|
Při výběru cyklistické dovolené na Šumavě byste rozhodně neměli opomenout oblast Stožce a nedalekého Schwarzenberského kanálu. Tato část národního parku jižně a jihozápadně od Volar je milovníkům bicyklů doslova šitá na míru. Hustá síť cyklotras, dostupné přírodní, umělecké i technické památky a kvalitní gastronomické zázemí dělají z tohoto území kolařský ráj.
Strážce soutoku
Dominantní a nepřehlédnutelný masiv Stožce (1 064 m) vévodí zdejšímu kraji. Vypíná se nad soutokem Teplé a Studené Vltavy a od nepaměti střeží její meandry a brody. Shlíží na tajuplný Mrtvý luh na východě, na bývalou Zlatou stezku (sloužila po staletí k transportu soli) na západě i na blízké legendární vodácké tábořiště Soumarský Most. Strategická poloha výrazného vrchu zaujala obyvatele těchto končin už ve středověku. Ale o tom později.
Horní portál tunelu byl zbudován v novogotické podobě |
Koryto kanálu kopíruje cyklistická stezka |
Okolo Stožce vedou příjemné cyklostezky č. 1 030 a 1 024, které kopec v délce zhruba 13 kilometrů obkružují. Táhnou se většinou po vrstevnicích, proto jejich profil není nikterak náročný. Asfaltový prstenec na severu a východě kopíruje úpatí Stožce, na západě a především jihu se více přibližuje vrcholovým partiím. Na jižním svahu je možné zanechat kolo u odpočívadla a vyběhnout si cca 1 km na Stožeckou skálu (974 m). Žulové skalisko porostlé smíšeným lesem pralesního charakteru neslo na svém vrcholku malý strážní hrádek. Jeho účel byl více než jasný – sloužil jako pozorovatelna na ochranu Zlaté stezky, důležité to cesty z Pasova do Prachatic. Středověká pevnůstka bohužel postupem doby zanikla, nyní si na vrcholku můžeme prohlédnout pět metrů vysoký železný kříž. Samozřejmostí je široký výhled, při dobrém počasí až na Alpy.
Při stoupání na Stožeckou skálu nelze minout dřevěnou poutní kapli Panny Marie, chráněnou kulturní památku opředenou řadou pověstí. Původní dřevěná stavba z roku 1791 trpěla povětrnostními vlivy, a proto se město Volary roku 1804 rozhodlo na vlastní náklady postavit kapli kamennou. Roku 1867 byla rozšířena o dřevěnou přístavbu ve švýcarském stylu pražským arcibiskupem Bedřichem ze Schwarzenbergu. Dalším neméně působivým místem na okružní jízdě kolem Stožce je malá obec Dobrá na severním úpatí kopce. Dlouhá jednostranná ulicová ves tvoří spolu s Volary nejcennější a nejrozsáhlejší soubor šumavského volarského domu s plochou sedlovou střechou, zdobeným průčelím a vyřezávanými pavláčkami. Vesnická památková rezervace zde byla vyhlášena roku 1995 a uvolněná, pomalá jízda tímto „skanzenem“ je opravdovou pastvou pro oči. Dokonalou pivní zastávkou je pak hospoda U Němečka v jednom z místních dřevěných domků.
Výhled ze Stožecké skály |
Z okruhu kolem Stožce se dá také sjet zhruba 2,5 kilometru na jih do stejnojmenné „vesničky střediskové“. Obec Stožec vám kromě možnosti občerstvení v příjemných restauracích nabídne i dvě zajímavé volby, kam pokračovat dál. První z nich směřuje východním směrem po Šumavské magistrále (č. 33) plochým údolím přirozeně meandrující Studené Vltavy do 16 kilometrů vzdálené Nové Pece. Rovinatá kvalitní cyklotrasa kopíruje část první zóny národního parku – Vltavský luh – a patří k nejkrásnějším na Šumavě.
Kanál
Druhá eventualita je o poznání náročnější. Předpokládá zdolat cca 4 kilometry dlouhý a nepříjemně táhlý kopec až ke Swarzenberskému kanálu. Tato cyklostezka má číslo 1029 a říká se jí Oslí cesta. Pokud se vám ovšem podaří vyšlapat až nahoru, věřte mi, že váš sportovní výkon bude náležitě oceněn. Dostanete se k výjimečnému technickému dílu, které vznikalo od konce 18. století a propojilo povodí Vltavy s povodím Dunaje. Kanál téměř po celé délce lemuje nádherná cyklostezka s minimálním převýšením a se spoustou zastávek u nejrůznějších pozoruhodností. Schwarzenberský kanál vznikal od konce 18. století podle projektu lesního inženýra Josefa Rosenauera, rodáka z Chvalšin (1735 – 1804) a umožňoval dopravu dřeva z těžko přístupných šumavských hvozdů do zalidněnějších částí Čech a Rakouska. Na prodloužení kanálu pak došlo ve 20. letech 19. století, kdy jeho celková délka od potoka Světlá až k ústí řeky Mühl dosáhla téměř 90 kilometrů.
Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. 1920 přišlo na bohoslužby ke Stožecké kapli 5 600 lidí z obou stran hranic |
Hospůdka U Němečka ve vesnické památkové rezervaci Dobrá |
Celé vodní dílo bylo napájeno vodou z 27 potoků křižujících jeho trasu, tří vodních nádrží a Plešného jezera. Obsahovalo 87 malých i větších můstků, 80 propustí a 22 stavidel. Unikátní částí kanálu je tunel u Jeleních Vrchů, jehož stavba trvala dva roky. Stavitelé vybudováním tunelu zkrátili původně plánovanou délku kanálu o 17 kilometrů. Tunel měří 430 metrů, vysoký je 2,5 metru a kromě koryta s vodou má i chodník pro dělníky, kteří obsluhovali plavbu dřeva. Horní portál tunelu má novogotickou podobu, zatímco dolní konec uzavírá novorenesanční brána.
Roku 1916 byla ukončena plavba dřeva do Rakouska a roku 1961 do Čech. Událo se tak především z důvodu vysoké náročnosti na pracovní síly, nízkého přepravního výkonu a vzniku modernějších dopravních možností. Mimořádná památka poté dlouhá léta chátrala, neboť se nacházela v zakázaném pohraničním pásu. Po revoluci se pomalými krůčky začalo s její obnovou. V roce 1999 provedla Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava rozsáhlou a velkorysou rekonstrukci plavebního kanálu mezi Jeleními Vrchy a odbočením Želnavského smyku v délce více než 11 km. Dnes se navíc na různých úsecích kanálu od května do září konají ukázky plavení dřeva spojené s různými kulturními programy. O nelehké práci šumavských plavců (na stavbě se podílelo až 1 200 mužů, na provozu kanálu až 700 dělníků, kteří pracovali v nepředstavitelných podmínkách uprostřed divokých šumavských pralesů) se můžete přesvědčit v muzeu ve Chvalšinách, kde se nachází expozice věnovaná tomuto jedinečnému technickému dílu.
Text a foto: Jan Pomykal