|
Když mohou lidé chodit v Paříži či Londýně po památkách podle knihy Šifra mistra Leonarda, či jinde po místech, kde se natáčela nejnovější bondovka, může být i z Hrabala turistický produkt? Bohumil Hrabal (1914–1997) je vedle Milana Kundery nejdůležitější český spisovatel 20. století. Hrabalovy knihy jsou čteny i v cizině, neboť byly přeloženy do hlavních světových jazyků.
Podle námětů z jeho děl také vznikla celá řada filmů doma i v zahraničí (např. i s Phillipem Noiretem v hlavní roli), ale hlavně pak snímek Ostře sledované vlaky, za který získal v roce 1968 jeho režisér Jiří Menzel slavnou sošku Oskara.
Praha
Vydat se po stopách Bohumila Hrabala lze buď cíleně, nebo náhodně. Každopádně je vhodné začít v restauraci U Zlatého tygra v Husově ulici, kam Mistr Hrabal chodil často a rád na svůj oblíbený chmelový mok, a nasát s několika orosenými plzněmi i atmosféru Prahy a jejich hospod, kam ještě chodí normální lidé. Přijít sem lze již záměrně, s cílem zahájit „tour“ právě zde, nebo náhodou za účelem konzumovat a zahlédnout – mimo jiné Hrabalovy artefakty – na zdi viset i známou fotografii, kdy spisovatelovi podává ruku americký prezident Bill Clinton (a mezi oběma sedí Václav Havel) a zde zahořet touhou po poznání dalších míst spojených s Hrabalovým životem.
Nemalou část svého pražského života, mezi léty 1950–1973, prožil Hrabal v pražské Libni – v ulici Na Hrázi v domě č. 24/326 (v jeho dílech poeticky nazývané Na Hrázi věčnosti), dnes Hrabalovo náměstí. Dům byl odstraněn v roce 1988 v souvislosti s výstavbou metra. V těchto místech vzniklo autobusové nádraží a stanice metra Palmovka. Ovšem, pobyt Mistra zde upomíná hrabalovská zeď akademické malířky Tatiany Svatošové (přímo u východu z metra). Odtud je to již jen kousek k Divadlu v Libni (dnes Divadlo pod Palmovkou), kde Hrabal dělal kulisáka, a pak dál Zenklovou ulicí k paláci Svět – pětipatrovému činžovnímu a obchodnímu domu s kinem, kavárnou, hernou – ale hlavně s automatem Svět – dnes již také zchátralému objektu.
|
Nymburk
Ač se Hrabal narodil v Brně a žil i v Polné, žádné jiné město není s Hrabalem spojeno víc než město Nymburk a okolí. Jeho otec „Francin“ zde byl správcem pivovaru (až do znárodnění 1948) a budoucí spisovatel v tomto městě prožil své dětství. Od roku 1999 je v místním Vlastivědném muzeu (v Tyršově ulici) stálá expozice Bohumila Hrabala. Uspořádání expozice návštěvníka zcela vtáhne do soukromí spisovatele. Spatří skutečnou pracovnu spisovatele a mnoho rodinných fotografií. Ke koupi je též celá řada turistických informačních materiálů o Nymburku a Hrabalovi. V imitaci české hospody s původním vybavením zhlédne návštěvník krátký videodokument o Hrabalovi a na přání k tomu dostane i pivo.
Dále je možné navštívit Literární kabinet v Městské knihovně Nymburk, kde je k dispozici všem zájemcům jak Hrabalovo dílo, tak knihy a materiály o Hrabalovi pojednávající. V Nymburku též vznikl a má sídlo Klub čtenářů Bohumila Hrabala, který pořádá pravidelná setkání fanoušků a znalců Mistrova díla. No – a zapomenout nelze samozřejmě na Nymburský pivovar, kde malý Bohoušek bydlel v letech 1919–1947. Život v pivovaru pak svébytně popsal ve své knize Postřižiny. Název Postřižinské pivo dal nymburskému pivu sám Mistr. Dnes má spisovatel v pivovaru svou pamětní desku s typickým hrabalovským výrokem.
Sadská a Kersko
A kam zamířit za Hrabalem z Nymburka? Zejména do Sadské a nedaleké obci Hradišťko s hrobem rodiny Hrabalových (je zde pochován i Mistr) a rekreačnímu areálu Kersko, kde spisovatel od roku 1966 až do své smrti vlastnil chatu a kde ho připomíná i celá řada dalších objektů (např. restaurace Hájenka). Z Nymburka (přes Hradišťko) do Kerska a po „místech, která měl Bohumil Hrabal rád“ vede turistická (cyklo)stezka. A vždy v květnu je zde pořádána „lesní slavnost“ Hrabalovo Kersko, na které se setkávají přátelé a obdivovatelé Bohumila Hrabala a jeho díla.
Text a foto: Jiří G. Souček
Hrabalova zeď v Libni