V Čechách věc nevídaná a ještě nedávno jen těžko představitelná se mávnutím čarovného proutku, či spíše ministerského pera, stala skutečností – z trhu zmizel tvrdý alkohol. Limonádový Joe by se tetelil blahem. Koutky úst se nepochybně zvedly i bohnickému primáři Karlu Nešporovi, byť tvrdí, že alkoholikovi je jedno, jestli si dá sklenku vína nebo panáka vodky. Ale radovat se mohou i další psychiatři, včetně těch, kteří se specializují na léčbu schizofrenie. Zákaz prodeje tvrdého alkoholu totiž odhalil schizofrenní uvažování velké části naší veřejnosti.
Potvrzuje se, že nevíme, co chceme. Ještě nedávno jsme ze všech stran slýchali, že je alkohol metla lidstva, jed a zabiják. A vida – stačilo pár dní prohibice a noviny byly plné článků o tom, jaké ztráty nám zákaz prodeje „tvrdého" přináší. Výrobci a prodejci, kteří před kauzou žili tak trochu stranou zájmu médií, začali být zváni do televizních studií a jejich názory se objevovaly na titulních stranách deníků. Z někdejších „polovyvrhelů" se přes noc stali obětní beránci hodní politování…
A tato schizofrenie se projevila i v cestovním ruchu. Není to tak dávno, kdy si představitelé oboru svorně pochvalovali, jak je fajn, že se Česko zbavuje patiny destinace vyhledávané zejména méně majetnými turisty a že se od nás směrem na východ přesunuly divoké alkoholové mejdany anglických mladíků, eufemisticky nazývané jako rozlučky se svobodou. „Utrácejí tu jen za alkohol a sex, v ulicích dělají ostudu a pokud se vůbec ubytují, nadělají víc škody než užitku." Zhruba tak by se dal zestručnit dosavadní pohled podnikatelů v cestovním ruchu na účastníky těchto cest. Jenže den před odchodem tohoto vydání COT business do tisku se objevily články, v kterých si nejmenovaní představitelé oboru posteskli, že metanolová kauza může odradit od návštěvy Česka ty, kteří měli v plánu přijet za levným alkoholem. Nebo to snad měl být povzdech radostný? Něco jako „všechno špatné k něčemu dobré"? Čert aby se v tom vyznal…
V žádném případě nemám v úmyslu zlehčovat škody, které strůjci metanolové aféry napáchali. Nemluvím jen o oněch bezmála třech desítkách úmrtí, ale také stamilionových škodách, které utrpěli výrobci a prodejci lihovin včetně restauratérů a které nemají na kom vymáhat. Jen jsem chtěl upozornit na to, že bychom si v některých věcech měli udělat konečně jasno a nehlásat do světa, co se nám zrovna hodí. Nechceme přece, aby nás měli za tlučhuby, v horším případě za schizofreniky…
Petr Manuel Ulrych
petr.ulrych@cot.cz