Jejich vznik má na svědomí Usáma bin Ládin, rozpočty si jimi vylepšují letečtí dopravci a kritizovány jsou za ně cestovní kanceláře. Řeč je o bezpečnostních taxách. Spolu se svými „sourozenci“, totiž letištními taxami a palivovými příplatky, jsou jedním z nejskloňovanějších problémů současného cestovního ruchu. Leč možná právě v těchto týdnech nastává čas na změnu – dočkáme se jednotné ceny zájezdů?
Pohled do historie
Zeptáte-li se běžného leteckého pasažéra, odkdy se k letenkám připočítávají bezpečnostní či palivové příplatky, uspokojivé odpovědi se asi nedočkáte. Lidé rychle zapomínají. Připomeňme tedy, že před 11. zářím 2001 se o nich mohlo zdát jen největším fantastům. Jak připomíná člen představenstva Asociace cestovních kanceláří ČR JUDr. Miroslav Bělovský, před třiceti lety byla situace na trhu naprosto průhledná – letecké společnosti prodávaly letenky za tzv. IATA ceny, tedy za tarify, na kterých se v rámci IATA dvakrát ročně dohodly. Změna nastala v 80. letech v USA – po deregulaci si jednotlivé společnosti začaly ceny určovat samostatně, díky čemuž došlo k jejich poklesu. Tehdy také vznikli první nízkonákladoví dopravci. První pokus, jak přenést část nákladů na cestující, se datuje do roku 1985, kdy byly zavedeny letištní taxy ve výši 3 USD.
Zneužívají aerolinie příplatky?
Zásadním zlomem byl ovšem rok 2001, kdy se po teroristických útocích na USA na letenkách prvně objevila kolonka YQ a v ní ne zrovna nízké částky. Ano, právě pod tímto označením se skrývají bezpečnostní příplatky. Před šesti lety byla jejich existence lehce zdůvodnitelná, letečtí dopravci spolu s provozovateli letišť zaváděli dodatečná bezpečnostní opatření, a ta musel někdo zaplatit. Netřeba dodávat, že cestující si za pocit bezpečí připlatili rádi a netrápilo je příliš, že při nákupu letenek či leteckých zájezdů neznali konečnou výši ceny. Proč jsou ovšem bezpečnostní a letištní příplatky kalkulovány zvlášť ještě dnes, kdy lze s případnými investicemi do bezpečnostních a dalších opatření počítat předem, ví asi jen Bůh. A pak také manažeři leteckých společností, kteří si umějí velmi dobře sečíst, jak jim tyto dodatečné příjmy vylepší hospodaření. Podle JUDr. Bělovského bylo jen otázkou času, kdy letecké společnosti použijí tento systém pro další zpoplatnění cestujících a ke snížení eskalujících vlastních nákladů na letecké palivo. Od roku 2004 začaly letecké společnosti k bezpečnostnímu poplatku vybírat ještě palivový poplatek. A jakým směrem se jeho výše v průběhu let vyvíjí, je nabíledni. Jenom v průběhu letošní letní sezony zvýšili podle zástupců ACK ČR palivové příplatky dopravci jako Lufthansa, Air France, KLM, British Airways, Delta Air Lines a ČSA, u kterých se palivový příplatek vyšplhal u pravidelných linek na částku zhruba 1 000 Kč v Evropě a 2 800 Kč na zpátečních letech do Severní Ameriky.
Jednotná cena – bič na cestovky
Mluvčí ACK ČR Jan Papež v souvislosti s příplatky říká, že cestovním kancelářím nezbylo než ceny účtované leteckými společnostmi přenést na klienta. A s ohledem na průběžně se měnící výši palivového příplatku jsou tyto příplatky k velké nelibosti Sdružení obrany spotřebitelů či České obchodní inspekce účtovány zvlášť. Otázkou druhou je fakt, že u některých cestovních kanceláří si k pohádkově nízké ceně zájezdu musí klient povinně připlatit ještě služby delegáta, transfery a další služby. „To, že se těmito praktikami nechaly inspirovat některé cestovní kanceláře a z ceny zájezdu vyčlenily některé položky, které přestaly nazývat cenou, je bohužel pravda a je to jen potvrzením pravidla, že špatné příklady táhnou. Představenstvo ACK ČR jednoznačně odsuzuje takové jednání a zneužívání situace,“ důrazně se proti praktikám některých touroperátorů ohrazuje Papež. Na druhé straně však podle něj ACK ČR důrazně žádá, aby při zavádění legislativy k docílení konečných cen pro zákazníka byla odstraněna prapříčina, která vede k rozdělení cen, a aby byla zavedena povinnost letecké společnosti předložit konečnou cenu letecké dopravy, bez příplatků a přívlastků, tak jak je tomu u jiných druhů dopravy. „Letecké společnosti tak znepříjemnily život cestovním kancelářím i klientům a čas jistě dozrál k tomu, aby se letecké společnosti vrátily k uvádění finální ceny letenky. Bylo by to korektní vůči všem,“ uzavírá Papež.
Provize z příplatků
Problém s příplatky má ještě další rovinu, a sice odměňování prodejců. Tím, že letecké společnosti nezahrnují palivové příplatky do ceny letenek, nevyplácejí z nich provizi svým prodejcům. A těm se to pochopitelně nelíbí. Zástupci ACK ČR například poukazují na to, že České aerolinie se ve výsledcích za loňský rok přiznaly k tomu, že na palivových a bezpečnostních poplatcích vybraly o 300 milionů Kč více než v roce 2005 a že celkové výnosy z poplatků překročily hranici 2 miliard Kč. Také z této částky by prodejci podle svých představ měli dostat povinnou 1% provizi. Na základě nedávného soudního rozsudku, že British Airways musejí svým prodejcům zpětně vyplatit provizi z palivových příplatků, se k podobné bitvě o provize nejspíš schyluje i u nás. Situaci budeme sledovat.
-pmu-