Ráda šetřím svým klientům peníze. Proto mě skutečně drásá, když zjistím, že odvádějí na pojistném pro případ úpadku více, než musí. Některé změny v definici služeb cestovního ruchu a změny v definici zájezdu způsobené novelou zákona o cestovním ruchu k ušetření vybízejí. V dnešním článku se proto budeme stručně věnovat třem okruhům situací, které lze z definice zájezdu vyjmout, a tedy za ně neplatit pojistné. Přitom nejde o konečný výčet.
První okruh situací, který lze vyjmout z definice zájezdu, je soubor služeb cestovního ruchu poskytovaný jako pracovní cesta na základě rámcové smlouvy o organizování pracovních cest. Této výjimce jsme se již věnovali v loňském listopadovém čísle. Nyní jen uveďme, že co poskytuji, třeba i v rámci incentivního nebo kongresového cestovního ruchu, na základě příslušné rámcové smlouvy, není zájezdem, a tudíž tento produkt nemusí být pojištěn pro případ úpadku.
Druhý okruh situací se týká hojně diskutovaného pojetí stravy jako součásti ubytování. Směrnice 2015/2302, kterou nová legislativa provádí, jednoznačně připouští, že strava může být součástí služby ubytování. V praxi se objevují různé teorie o tom, kdy tomu tak bude. Směrnice zmiňuje, že součástí ubytování mohou být služby realizované v místním zařízení určeném pro hotelové hosty. Dále jestliže dílčí služba má být součástí hlavní služby, musí být zahrnuta v ceně za hlavní službu a jako taková musí být hotelovým hostům také nabízena. To podle mého názoru znamená, že předpokladem zahrnutí stravy do ubytování je kladná odpověď na dvě otázky: Je služba poskytována v místním zařízení určeném pro hotelové hosty? Je služba hostům nabízena v ceně ubytování?
Místním zařízením bude jednoznačně zařízení, které je součástí ubytovacího komplexu nebo k němu přiléhá. Místním zařízením naopak nebude zařízení na druhé straně obce, na druhé straně hor apod., a to ani za předpokladu, že jej vlastní majitel nebo provozovatel ubytování.
Služba je zahrnuta v ceně ubytování, jestliže je jako součást ubytování hotelovým hostům nabízena. Typicky bude na webových stránkách provozovatele ubytování nebo v jiné nabídce hotelovým hostům uvedeno, co vše je zahrnuto v ceně ubytování. Adresátem nabídky jsou v tomto případě hoteloví hosté, nikoli cestovní kanceláře. Je proto podstatné, aby nabídka ubytovacích služeb určená hotelovým hostům obsahovala v ceně příslušné dílčí služby. Jestliže ubytovatel svým hotelovým hostům nenabízí ubytování, v jehož ceně by byla strava, např. ve formě polopenze, plné penze nebo all inclusive, a tuto nabídku vytvoří jen speciálně pro cestovní kancelář, pak strava v ceně ubytování zahrnuta není, možnost označit stravu za součást ubytování padá a půjde o zájezd.
Třetí okruh situací mohou vytvořit všechny jiné služby, které podobně jako strava mohou tvořit součást ubytovacích služeb. Vše co bylo právě řečeno o stravě, může platit pro wellness, minigolf, vstup do hotelového bazénu, fitness centra, green fee (vstup na hotelové golfové hřiště), využití dětského vleku u chaty, bobové dráhy tamtéž atd.
Jelikož zimní sezona vrcholí, ilustruji ještě jednou na příkladu skipasů. Je potřeba se ptát: Opravňuje mě skipas jen k lyžování v lyžařském areálu určeném pro hotelové hosty? Nabízí provozovatel ubytování svým hostům standardně v ceně ubytování skipas? Jestliže jsme odpověděli na obě otázky ano, nebude skipas samostatnou službou. Jestliže jsme odpověděli aspoň na jednu otázku ne, např. proto, že skipas mě opravňuje lyžovat ve všech třech údolích, v celém Salcbursku nebo v celých Beskydech, bude skipas samostatnou službou. V takovém případě se bohužel musím ptát dále a zjistit, zda je skipas pro zakoupení balíčku natolik zásadní, že by bez něj zákazník soubor nekoupil nebo je jeho cena v poměru k ceně ubytování významná, tj. tvoří aspoň 25 procent. Pouze pokud odpovím ne, nepůjde o zájezd.
Domnívám se, že mnoho cestovních kanceláří by v návaznosti na novelu mělo identifikovat okruh produktů, které ještě loni zájezdem byly, a letos jen v důsledku legislativní změny zájezdem nejsou. Podle mého názoru by tyto produkty pro účely výpočtu pojistného ani neměly být zahrnuty do tržeb za zájezdy za uplynulý rok.
Jestliže na pojištění záruky pro případ úpadku ušetřit lze, na pojištění profesní nebo provozní odpovědnosti cestovní kanceláře za vady a škody způsobené při poskytování služeb by se šetřit nemělo. Toto nepovinné pojištění může být v praxi naprosto zásadní. Každá cestovní kancelář by se navíc měla seznámit s tím, na jaký okruh situací se pojištění vztahuje, a na jaké nikoli. S pojišťovnami je možné jednat a žádat o to, aby určité situace, které standardně v pojištění zahrnuty nejsou, výjimečně zahrnuty byly.
Co jsem vám tímto článkem chtěla říci? Proveďte produktový audit, odvádějte pojistné jen z toho, z čeho opravdu musíte, tedy ze zájezdů, a ušetřené peníze investujte například do pojištění odpovědnosti, které vám bude šito na míru.
Foto: Shutterstock.com
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
