Praha astronomická

Čas v metropoli ubíhá podivně. Plasticky, zpomaleně i zrychleně, jako by tu zůstalo něco z Einsteinových postulátů. Vlastně to není ani tak nemožné. V Praze se totiž stále nachází mnoho historických míst spojených s fyzikou či astronomií.

Na tom, že je Praha tajuplná, je víc pravdy, než umně popisují propagační letáky. V jejích starobylých domech se kružítky zaznamenávaly konstelace hvězd, virgule určovaly minutu zhmotnění elixírů věčného života. To na espritu města přece muselo zanechat mocný otisk. Skutečností je, že v hlavním městě působilo hned několik hodnověrných astronomů a fyziků, včetně Alberta Einsteina, kterého moderní věda cituje dodnes. Tycho Brahe působil jako dvorní astrolog Rudolfa II., jeho asistent Johannes Kepler formuloval v Praze zákony o pohybu planet kolem Slunce, zmiňovaný Albert Einstein žil v Praze rok a čtvrt a jeho pražský pobyt přinesl světu jedenáct vědeckých prací. Metropole se navíc pyšní unikátním orlojem z 15. století, který měří čas na několik způsobů a z jeho důmyslně konstruovaných přístrojů vyčtete mimo jiné aktuální postavení planet na severní či jižní polokouli. A to zdaleka není všechno…

Na oběd dle poledníku

Ať už cestuje do Prahy z jakéhokoli důvodu, nakonec vás pražské uličky stejně přivedou na Staroměstské náměstí. Možná vás zde za slunečného počasí zaujme paprsek světla odražený od pražského poledníku – mosazné lišty usazené do kamenné dlažby na souřadnicích 14°25‘17“ východně od nultého – Greenwichského poledníku. Pražané si jej na svém hlavním náměstí v roce 1652 nevyznačili jen tak pro legraci, ale proto, aby jim spolehlivě prozradil, že slunce je v nadhlavníku, a je tedy čas oběda. Stačilo sledovat, kdy s poledníkem splyne stín Mariánského sloupu (dnes již neexistuje). Až důmyslnější měřiče času v pražském Klementinu ukázaly, že stín a poledník jsou bez jedné vteřiny v dokonalém časovém souladu. I když si dnes podle pražského poledníku nikdo hodinky neseřizuje, na důkaz své prospěšnosti byl v 90. letech 20. století osazen latinským nápisem Meridianus quo olim tempus pragense dirigebatur (Poledník, podle něhož byl v minulosti řízen pražský čas). O druhé technicko-astronomické památce na Staroměstském náměstí, jedinečném pražském orloji, jsme se podrobněji rozepsali na straně 57, proto jej na tomto místě pomineme.

Tajemství ve hvězdách

Praha měla svůj orloj již zhruba 150 let, když císař Rudolf II. povolal do Prahy mistra Tychona Braha. Dánský astronom pracoval na habsburském dvoře pouhé dva roky, ale o to rychleji zformuloval základní zákony nebeské mechaniky, které se ovšem ne­obešly bez chyb. Na základě pozorování hvězd správně vyvodil, že planety rotují kolem Slunce, ale omylem bylo jeho přesvědčení, že vše dohromady obíhá kolem Země. Geocentrický popis nebeské mechaniky vzal za své až zákony Braheho žáka – Johanna Keplera. Pracovní vypětí a ledvinová choroba, možná ale také otrava rtutí, kterou používal při alchymistických experimentech, zkrátila v roce 1601 Braheho pobyt v Praze, i na tomto světě. Podle těch, kdo s historií rádi žonglují, astronom zemřel na následky prasknutí močového měchýře, protože si během hostiny s císařem nemohl odskočit na toaletu.

V Klementinu sídlí Národní knihovna České republiky. V areálu bývalé jezuitské koleje je však mnoho dalších zajímavostí. Najdete zde například 13 slunečních hodin

Dánští vědci přijedou do Prahy exhumovat ostatky Tychona Braha

Ať už slavného vědátora skolila palácová etiketa či rizikové faktory bádání, jeho jméno je nesmazatelně spojeno s Prahou přelomu 16. a 17. století. Tělo Tychona Braha je pochováno v chrámu Matky Boží před Týnem u prvního mezilodního pilíře vpravo a náhrobek stále zůstává nepříliš doceněnou turistickou perličkou. Nedávno proběhla médii zpráva, že dánští vědci dostali posvěcení od pražského magistrátu otevřít hrob Tychona Braha a exhumovat jeho ostatky. O povolení už dlouho usiloval archeolog Jens Vellev z Aarhuské univerzity. Braheho ostatky by měl v listopadu prozkoumat společný česko-dánský tým expertů, který očekává, že se po více než 400 letech pomocí analýz kostí, vlasů a zbytků textilií podaří příčinu Braheho smrti osvětlit.

Průzkum sluneční soustavy však smrtí proslulého Dána nekončil. Roku 1600 přichází do Prahy Johannes Kepler, německý matematik a astronom, a stává se Tychonovým asistentem. Po smrti svého učitele vydává, na základě jeho poznámek, dílo Astronomia Nova, které obsahuje první dva Keplerovy zákony o pohybu planet kolem Slunce. Keplerův pražský pobyt připomíná pamětní deska a malé muzeum v domě U Francouzské koruny v Karlově ulici čp. 4. Společný pomník slavné dvojice astronomů pak najdete na Pohořelci.

