V Podkrušnohorském technickém muzeu v bývalém dole Julius III u Mostu si mohou turisté nově prohlédnout opravený parní těžní stroj. Technická památka z roku 1891 je evropským unikátem. Stroj poháněl výtah, který vozil horníky pod zem a vytěžené uhlí ven. Oznámil to ředitel muzea Zbyněk Jakš.
Parní těžní stroj je nejvýznamnější částí expozice, která přibližuje hornictví a chemický průmysl. „Je to srdce každé šachty. Proto má pro nás obrovský význam,“ zdůraznil Zbyněk Jakš. Stroj je vyčištěný a dostal původní barvu. Vypadá jako nový, ale funkční není. Chybí parní kotelna. Muzeum zvažuje, že by ho v budoucnu rozpohybovalo pomocí elektromotorů. „Nejprve musíme opravit věž. Možná se nám to tak do dvou let povede,“ řekl ředitel.
Odborníci opravovali památku přímo v muzeu. „Možná by se dala rozebrat, ale bylo by to velmi komplikované,“ uvedl ředitel. Na opravu získalo muzeum dotaci od Ústeckého kraje a těžebních firem v regionu. Náklady činily 340 tisíc korun.
Horníci do dolu Julius III fárali už za Rakouska-Uherska a těžba trvala nepřetržitě téměř 120 let. Zavřen byl v polovině 90. let 20. století, protože přestal sloužit svému účelu. Do té doby fungoval i parní stroj.
Muzeum, které je v podstatě skanzenem hornictví, vzniklo v roce 2003. Jeho hlavním cílem je ukázat lidem historii dobývání a zpracování uhlí v centru severočeské hnědouhelné pánve.
Vedle „srdce“ šachty si mohou zájemci prohlédnout techniku z povrchových lomů nebo expozici rudného dobývání, kde je vystavena i hornická uniforma z roku 1890. „Chceme, aby naši návštěvníci pochopili a tak trochu i na vlastní kůži poznali, jak se v českých zemích těžilo uhlí hlubinným způsobem, protože hlubinné dobývání uhlí v naší zemi po několika stech letech pomalu končí,“ doplnil Jakš.
V posledním hlubinném hnědouhelném dole v Česku těžba končí letos. O uzavření dolu Centrum, který funguje na Mostecku 125 let, rozhodla vláda v roce 1994. Výrazně větší Koohinor skončil i s 900 zaměstnanci v roce 2003.
Hlubinná těžba je tradičnější formou dobývání uhlí. V českých zemích se rozvíjela hlavně v 19. století, po druhé světové válce se začalo v hnědouhelných revírech prosazovat účinnější, ale více destruktivní povrchové dolování. V roce 1945 bylo na severu Čech 34 hlubinných dolů, v roce 1970 už jen 12.