Na začátku listopadu jsme navštívili generálního ředitele hotelů Diplomat, andel’s hotel Prague, angelo a apartmánového komplexu andel’s Suites Romana Ray Strauba, abychom si pohovořili zejména o tom, jak se žije hoteliérům v době finanční krize. Začali jsme ovšem jednou atletickou otázkou – zeptali jsme se, zda dává přednost maratonu, nebo překážkovému běhu.
Nikdy jsem neměl nic proti překážkám. Koneckonců život může být plný překážek a člověk musí hledat cesty, jak je překonat. Dokonce si dovolím tvrdit, že život bez překážek by nebyl životem. A to jak život osobní, tak profesní. Díky překážkám se váš život stává bohatším a získáváte zkušenosti. Jako běžec nicméně určitě preferuji maraton. U něj víte, co vás čeká, a můžete si naplánovat, jak budete hospodařit s energií.
Když jsme spolu mluvili před půl rokem, připravoval jste se právě na Pražský mezinárodní maraton. Jak jste ho zvládl?
Doběhl jsem v čase tři hodiny a padesát minut. Ten závod nebyl vůbec jednoduchý, protože bylo velké horko. Jsem nicméně rád, že jsem jej absolvoval. Došlo mi, že maraton je především otázkou mysli. Po deseti kilometrech jsem přemýšlel, jestli běh nevzdám. To samé po dvaceti. Jenže pak jsem se zařekl, že doběhnu – a doběhl jsem. Počítám, že příště se opět zúčastním.
Řízení hotelu je podle mne naopak spíš překážkovým během.
Dá se to tak říct. A rovnou zmíním asi největší překážku. Jsme oborem, který je velmi náročný na kvalitu pracovní síly. Lidé jsou různí a ne vždy se jejich myšlenkové pochody ubírají stejným směrem. To je samozřejmě dobře, ovšem pro nás to představuje výzvu – musíme se snažit vše sladit dohromady tak, aby lidé různých charakterů pracovali na společné věci. Práce v hotelu je plná překážek, přesto bych ji za jinou asi nevyměnil. U nás máme rčení, že pokud člověk hledá jisté, jednoduché a dobře placené zaměstnání, má jít pracovat do banky. Ale to by mne nelákalo. Nehledě na to, že v dnešní době se už ani v bankovním sektoru nedá hovořit o příliš velkých jistotách.
Ano, je tu finanční krize. Vnímáte ji jako překážku?
Je pravda, že na otázku ‘Jak se máte?’ v současnosti po pravdě odpovídám, že už bylo i lépe. V rámci svého snažení o zdokonalení se v češtině se snažím číst české noviny. Takže vždy ráno si otevřu internet a trochu žasnu nad tím, že hlavními tématy ve zpravodajství jsou Sparta, Slavia, mafiáni, kteří se hádají a vraždí kvůli tomu, kdo z nich je bohatší, a v současné době také politici. Ale nezaznamenal jsem prakticky žádné zprávy o krizi, což mě překvapuje. Když ale otevřu některý z belgických zpravodajských serverů, vyskočí na mne titulky o velkých problémech bankovní skupiny KBC, zprávy o potížích tamní burzy a další negativní články. Důsledky krize ale jsou u nás patrné. Ovšem zdaleka ne jenom ty negativní. My například od léta pozorujeme, že lidé mnohem méně mění zaměstnání. A navíc registrujeme mnohem motivovanější kandidáty. Už se nestává, že by přišel čerstvý absolvent a chtěl být hned manažerem, mít plat osmdesát tisíc a k dispozici služební auto.
Opravdu si myslíte, že je to v důsledku krize?
Jistě. Cítím to ostatně sám na sobě. Kdybych před třemi lety, možná dokonce ještě před rokem dostal opravdu zajímavou nabídku na změnu zaměstnání, uvažoval bych o ní. Ovšem dnes bych si to třikrát rozmyslel. Ne proto, že bych byl přehnaně opatrný, ale nikdy předem přesně nevíte, do jaké firmy nastoupíte a jak se vám tam bude dařit. A v případě hoteliéra to platí dvojnásob, protože dnes je velmi těžké otevřít a úspěšně provozovat hotel. Pro kohokoli.
Vy nejste typ, který by seděl s rukama v klíně a hořekoval nad nespravedlností osudu. Jakým způsobem se snažíte s důsledky krize vyrovnat?
Ve srovnání s minulostí se více zaměřujeme na východní trhy. Naše obchodní a marketingová ředitelka byla například v minulých dnech na veletrhu ITB v Singapuru a zdá se, že tato její cesta přinese ovoce. Každý den měla přes dvacet jednání a přiváží řadu zajímavých kontaktů a poptávek. V těchto dnech je pak na Tchaj-wanu, což je perspektivní destinace. Už s ohledem na budoucí přímé letecké spojení mezi Prahou a Tchaj-pejí.
Potvrdíte trend, že je v tuzemském incomingu movitá západní klientela nahrazována méně solventními hosty z východu?
