„Neustále musíme pro své klienty připravovat něco nového a nezevšednit jim, chceme, aby měli stále co ochutnávat,“ říká Simona Černušáková z kolínské cestovní kanceláře Monatour. Kdo ji zná, ví, že svým španělským temperamentem, věčným entuziasmem a láskou k cestování pomohla ke vzniku mnoha zajímavých a úspěšných produktů kanceláře. Naposledy třeba stála u vzniku úspěšných relaxačních pobytů ve slovenských lázních. Povídání s ní ale nebylo pouze o cestování. Více na následujících řádcích.
Prozraďte, jak vás napadlo založit si cestovní kancelář a odkud pochází její název?
Počátky založení Monatouru sahají do doby po sametové revoluci, kdy jsme se potkali coby dva mladí „studentíci“ s Romanem Škrabánkem (pozn. red. dnes prezident AČCKA). Spojovala nás láska k cestování a k Francii, oba také hovoříme francouzsky. V té době se otevřely hranice a všichni mohli volně cestovat. Rok 1990 jsme trávili cestováním po Francii a už v roce 1991 jsem jezdila jako průvodkyně do Paříže. Nápad založit si vlastní cestovní kancelář přišel s prvním sluncem na jaře 1992 a pak už se rozjel krásný cestovatelský kolotoč. Letos na jaře oslavíme 16. narozeniny a nebudou ledajaké. Všichni už se těší na ohnivou Španělskou noc a přiletí také taneční soubor flamenca ze Španělska. Za těch 16 let jsme si získali věrné klienty, pro které musíme stále připravovat něco nového a zajímavého, co budou chtít „ochutnávat“. Nesmíme se jim ani přejíst, ani zevšednět, zkrátka musíme je neustále lákat.
A název Monatour, odkud pochází ? To je přece jednoduché. Je to taková slovní hříčka, vezměte SI, zbude MONA a přidejte TOUR. A je tady Monatour.
A jaké destinace jste ve vaší první sezoně nabízeli?
První rok to byly poznávací zájezdy do Francie. V dalším období jsme přidali frankofonní země. A poté nás začalo lákat sluníčko, chtěli jsme začít dělat letní destinace. Díky příbuznosti jazyků jsme si vybrali Španělsko, respektive Katalánsko, což byly naše první zájezdy za sluncem, a vyzkoušeli jsme i Francouzskou riviéru. Musím říct, že už tehdy se ukázalo, že Španělsko má daleko slibnější budoucnost, oproti tomu Francouzská riviéra byla pro českou klientelu příliš drahá.
Čím se Monatour zabývá dnes?
Dnes Monatour přes jaro a podzim nabízí poznávací zájezdy po celé Evropě a v létě středomořské destinace. K tomu jsme před třemi lety přidali relaxační pobyty a každý rok se samozřejmě snažíme vymyslet něco nového, jako např. nedávno jsme pro „pány kluky“ namixovali zájezd za krásnými ženami a rychlými koly na Formuli 1 do Španělska.
Zmínila jste relaxační pobyty. Jakou destinaci jste pro ně vybrali?
Rozhodli jsem se pro Slovensko, jelikož to bylo osudové spojení. Moje srdce je ve Španělsku, které miluji, a všichni kolem mne tvrdí, že i temperamentem jsem více Španělka. Když jsem poprvé přijela do Lázní Vyšné Ružbachy, zaujala mě zvláštní architektura, připomínající stavby jižního Španělska. Pídila jsem se po historii a zjistila jsem, že Španělé tam opravdu kdysi pobývali. Původně ale Vyšné Ružbachy patřily jednomu polskému rodu a spojením krve se Španěly se zde zrodilo nádherné lázeňské „město“. Vždyť i pramen, který léčí, je pojmenován Isabela po španělské princezně.
Velice dobře je vidět vývoj cestovního ruchu na tom, že po revoluci jsme se všichni hrnuli za hranice a po nějaké době nám byla Evropa malá. Začali jsme tedy objevovat exotiku a nyní se zase vracíme k nám domů a na Slovensko. Jsou minimálně tři důvody, proč jet na Slovensko na dovolenou. Za prvé je to blízko, co by kamenem dohodil, za druhé se domluvíme hezky česky a za třetí si můžeme dovolit utrácet za slivovičku, borovičku…
Zkrátka, můžeme zde prožít příjemnou dovolenou jak na horách, tak v termálech, a navíc na každém kroku potkáte příjemné lidi a nesmím zapomenout ani na místní folklor a vynikající kuchyni. A hlavně, tady jako by se čas krásně zastavil.
Avšak Vyšné Ružbachy nejsou tím nejvyhledávanějším lázeňským městem. Proč jste nevolili třeba Piešťany, které jsou světoznámé?
Nevybrali jsme lázně Piešťany právě proto, že je zná každý. Chtěli jsem něco výjimečného a originálního. Lázně, které jsou jiné a mají duši. Osobně vidím v lázních Vyšné Ružbachy velkou budoucnost. Využili jsme tak naše autobusy, které stály na začátku a na konci sezony nevyužity, což mi připadalo jako hřích. A i lázně Vyšné Ružbachy měly před sezonou volnou kapacitu. Nejprve jsme vyzkoušeli relax pobyty pro seniory. Postupně ale přibývaly skupiny, firmy a najednou byl zájem i ze strany mladých lidí. Tak jsme přišli s názvem Relaxační pobyty nejen pro seniory. A my říkáme, že jedeme za ozdravením těla a osvěžením ducha.
Wellness pobyty nebo – jak vy říkáte – relax pobyty dnes „frčí“. Myslíte si, že mají budoucnost?
Ano, určitě mají, jelikož žijeme v uspěchané době a lidé si pomalu začínají uvědomovat, že musí něco udělat pro své zdraví, tělo, ale i duši. Mnoho z nás přichází na to, že příliš času věnuje práci a honbě za penězi, a proto bilancujeme. Tak se vlastně zrodil tento nápad. A to byste nevěřili, jak se celý monatourovský team každoročně těší do lázní na jejich oblíbený relax pobyt.
Uvažujete o dalších slovenských lázních?
Nejprve jsme jezdili jen do lázní Vyšné Ružbachy, později jsme přidali lázně Lúčky a Turčianské Teplice. Pro letošní rok plánujeme pobyty na Slovensku po celou sezonu. Máme také vyhlédnuté slovenské lázně Bardejov, kde vidím velký nevyužitý potenciál. A možná, kdo ví, přidáme… ale to je překvapení.
Relaxační pobyty nabízí i spousta jiných cestovních kanceláří. V čem se ty vaše liší?
Troufám si tvrdit, že naše relax pobyty jsou v Čechách ojedinělé. Je to takový „lázeňský relax all inclusive“. Klient se nemusí o nic starat. Vše začíná už na palubách našich autobusů, kde vás čeká usměvavá průvodkyně a štamprlička na dobrou náladu. Mile překvapí i lázeňský hotel s vynikající slovenskou kuchyní. A pak už jenom lékařská prohlídka a poté každé dopoledne ozdravné kúry, procedury a odpoledne oblíbené výlety či pěší túry do okolí. Večery jsou přímo taneční, někdy trocha folkloru neuškodí, a při sklence dobrého vína se poznáte s novými přáteli. A tak to probíhá každý den. Odpočatí a plní zážitků se vracíte domů. S novou chutí do života!
Text a foto: Radka Čánková