Samoplátci se vrátí do lázní hned, jak to vláda dovolí (I.)

Foto: Jakub Hněvkovský Foto: Jakub Hněvkovský

Velkou příležitostí je pro lázeňství postcovidová rehabilitace. Je ale potřeba změnit indikační seznam. To je jedna z myšlenek, jež zazněly v našem rozhovoru s viceprezidentem Svazu léčebných lázní ČR a spolumajitelem společnosti Royal Spa Martinem Plachým. Řeč byla ale i o hrozbách, na které se musejí provozovatelé lázeňských společností připravit. Stejně tak o změnách, ke kterým dojde v lázeňské klientele.

Pojďme na úvod připomenout, jaká je situace v lázních. Ubytovací zařízení jsou nařízením vlády uzavřena, což může laika svádět k myšlence, že stejně je tomu i v lázních…

Na základě posledního usnesení vlády mohou do lázní jenom takoví klienti, jejichž péče je alespoň částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Pro ostatní lidi jsou lázně zavřené.

Jak se to projevuje na obsazenosti?

Obsazenost byla špatná ještě před tímto rozhodnutím. Všechno to, co začalo na podzim, kulminovalo ke konci roku. Jak se situace zhoršovala a čísla nakažených covidem rostla, ubývalo lidí v lázních, přestože v závěru roku byla lázeňská rehabilitační péče povolena i pro samoplátce. Velký propad zaznamenaly lázně v období, které bývá naopak tradičně silné, tedy během Vánoc či přelomu roku. Skloubení péče o zdraví, odpočinek, rekonvalescence a přivítání nového roku, to všechno padlo a málokdo tyto pobyty nabízel. No a pak jsme začali od začátku roku v naději a v domnění, že ta situace bude ještě nějakou dobu špatná, se orientovat i na samoplátce, kterým se nabízela zdravotní péče, rekonvalescence, post-covidové ošetřování. A to všechno vzalo za své s tvrdým lockdownem, který přišel na přelomu února a března – vláda nabyla přesvědčení, že zdravotní pobyt hrazený z vlastních prostředků je škodlivý tomuto národu. Budu-li to dokumentovat na číslech z našich zařízení, tak samozřejmě jsme měli v provozu jenom část objektů. Řada z nich zůstala zavřena i od začátku roku a v těch objektech, které jsme provozovali, se obsazenost pohybovala někde kolem 30 až 35 %. Vztáhneme-li to na celkovou kapacitu, pak byla obsazenost na počátku roku zhruba 15 až 20 %. Po příchodu lockdownu obsazenost dramaticky klesla – počet klientů přes zdravotní pojišťovny je strašně malý. V nemocnicích prakticky neprobíhá normální operativní péče, takže není, kdo by se mohl rehabilitovat. Řada chroniků se bojí k lékaři, nebo lékaři přímo odmítají přijímat ty pacienty, kterým by normálně předepisovali návrhy, takže podtrženo a sečteno, je to někde na úrovni 10-15 %. Možná ani to ne. My jsme třeba zařízení v Mariánských Lázních v březnu zavřeli, protože klientů tam bylo tak málo, že už se to nevyplatilo.

Podpora z programu ANTIVIRUS za loňský rok ve většině lázní činila 10 % z jejich celkových mzdových nákladů.

Martin Plachý, viceprezident Svazu léčebných lázní ČR

Vy jste ještě poměrně dlouho dobu před tím tvrdým lockdownem jako svaz varovali, že některé lázeňské subjekty nemusejí situaci ustát. Koneckonců Lázně Bohdaneč jsou aktuálně ve stavu ochrany před věřiteli. V jaké je obecně tuzemské lázeňství kondici?

V tuto chvíli asi úplně nejde říct, v jakém stavu lázně obecně jsou. Těch případů bude asi víc. Minimálně se to týká i jejich sesterské společnosti, když už jste zmiňoval Lázně Bohdaneč (Lázně Teplice nad Bečvou, pozn. red.). Řada lázeňských domů je zavřena, myslím si, že velké problémy budou v celém západočeském lázeňském trojúhelníku, ale rozsah škod se domnívám, se objeví právě až poté, kdy se bude schylovat k otevření. Možná se ukáže, že některé lázeňské domy už neotevřou. Že se snaží prodat svá aktiva. Nyní se o některých věcech možná šeptá, občas se někde objeví nějaká zpráva, že někdo jedná o investorovi. Řada věcí bude souviset nejenom s financemi, s tím, zda máte či nemáte klientelu, ale třeba i s personálem, protože ne každý si mohl dovolit udržet lidi, byť tam byly pro někoho štědřejší a pro někoho méně štědřejší podpory. Řada společností lidi propustila a ti už se nemusí v oboru do budoucna dále nacházet. Našli si mezitím třeba jiné pracovní příležitosti. Takže ono to nemusí být spojeno vždy jen s financemi, ale s personálním vyhladověním, které bude znamenat odchod řady lidí mimo obor. 

