Díky právu mám nehynoucí inspiraci snad ke každé lidské činnosti, protože ať chceme, nebo nechceme, právo je všude kolem nás a paragrafy jako hadi ovíjejí každý druh lidské činnosti a vlastně i nečinnosti. Nejinak je tomu u stěžejního tématu tohoto čísla, dopravy. Z pohledu práva je doprava hotovou studnicí témat, úhlů pohledu a stovek právních předpisů. Pokusím se v rámci svého příspěvku zmínit několik zajímavostí.
Určitě první z nich je skutečnost, že většina z nás uzavírá prakticky denně smlouvu o přepravě. Jak to? Jde o přepravní smlouvu v hromadné dopravě. Zakoupením jízdenky a tím, že nastoupím do prostředku městské hromadné dopravy, jsem uzavřel smlouvu o přepravě, kde obě smluvní strany, tedy já a dopravní podnik, máme svá práva a také povinnosti. Já jsem povinen uhradit dopravci cenu za dopravu z bodu A do bodu B a dopravní podnik má povinnost mne dopravit v určeném čase a podmínkách z takového bodu A do bodu B. Většina obyvatel měst tak denně uzavírá smlouvy o přepravě minimálně dvakrát denně. Tady vidíte, že smlouva nemusí být písemná, jak si spousta lidí myslí. Může být uzavřena i konkludentně nebo ústně apod. Náš denní život je vlastně souborem právních úkonů a nejrůznějších smluv. Zkrátka jedinec právu neuteče, ať chce, nebo ne.
Oblast dopravy upravuje skutečně mnoho právních předpisů a dokonce mezinárodních smluv, které mají dle našeho právního řádu přednost před tuzemskými právními předpisy. Když se podíváme na jednotlivé právní obory, pak vězte, že oblast dopravy je upravena jak právními předpisy soukromého, tak veřejného práva. Tak nebo onak se dopravy týká občanské právo, obchodní právo, mezinárodní právo soukromé, pracovní právo, dokonce svým způsobem i rodinné právo. Opravdu! Vždyť například automobil jakožto dopravní prostředek může tvořit součást společného jmění manželů – a vida, už tu máme zásah rodinného práva. Nechcete nikdy nechat řídit manželku rodinný vůz? Inu, v případě ad absurdum to může skončit až u soudu! Pokud není zúžené společné jmění manželů, pak automobil pořízený za doby trvání manželství je v bezpodílovém spoluvlastnictví obou manželů, a to bez ohledu na to, že manželka je blondýna! Tudíž oba mají rovné právo jej užívat. Je ve hře drahé krásné auto? Pak po případném rozvodu nakrásně může zůstat ve výhradním vlastnictví blondýny, a to dokonce i tehdy, když nemá řidičák. To vše přináší život a nejzáživnější čtení na dobrou noc jsou rozvodové spisy. Lidi a paragrafy dokážou neuvěřitelné věci!
Potud výlet do soukromého práva. Co se týče práva veřejného, je to jistě správní právo, kterým to vlastně většinou začíná. Autoškola, zkoušky, řidičský průkaz apod. Zákon o provozu na silničních komunikacích, všem řidičům doufám důvěrně známý – opět předpis, který ovlivňuje život každého řidiče, cyklisty i chodce. Přestupkový zákon v těsném závěsu a konečně i trestněprávní předpisy, které zásadně ovlivnily život nejednoho účastníka silničního provozu! To je odvrácená strana dopravy. Vzpomínám si, že už můj táta mi v době, kdy jsem na gymnáziu docházel do autoškoly, říkal, že každý, kdo má řidičský průkaz a jezdí, je jednou nohou v kriminále. Díky, tati! Na to jsem nikdy nezapomněl a kdykoli usedám za volant, tahle hluboce moudrá poučka se mi vybaví sice podvědomě, ale vždy. I když i já sem tam poruším příkazy a omezení zákona o provozu na silničních komunikacích (naposledy před rokem, tedy promlčeno, sic!), mám stále v sobě tenhle morální imperativ a snažím se jezdit bezpečně a nikoho v provozu ani ve vozidle neohrozit.
I bez pomoci statistiky si troufám empiricky předpovědět, že právní předpisy upravující dopravu na pozemních komunikacích jsou nejčastěji a nejmasověji porušovanými předpisy platného práva. Doprava jako taková je velice perspektivní obor nejen z podnikatelského hlediska, ale i z pohledu právního. Je zajímavé sledovat rozvoj technologií a zejména ICT technologií v oblasti dopravy. Jsem velice zvědavý, jak bude právo reagovat na prudký rozvoj techniky směrem k automatickému řízení motorových vozidel. Dnešní právo je vždy stavěno a priori na lidském faktoru, tedy člověku jako řidiči, účastníku silničního provozu. Právo pracuje s pojmy jako řidič, chodec apod. Během několika let ale bude běžné, že řidič v klasickém smyslu vymizí. Uvedu příklad ze současnosti – před pár lety byla couvací kamera věcí k neuvěření, dnes už jsou ale v automobilech často automatické parkovací systémy, které vůz samy bez součinnosti s řidičem zaparkují. A ejhle, už se těším na kauzy, kdy se při takové automatizované činnosti, kterou řídí počítač, něco, nedej přírodo, stane! A už tu máme právní problém! Kdo za to může? Člověk-řidič? Auto-počítač? Výrobce? Autor softwaru? Výrobce hardwaru? Myslím, že budoucnost právníků je zajištěna. V těchto případech upřímně říkám „bohužel"…
Z hlediska legislativního je nedostižně nejdál společnost v USA. Protože jsem měl možnost tam dva roky žít a často se tam následně pohybovat, mohu se vší odpovědností prohlásit, že to není směr, který bych si pro naši zemi přál. Obávám se ale, že nás v rámci globalizace vývoj tímto směrem čeká. Proto mi dovolte, abych jako vždy směřoval ke konci svého expozé tím, že člověk v našem světě by měl mít svého lékaře, psychoanalytika a právníka. A tento triumvirát nechť je děděn z generace na generaci, aby se nám všem lépe spalo. Anebo dopravovalo bez problémů z bodu A do bodu B. To vám všem, kteří jste v dopravě aktivní, přeji zejména na prahu zimy, kdy se podmínky – a nejen ty přírodní – tak výrazně zhoršují!
 Text připravil Michal Kroft, Managing Partner NWD Legal Fax: +420 224 210 244
|