Ne, solventnost je velmi relativní kategorií a nelze generalizovat. Navíc je třeba si uvědomit, že Česká republika a Praha prošly v minulých dvaceti letech velkým vývojem. Když jsem tenkrát přišel do Prahy, nebylo výjimkou, že v nejmenovaném čtyřhvězdičkovém hotelu přespávaly skupiny z Německa za 18 marek na osobu a noc. Ale dnes už Praha rozhodně není laciná destinace, mnohé je tu dražší než v Německu nebo Rakousku. Dokonce i to sklo, pro které se sem sjížděli turisté ze všech koutů světa, se dnes dá pořídit laciněji v okolních zemích.
Je-li ale řeč o trendech, zmíním dva. Předně turisté, kteří jezdili do Prahy opakovaně a bydleli v hotelích, dnes přespávají ve svých vlastních apartmánech, případně u známých nebo příbuzných. A zadruhé je třeba vidět, že mnoho firem se z České republiky přesunulo dále na východ. Východním směrem se také upírá pozornost filmových produkcí, které ještě nedávno s oblibou volily Prahu jako místo pro natáčení. Je logické, že výpadek určitých zákaznických segmentů musíme kompenzovat získáním jiných. Spíše než na movité a méně movité bych klienty dělil podle toho, zda se do destinace vracejí. A to je něco, na čem musí Praha ještě zapracovat
Vrátím-li se k oné paralele s překážkovým během, co ještě vám v této disciplíně pomáhá?
Například to, co nyní dělá oddělení kongresové a incentivní turistiky agentury CzechTourism. A těší nás, že se aktivizovalo Prague Convention Bureau. Vím, že září a říjen nebyly pro mnohé jednoduché měsíce, o to víc mne těší, že se nám podařilo získat několik poměrně důležitých konferenčních akcí. Od korporátní klientely máme do budoucna ještě větší očekávání.
Obecně bych řekl, že se snaha o rozvoj cestovního ruchu v České republice poslední dobou ubírá vcelku správným směrem. Kromě Prague Convention Bureau a agentury CzechTourism si podle mne pochvalu zaslouží třeba také Asociace hotelů a restaurací ČR a další subjekty, které mají vůli něco dělat. Otázka je, jak se podaří pro rozvoj cestovního ruchu získat politiky.
Zmínil jste se o očekáváních, která máte od korporátní klientely. Podle některých odborníků je krizí zasažena nejvíc právě kongresová a incentivní turistika.
Ano, na tomto oboru se krize podepsala. A její vliv bude znát minimálně ještě během příštích dvou sezon. Mnohé firmy sáhly v uplynulých týdnech k určitým restrikcím na cestování svých zaměstnanců, ale to neznamená, že by se MICE segment zcela vytratil. Situace je taková, že třeba evropské firmy se nyní soustředí spíše na cesty v rámci Evropy než do zámoří. To je pochopitelně příležitost i pro Prahu a další česká města. Myslím, že bychom i z této nelehké situace měli zkusit vytěžit maximum. V náš prospěch hraje třeba poloha Prahy v centru Evropy stejně jako schopnost pořádat akce na poslední chvíli. A zmínit musím také naši cenovou flexibilitu, která je důsledkem nejen kurzu koruny, ale rovněž velké konkurence zejména na pražském hotelovém trhu. Praha dnes vyniká velmi příznivým poměrem mezi kvalitou a cenou ubytování. Zároveň ale nechceme vzdávat ani boj o zámořské turisty. Nedávno jsme proto byli třeba na roadshow po USA, kterou pořádala agentura CzechTourism. Akce byla velmi dobře organizována a navštívili jsme mnoho cestovních kanceláří zaměřených na MICE.
Cítíte jako příležitost české předsednictví v Radě Evropy?
Jistě, jde o jednu z příležitostí, které si nechceme nechat ujít. Již dnes máme potvrzeno několik setkání, která se budou konat v hotelu Diplomat. Částečně se tím zúročila naše téměř dvacetiletá spolupráce s různými ministerstvy. Jejich představitelé dobře vědí, že u nás najdou perfektní zázemí a skvělé služby. Podobně bych mohl mluvit o hotelech andel’s a angelo, kde máme také potvrzeno několik mítinků. Další asi ještě přijdou, protože zatím jen u necelé poloviny akcí souvisejících s předsednictvím bylo rozhodnuto o místě konání.
Máte na příští rok v plánu ještě další akce z oblasti MICE?
Abych byl upřímný, zatím jich moc není. Tedy těch velkých, které jsou plánovány s delším časovým předstihem. Nevím ani o velkých sportovních událostech, které by se měly v Praze konat a z kterých bychom mohli profitovat. Jestliže se o letošním roce hovořilo jako o složitém, o příštím to bude platit jakbysmet.
Za pár dní jsou tu Vánoce. Co by pro vás jako pro hoteliéra bylo nejlepším dárkem?
Vím, že to může působit jako fráze, ale bezesporu všeobecný mír, blahobyt a zdraví. A samozřejmě si přeji, aby se nám dařilo alespoň tak dobře jako letos.
Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: Vienna International