Nedostatkem personálu, speciálně toho kvalifikovaného, trpěly lázně už před koronavirem. Myslíte si, že po odeznění koronavirové krize bude situace ještě horší?

Myslím si, že ta situace bude určitě horší. Než vypukl covid, tak lidé chyběli hodně proto, že ekonomika šlapala už několik let velmi dobře. Byla tady spousta příležitostí ve službách, v průmyslu, státní sektor pohlcoval desetitisíce lidí. Stačí se podívat, jak nabobtnal státem ovládaný sektor – tam přibylo za poslední volební období nějakých 40-50 tisíc lidí. Příležitostí byla celá řada a teď možná po covidu skončí spousta činností, služby, cestovní ruch. Ale zase vznikají nové, nebo se nastartovaly jiné perspektivní obory. Řada lidí už nebude vidět v cestovním ruchu svoji budoucnost. Budou si říkat „přišla jedna pandemie, přijde druhá“. Prostě změní obor. No a potom je tu jedna velká skupina a kategorie, která je pro lázně důležitá, a to je samozřejmě zdravotní personál, kde dojde k přeskupení sil. Státní nemocnice, masivně podporovány státem, šroubují inflaci platů. V soukromém sektoru dnes stěží konkurujeme platům, které jsou ve státním zdravotnictví. Takže to bude problém – tito lidé se dostanou na nějakou úroveň a my vyhladovělí jim nebudeme schopni nabídnout srovnatelné podmínky. Otázkou druhou je fakt, že ve státních nemocnicích jsou v řadě případů vysoké platy spojeny s dlouhým působením, se službami, víkendy. To v lázních obvykle nebývá.

Na druhou stranu dlouhodobě v Evropě vidíme trend, že v lázeňství je ochotno pracovat méně a méně lidí. Fakulty neprodukují dostatek lékařů, rehabilitačních expertů, kteří by chtěli pracovat v lázních. Staří odcházejí do důchodu a v lázeňství se neobjevuje tolik lékařů. A tak bychom mohli pokračovat o dalších odbornících, fyzioterapeutech atd. To je trend, o kterém už kolegové v západní Evropě mluví minimálně 10 let. Nedojde-li k nějaké rekonvalescenci lázeňského oboru ve smyslu, že třeba doba covidová ukáže, jak lázně mohou mít důležitou roli v životě člověka, v jeho péči o zdraví, jak mohou pozitivně pomoci s následky léčby postcovidových onemocnění, tak to bude dlouhodobý problém – nebudeme mít dostatek expertů, kteří by chtěli vůbec v lázních pracovat. 

Já se s dovolením vrátím ještě k ekonomické situaci lázní. Řekli jsme A, musíme říct i B. Měli bychom se věnovat podpoře, které se lázním dostává. Jak jste s těmi podpůrnými programy, které v České republice fungují, spokojen?

Začal bych asi obecně v cestovním ruchu. Jarní vlna pandemie znamenala, že kompenzaci ze strany státu dostala jenom určitá vymezená skupina firem podnikajících v cestovním ruchu. Na podzim se ta skupina už rozšířila, to znamená, že zvláště pro některé firmy bylo pomoci více. Troufnu si říct, že v některých oborech už se to přibližovalo k tomu, že zejména menší firmy měly uhrazené náklady. To se ovšem týkalo jen určité části toho segmentu. Nyní přichází třetí období, kdy se z nějakých selektivních programů pro některé obory staly celoplošné programy. Podle těchto programů by měla pomoc směřovat ke všem postiženým bez ohledu na to, zda jde o hotel, restauraci či nějakého subdodavatele těchto služeb. Na druhou stranu vláda vymyslela „krásné“ kvalifikační kritérium, že musíte mít propad 50 % tržeb v daném období, jinak nedostanete nic. Takže dá se říct, že z náhodných selektivních programů, které většinou reflektovaly to, jak silný ten daný segment cestovního ruchu byl a co si dokázal vylobbovat, jsme se po roce dostali k celoplošným programům, které se už trošku přibližují tomu, jak ta pomoc běží v západní Evropě. Ale zase jsme v něčem specifičtí, tedy že jsme si to museli nastavit tak, abychom pro tu pomoc kvalifikovali co nejméně lidí. To je taková česká specialita – slíbit hodně, ale ve skutečnosti málo dát.

