Pokud se týká budoucnosti České republiky, budou letošní volby pravděpodobněnejdůležitější od demontáže Československé federace a vzniku českého státečkuna počátku roku 1993. Tyto volby konec konců určí vládu, která zřejmě ponesekonečnou odpovědnost za podmínky, za nichž Česká republika vstoupí do EvropskéUnie. Ale je tu ještě jedna velmi důležitá a úporná bitva, která se musísvést a ta se týká skutečnosti, že je nutno získat pro členství v EU obecnoupodporu. A jako v každém ideologickém boji i tady platí, že správná informaceve správný čas může udělat divy, stejně jako špatná informace ve špatnýčas je schopna způsobit nevýslovnou škodu.
Nejčerstvější příklad té druhé kombinace jste mohli nalézt v poslednímčísle COT Businessu. V něm jsme publikovali oficiální odpověď ministrafinancí Jiřího Rusnoka na interpelaci, kterou v parlamentu vznesl poslanecPavel Lang. Týkala se sazby DPH v hotelovém a restauračním průmyslu povstupu této země do EU.
Za důvod, proč se v požadavcích na sníženou sazbu DPH neobjevila položkastravovacích služeb, uvádí ministr Rusnok fakt, že v té době již byla poziceČR zformulována. To, jak se dohaduje, bylo v červenci 1999 a snížená sazbaDPH byla zavedena až v dubnu 2000. To ovšem není nic jiného, než nestoudnápolopravda. Druhá část té pravdy totiž říká, že v červenci 1999 už vládavěděla, že bude sazby DPH snižovat, protože schválila návrh Ministerstvapro místní rozvoj na snížení DPH už pět měsíců předtím. Přesně 8. února1999.
Ministr Rusnok prohlásil, že politika DPH Evropské unie nepřipouštízařazení stravovacích služeb do seznamu položek se sníženou DPH (přílohaH Směrnice 77/388/EHS). A proto DPH, uplatňovaná v těchto službách, vyskočípo vstupu České republiky do Evropské unie na základní sazbu, která nyníčiní 22 %. Ale to pořád ještě není konec celé historie. Jestliže nemohoubýt restaurační služby zařazeny do snížené sazby DPH, jak je možné, žev řadě členských zemí EU včetně Španělska (7 %), Rakouska (10 %) a Lucemburska(3 %) tomu tak je? Je vidět, že výjimky tu možné jsou. To ovšem naznačuje,že vláda buď zapomněla, že má o výjimku požádat nebo vědomě akceptovalapodmínky, které jsou i pro některé existující členské země EU nepřijatelné.V obou případech to však nesvědčí právě o dobrém vztahu vlády k pohostinskémuprůmyslu, který o snížení sazby DPH bojoval dlouhé roky.
Ale ani tady to ještě nekončí. Ministr Rusnok také praví, že pokudse týká seznamu položek, podléhajících snížené dani z přidané hodnoty,vedou se v současné době mezi členskými státy diskuse. To je také pravda,ale náš ministr neřekl, že je to v rámci diskuse nad celkovou reformousystému administrace a sazeb DPH. Klade se důraz na to, aby byla jedinásazba DPH a „harmonizovaný počet a rozsah snížených sazeb“ s cílem vytvořitmezi zeměmi EU „konkurenční neutralitu“. Nikdo nemůže zaručit, že i ubytovacíslužby zůstanou na 5% sazbě, natožpak stravovací. V širším slova smysluby to znamenalo konec národních strategií DPH ve vztahu k potřebám a zvláštnostemdomácích trhů. Nicméně ve srovnání s dlouhým seznamem kompromisů vůči národnísuverenitě, spojených s budoucím členstvím v Evropské unii je to jen velmizanedbatelná epizoda.
František Havran