V minulém vydání jste se mohli mimo jiné dočíst, že Osobností cestovního ruchu 2011 byla na základě hlasování odborné veřejnosti jmenována ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy PhDr. Dana Daňová. Využili jsme tohoto faktu a požádali ji o rozhovor. Zajímalo nás, jak sama hodnotí fungování CCRVM v uplynulých pěti letech, jaké nosí v hlavě plány či koho považuje za svůj vzor. A bylo to vpravdě inspirativní povídání…
Co pro vás znamená ocenění Osobnost cestovního ruchu, které jste převzala na nedávném veletrhu Holiday World?
Radost i závazek současně. Pro mě, jako člověka pracujícího v regionu, má ocenění o to větší lesk – že je naše práce (tím myslím nás všech dole, v regionech) vidět. Že má smysl podstupovat každodenní mravenčí práci, mnohdy jen těžce doceňovanou. Je to také velký závazek a pocit zodpovědnosti za svěřenou oblast. Navíc tu cenu nevnímám jako jen svou, ale nás všech – mých kolegů v centrále, zřizovatele – Zlínského kraje a spolupracovníků v oblastech a informačních centrech. Sám o sobě člověk zmůže jen málo.
V čele Centrály cestovního ruchu Východní Moravy jste – pokud si dobře pamatuji – pět let. Jaké máte pocity, když se za těmito pěti lety ohlédnete? Co se vám podle vašeho názoru nejvíce povedlo a na co naopak nejste příliš pyšná?
Převažují příjemné pocity. Osobně těch pět let považuji za nejpříjemnější a nejtvořivější období z celého mého pracovního života. Díky zřizovateli a statutárním organům společnosti jsem získala obrovský prostor pro samostatnou práci. Tato dávka svobody je ale na druhou stranu velmi zavazující. Mám kolem sebe tým skvělých lidí, bez kterých by centrála nikdy nebyla tam, kde dnes je. Obdivuji jejich nasazení, kreativitu, houževnatost. Máme také velmi kvalitní kolegy v jednotlivých turistických oblastech a informačních centrech, v hotelových resortech.
Těch příjemných pocitů je hodně, určitě i z toho, jak jsme centrálu nastavili. Ale tou největší radostí je práce a konkrétní výstupy u tématu církevní turistiky.
Na druhou stranu za očekáváním zůstal projekt on-line rezervace ubytování. Sice se nám vstupní investice několikanásobně vrátila, ale nepodařilo se nám systém rozvinout i mezi ostatní aktéry cestovního ruchu. Obávám se, že tady ještě není terén obecně dostatečně připravený. Rezervace fungují, dnes dokonce využíváme více systému řešení, ale pořád to není to pravé ořechové.
Koho vy osobně považujete za svůj vzor a jaká instituce je vzorem pro CCRVM a proč?
Když jsem nastoupila na krajský úřad a jako hlavní pracovní zadání jsem dostala vytvoření a rozjezd krajské organizace cestovního ruchu, logicky jsem se začala rozhlížet kolem sebe. A logicky jsem čerpala inspiraci u Jihočeské centrály cestovního ruchu a kolegyně Jitky Fatkové. Pak také u Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava a Zuzany Vojtové. Tyto dámy a milé kolegyně jsou mi inspirací i profesními vzory dodnes. A proč? Pracovitost, originalita, tah na branku, znalost segmentu. Jitka Fatková odvedla neuvěřitelnou práci při přípravě věcného návrhu zákona o cestovním ruchu; Zuzana Vojtová perfektně uchopila téma kongresové turistiky a moravské gastronomie. Kdykoliv mám možnost se s nimi potkat, je to nanejvýš příjemné a profesně obohacující. Moc ráda mám také celou tu naši moravskou sestavu – Ivu Lukáškovou, Petru Papouškovou a Alenu Křetínskou. Když dáváme dohromady naše celomoravské materiály, je to vždycky krásná práce. A k centrále? Jednou bych ji ráda viděla v takových rozměrech a profesní šíři jako italskou Agenturu di turismo Friuli – Venezia Giulia. To by byla věc! Ovšem k tomu budeme potřebovat takovou maličkost – zákon o cestovním ruchu, bez toho se do evropského formátu nedostaneme. A moc se mi líbí také práce kolegů na Slovensku, destinačního managamentu Liptov.
Kde je podle vás třeba hledat tajemství úspěchu CCRVM?