A co se týká lázní, my jsme si teď dělali průzkum v rámci našeho svazu. Z něj vyplynulo, že průměrný propad tržeb v českém lázeňství byl v loňském roce 35 %. Takže kdybychom to vzali z takto průměrných čísel, tak bychom vlastně museli říct, že si podle nových kritérií na žádnou podporu „nesáhneme. Podpora z programu ANTIVIRUS za loňský rok ve většině lázní činila 10 % z jejich celkových mzdových nákladů. Je vidět, jak ta pomoc byla pro lázně relativně malá, což je dáno tím, že lázně nebyly s výjimkou dvou období úplně zavřené. My jsme nemohli čerpat podpory typu Antivirus A Plus, kde se krylo 100 %, protože jsme s výjimkou oněch dvou případů nebyli zavřeni. A pak jsme si dělali ještě průzkum, jaké procento nákladů, které lázně měly, bylo kryto pomocí ze strany státu od března do konce loňského roku. A zase průřezově to vychází, že tato podpora činila v průměru kolem 15 %. To znamená, že 85 % nákladů musely lázně nést z vlastních prostředků. Záleželo také na velikosti dané společnosti, protože větší subjekty byly omezeny dočasným rámcem veřejné podpory. Zkrátka a dobře, podpora ze strany státu nebyla dostatečná a nepokryla náklady firmám, které byly zavřeny z rozhodnutí státu, jakkoliv toto chápeme a rozumíme tomu. Třeba s Německem či Rakouskem jsme nesrovnatelní.

Když už jste zmínil tyto dvě sousední země, zeptám se, jak je na tom české lázeňství v kontextu celé Evropy, pokud jde o podmínky fungování a vládní podporu?

Podpora se mění v čase podle toho, jak jednotlivé země zápasí s těmi problémy. Ale dá se říct, že ve většině zemí jsou v tuto chvíli lázně otevřené pro poskytování lázeňské činnosti bez ohledu na to, jestli je to hrazeno ze zdravotního pojištění nebo z vlastní kapsy. Ono taky ve většině zemí je rozhodující právě to, že si lidé na zdraví přispívají z vlastních prostředků. Takže v tom je situace v České republice v tuto chvíli jedna z nejhorších v Evropě. Na posledním setkání představenstva Evropského svazu lázní jsem se každopádně utvrdil v tom, že lázně nepatří ani do diskriminovaného ani do privilegovaného stavu, tedy že kompenzační pomoc ze strany jednotlivých států v Evropě je plošná a nediskriminační. Samozřejmě v některých zemích podobně jako v Česku vznikly pobídkové formáty nebo programy podpory na stimulaci poptávky typu toho, co máme my v České republice, tedy lázeňské vouchery. Příkladem je Slovinsko, mluvili o tom ale také třeba kolegové z Litvy, v plánu je podobný nástroj ještě v jedné či dvou evropských zemích. Spíše se však podpora projevuje v tom, že v rámci zdravotních systémů se okamžitě zavádí možnost rehabilitace a následné lázeňské péče pro lidi, kteří prodělali onemocnění covidem. To už se praktikuje třeba ve Francii či ve zmiňovaném Slovinsku, řeší to v Německu, projednáno to mají na Slovensku…  Postcovidová péče by měla být součástí indikačního seznamu a jako taková by pomohla nejen lidem, ale i lázním jako takovým.

Mluvil jste o voucherech. Podle informací z Ministerstva pro místní rozvoj bylo voucherů k polovině března vygenerováno 180 tisíc, využito jich bylo necelých 37 tisíc. Jak velkou pomocí jsou vouchery pro lázně?