Po čase počasí

Potřebu měřit čas záhy dostihlo nutkání měřit počasí. To byla voda na mlýn pro Jezuity, rozvíjející v Praze chvályhodnou činnost v oblasti vědy a vzdělávání. V jejich koleji v Klementinu se s pravidelným klimatologickým měřením teplot, atmosférického tlaku, dešťových i sněhových srážek začalo v roce 1775 a tyto výpočty a statistiky tu probíhají dodnes, jen už ne pod patronací Tovaryšstva Ježíšova. Zájem o jezuitskou meteorologickou práci vzrostl především ve 30. letech 20. století, kdy vědci na celém světě začali věnovat zvýšenou pozornost kolísání klimatu. Pro moderní vědu totiž představovaly i dvě stě let staré zápisky značně ojedinělý a nesmírně cenný zdroj informací. Aby ne, Jezuitům v tomto ohledu nelze upřít pokrokovost, například měření teploty a tlaku vzduchu probíhala zpočátku dvakrát denně, vždy ráno při východu Slunce, v létě dvě hodiny po východu, a odpoledne kolem 15. hodiny.

Historické prostory Klementina, bývalé jezuitské koleje, budou od prosince 2010 opět otevřeny. Prohlídky probíhají v češtině a angličtině, předem lze domluvit i jiný jazyk, k dispozici jsou cizojazyčné texty pro návštěvníky. Během padesáti minut se podíváte do Zrcadlové kaple, Barokního knihovního sálu s řadou geografických a astronomických glóbů a samozřejmě také do Astronomické věže, která je dominantou komplexu. Více nawww.klementinum.cz .

Poledník na Staroměstském náměstí byl vyznačen (spolu s výstavbou Mariánského sloupu) v roce 1652 jako dík Panně Marii za odchod Švédů z Prahy

Albert Einstein má v Praze celkem tři plakety – na Smíchově v Lesnické ulici, kde při pražském pobytu bydlel, na domě U Jednorožce, kde se scházel s přáteli a na budově Přírodo­- vědecké fakulty, kde přednášel

Einsteinova Praha

Naše hlavní město si také dobře vzpomíná na Alberta Einsteina, který ač prý nenáviděl formality, zanechal vědě spoustu definic o povaze a vztahu času a prostoru. A vztah profesora fyziky a celosvětově uznávaného vědce k Praze? Literatura o jeho osobním životě odkazuje na nejrůznější poznámky nesoucí se v duchu obdivu: „Město Praha je ostatně nádherné, tak krásné, že už samo o sobě stojí za větší cestu“. Naproti tomu jiné prameny uvádějí, že byl k pražskému prostředí (zejména vzduchu) poměrně kritický. Nemít ovšem v Praze pamětní desku člověka, jehož E=mc2 zná průměrný školák, by bylo licoměrné. Jedna z upomínkových plaket visí na stěně domu U Jednorožce na Staroměstském náměstí, kde Einstein v salonu Berty Fantové hrával na housle a setkával se s Maxem Brodem a Franzem Kafkou (v letech 1911–1912).

Hebrejské hodiny na Židovské radnici jdou pozpátku, ale čas ukazují shodně s kterýmkoli jiným ciferníkem

Sousoší zakladatelů moderní astronomie na Pohořelci

Převrácený čas aneb židovské zrcadlení

O kousek dál, v pražském židovském městě, zjistíte, že i všeobecně zažité samozřejmosti mohou mít neobvyklé analogie. Na věži Židovské radnice naproti Staronové synagoze (jedné z nejstarších v Evropě, která se stále užívá k náboženským obřadům), se nacházejí údajně nejstarší hebrejské hodiny na veřejném místě. To je významné samo o sobě, ale do věcí vymykajících se normálu má i takové prvenství stále daleko. Mírným překvapením je, že ciferník má místo číslic hebrejská písmena. Poněkud větší úžas způsobuje zjištění, že jsou cifry zrcadlově převrácené, což v praxi znamená, že tam, kde je na běžných hodinách číslice 3, je na těch židovských devítka. Pak už vám dojde, že židovské ručičky se musí pohybovat proti směru běžných hodinových ručiček, tj. doleva. Po chvilce přemýšlení, jak tedy přečíst čas, pochopíte, že velká ručička je u těchto hodin malá a malá ručička velká. Jak jsme vás na začátku varovali, s časem v Praze to prostě bude vždy zamotané…

Za vesmírem do Stromovky

Současná astronomie v Praze – to jsou především hvězdárny (Štefánikova hvězdárna na Petříně a Hvězdárna Ďáblice) a populární Planetárium v dnešní Stromovce, které zahájilo pravidelnou činnost na konci roku 1960. V květnu 1991 byl po náročné komplexní rekonstrukci zahájen provoz v jeho rekonstruovaném astronomickém sále. Promítací plochu tvoří kopule sálu, která napodobuje pomyslnou nebeskou klenbu. Její nejvyšší bod je 15 metrů nad podlahou, celková plocha činí 843 metrů čtverečních. Jedná se tak o největší projekční plochu v České republice. S průměrem kopule 23 metrů patří Planetárium Praha mezi největší instituce svého druhu na světě. Nedávno zde byl nainstalován supermoderní projekční systém SkySkan Definity, který umožňuje návštěvníkům nahlédnout do vesmíru z netradiční perspektivy.

V Planetáriu budete mít vesmír na dosah ruky

Unikátní digitální technologie za 24,5 milionu korun dokáže divákům prezentovat hvězdy či planety nejen tak, jak jsou vidět ze Země, ale i z jakéhokoliv jiného známého místa ve vesmíru. Systém zkrátka umí ukázat pohyb hvězd v prostoru a čase a stal se skutečnou „hvězdnou bránou“ do hlubin vesmíru.

Text: -hačá-; japo-
Foto: Thinkstocphotos.com, Petr M. Ulrych, CzechTourism a archiv