V komunikaci. V práci v terénu. Ne ze Zlína od stolu, to by nešlo. Podařilo se nám získat pro spolupráci podnikatele v cestovním ruchu. To považuji za základ úspěšné práce. Máme výborné kolegy v informačních centrech, na úrovni měst a obcí. A máme naprosto mimořádného zřizovatele. Už dlouho říkám, že bychom nikdy nebyli tam, kde jsme, kdybychom za zády neměli Zlínský kraj a svého náměstka hejtmana Jindřicha Ondruše. Kraj nám vytváří v českých poměrech naprosto výjimečné prostředí a my se mu tuto péči snažíme vracet dobrou prací.
Z mého pohledu je CCRVM svým způsobem průkopníkem, pokud jde o spolupráci se soukromou sférou. Jak tuto oblast vnímáte vy? Bylo těžké přesvědčit podnikatele ke spolupráci?
To tedy bylo, a jak! Dlouho si nás oťukávali, nevěřili nám. Slovy nepřesvědčíte, tady si všechno musíte odpracovat. Jsou ostří, neberou si servítky, mají jasnou představu, kde chtějí sebe a svá zařízení vidět, a do jakých pozic potřebují dostat vás… Centrála je společností veřejné služby, od samého začátku jsme deklarovali, že chceme kraj nabízet přes konkrétní služby v cestovním ruchu a to bez ohledu, kdo je jejich nositelem, zda veřejný či soukromý subjekt. Dnes to funguje k oboustranné spokojenosti. Troufám si říct, že ze šedesáti sedmdesáti procent nabízíme a propagujeme privátní sektor. A jsme přesvědčeni, že takto je to správně, že to je ta správná, i když mnohdy tvrdá a bolavá cesta. A maximálně budu spokojená, když se nám časem podaří vytvořit i jakýsi finanční model naší spolupráce.
Co považujete za hlavní překážky, s kterými se musíte ve své práci potýkat?
Takové ty běžné lidské vlastnosti – závist, zlobu, podrazáctví. Pracujeme v normálním prostředí, v žádné laboratoři. Musíme se prokousávat i těmi méně příjemnými stránkami lidských povah. Naštěstí těch zlých kolem sebe moc nemáme.
Jaká máte očekávání od připravovaného zákona o cestovním ruchu? Není třeba riziko, že by vás v určitých momentech mohl vrátit o nějaký rok zpět a donutit k určitým změnám?
Nebojím se, že by nás zákon, bude-li přijat a uveden v život, vrátil zpět. Model krajských centrál a řízení turistických regionů byl převzat právě od nás. Očekávání mám, snad jako všichni profesionálové v cestovním ruchu, veliká. Nejde jen o financování celého systému cestovního ruchu poté, co skončí toto výjimečné programovací období tak štědré na evropské dotace. Jde zejména o nastavení řízení cestovního ruchu. O jednoznačné potvrzení zásadní role krajů v tomto systému. Právě kvůli tomu jsme svedli nejednu bitvu při přípravě věcného návrhu zákona.
Jaké cíle si kladete pro příští období? Kde byste ráda viděla CCRVM, resp. cestovní ruch ve Zlínském kraji za pět let? Kde zatím cítíte nevyužitý potenciál a co budete dělat pro jeho využití?
Chci co nejlépe připravit centrálu na období po „ropech" – tedy regionálních operačních programech, které nám zajišťovaly velmi slušné financování marketingových aktivit. Díky členství kraje v evropských sítích se vztahem k cestovnímu ruchu a kultuře hledáme partnery a cesty k financování některých našich záměrů. Čekáme na podmínky dotační politiky pro další programovací období. V případě přijetí zákona nás čeká velká práce s jeho implementací do krajského rozpočtu a propojení na činnost naší společnosti. Máme své představy o rozvinutí našich služeb v oblasti produkční, poskytování některých našich specifických činností, o spolupráci s krajskými institucemi. Hledáme své místo na trhu i mimo segment cestovního ruchu. Za pět let bych centrálu ráda viděla jako sebevědomou organizaci, která nečeká jen na dotace, ale umí si na určitou část svých potřeb sama vydělat. Jako instituci, která ještě více propojí veřejný a podnikatelský zájem v cestovním ruchu.
Vaše centrála byla vyhlášena nejlepším destinačním managementem, vy jste byla vyhlášena osobností cestovního ruchu… Nemáte ambice tyto své zkušenosti a úspěchy zužitkovat třeba na celostátní úrovni?
Nemám. Úplně nejlíp je mi doma, na východní Moravě, ve Zlínském kraji. Vždyť tu před sebou máme ještě obrovské množství rozdělané práce a řadu vizí, které stojí za to uskutečnit, či se o jejich uskutečnění alespoň pokusit. Neobejde se to ale bez takových základních atributů jako je zdraví, dobrý tým a trvalá přízeň našeho zřizovatele.
Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: Centrála cestovního ruchu Východní Moravy