My teď s CzechTourismem připravujeme dotazníkové šetření, které by mělo domněnky podložit čísly, ale obecně bych řekl, že ten stimul poptávky, a tak musíme tento program nazývat, zafungoval. Myslím, že občané Česka už dlouho jen tak nedostali 4 tisíce korun na to, aby něco udělali pro své zdraví. Když to vezmete na manželský pár, tak příspěvek 8 tisíc korun na týdenní zdravotní pobyt je velmi štědrá pobídka. A důkazem o tom zafungování je, kolik lidí si vouchery stáhlo. Potud je to skvělá story. Horší část toho příběhu je, že všechno probíhá tou byrokratickou mašinérií. Vy musíte požádat o dotaci, ta je vám schválena většinou po velmi dlouhém čase a pak musíte poskytovat onu slevu ze svého. Klient ji dostane okamžitě, vy ji ale nesete na svých bedrech. A pak musíte připravovat žádost o dotaci a proplacení, kdy průměrná délka toho zúřadování byla někde kolem 3-4 měsíců, často i delší. Peníze, které jsme my do toho vložili v červenci, jsme zpravidla dostali až v prosinci. Ale od začátku do konce je to 6 měsíců.

Vezmeme-li to na příkladu letošního roku, tak řada společností začala v lednu a únoru vouchery přijímat, protože vláda rozhodla, že program bude pokračovat. Prakticky tedy tyto společnosti v lednu a únoru poskytovaly tyto slevy ze svých prostředků, ale program nebyl ještě ani v polovině března oficiálně vyhlášen! Pokud se tak stane na začátku dubna, vouchery z ledna nám budou proplaceny někdy v červnu. Tím se projevuje zkostnatělost toho formátu, tak jak byl připraven. O nějaké digitalizaci, o které se mluví, tady vůbec nemůže být řeč. Další podstatnou nevýhodou je fakt, že vše se zase načítá do dočasného rámce veřejné podpory. Slevu tak dostane klient, ale je to fakticky formou dotace, která jde nám, provozovatelům, a o to míň potom máme šanci dostat z nějakých jiných programů. Když jsem se o tom bavil třeba se slovinskými kolegy, kde lidé dostávali voucher v hodnotě 200 eur, tak tam vůbec nikdo nic takového neřešil. Prostě je to státní pobídka, která nemá vůbec takovou složitou byrokracii.

Samoplátci ale nyní do lázní nemůžou. Budete usilovat o to, aby vláda platnost voucherů prodloužila?

Vouchery budou prodlouženy do konce roku, to bylo součástí notifikace. Na platnosti voucherů do konce roku jsme se domluvili s Ministerstvem pro místní rozvoj. Bude teď samozřejmě otázkou, kdy se budou moci vouchery dál používat a zda je lázeňská zařízení budou akceptovat po dobu celého roku či jenom některé období. To už si prostě každá společnost musí nastavit sama.

(Pozn. red.: Druhou část rozhovoru s Martinem Plachým přineseme v úterý 13. dubna.)

Ilustrace: Shutterstock.com

Podcast s Martinem Plachým

Zkrácenou verzi rozhovoru vám nabízíme i ve formě podcastu:

Tento obsah je pouze pro předplatitele. Zakoupit článek nebo objednat si předplatné.

Nejnovější články z rubriky Asociace

Foto: Shutterstock.com

Spolupráce a vztahy na prvním místě!

Cestovní kanceláře a cestovní agentury i nadále bojují o své přežití. Před sezonou a v době stále tvrdých opatření dopadajících na jejich podnikání se však potvrzuje vzájemná potřeba spolupráce a vzájemného předávání informací. V ACK ČR propojujeme několik činností a informací najednou.

Číst více
Foto: Asociace kuchařů a cukrářů ČR

Miroslav Kubec: Klient bude čím dál náročnější (II.)

Přinášíme dokončení rozhovoru s prezidentem Asociace kuchařů a cukrářů Miroslavem Kubcem. V první části jsme hovořili o aktuální situaci v tuzemské gastronomii, stejně jako o změnách, které ji v důsledku pandemie čekají. Nyní navazujeme povídáním o gastroturismu i aktivitách profesního spolku, v jehož čele Miroslav...

Číst více
Foto: Asociace kuchařů a cukrářů ČR

Miroslav Kubec: Klient bude čím dál náročnější (I.)

S prezidentem Asociace kuchařů a cukrářů Miroslavem Kubcem jsme hovořili o aktuální situaci v gastronomii, stejně jako o změnách, kterými obor projde v důsledku pandemie covid-19. A navzdory tomu, že restaurace budou mezi posledními provozy, které vláda dovolí v rámci rozvolňování otevřít, šlo...

Číst více