku. Ale oni zase už v řadě případů nejsou schopni nabídnout v lázních to, co my, protože tam mají buď wellness hotely, nebo potom rehabilitační ústavy, ale málokdy něco mezi tím.

Každopádně rozhodující je vždy názor klienta. Některé skupiny přijedou jenom pod podmínkou, že se nepotkají s jinou klientelou. Jsou lázeňská zařízení, kde je jakákoliv rodina s dětmi rušivým elementem. Stejně tak může někomu mladému vadit, že je pod jednou střechou s nemocnými. Je to zkrátka složitější problematika, ale myslím si, že řada lázní dlouho a aktivně nabízí prostřednictvím svých produktů záběr na všechny skupiny. Když to vezmu jenom v našem případě, tak my máme různé wellness, relaxační či beauty víkendy v nabídce už 20 let. Takže to není o tom, že jsme teď něco objevili. Určitě se to bude dál rozvíjet a každý z nás bude hledat svou příležitost a snažit se oslovovat nové skupiny, aby zajistil kontinuitu klientů ve svých lázních.

(První část rozhovoru s Martinem Plachým najdete ZDE.)